10 CO 211/2023-242 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na určení obsahu kupní smlouvy dle přílohy č. 1 žaloby a in eventum uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 351 916,40 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. V odvolání uvedl, že soud prvního stupně nyní provedl dokazování v rozsahu nutném pro rozhodnutí, ale nesprávně aplikoval hmotné právo na skutkový stav a také vyjádřil pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu ze strany soudu prvního stupně. Žalobce se domáhal určení obsahu budoucí kupní smlouvy ve smyslu ust. § 1787 o. z. Nárok opřel o jednání právních zástupců sporných stran. Žalobce učinil prvně bezvadnou ofertu, nabídl přesně specifikovaný odkup přesně popsaných nemovitostí za zcela konkrétní sumu. Žalovaný pověřil svého právního zástupce [anonymizováno] [příjmení] jednáním, ke kterému došlo mezi právními zástupci sporných stran osobně, bez zápisu a následně zástupce žalovaného zaslal e-mail, kde uvedl, že odkup je možný jen za částku 40 000 EUR, což zástupce žalobce akceptoval, připravil smluvní dokumentaci a odeslal, k podpisu smlouvy kupní však nedošlo. [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že možná z jeho strany došlo k přestoupení zástupčího oprávnění. To jen zdůrazňuje pravdivost tezí žalobce a potvrzuje tvrzení, že nejméně k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí došlo. 3. Žalobce rozporoval závěry o skutkovém stavu věci v bodu 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde soud uvádí: žalovaný [anonymizováno] [příjmení] nepověřil k uzavření kupní smlouvy ani k uzavření budoucí smlouvy kupní (viz účastnická výpověď žalovaného). Takový skutkový závěr ale podle žalobce nelze učinit, protože jde o závěr učiněný jen z výpovědi svědka, bývalého advokáta žalovaného. Pokud by tento svědek přiznal, že byl tímto pověřen, dopustil by se jednání, za které by mohl být kárně stíhán, a to včetně majetkového stíhání z titulu odpovědnosti za škodu. Soud prvního stupně opomenul, že advokát [anonymizováno] [příjmení] písemně ve svých e-mailech uvedl, že je zplnomocněn žalovaným, a to v rozsahu nabídky a oferty (viz písemná odpověď na výzvu žalobce žalovanému). 4. Následně soud prvního stupně uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] potvrdil přijetí návrhu smluvní dokumentace a přislíbil vyrozumění o stanovisku klienta (viz e-mail ze dne 18. 11. 2020), návrh však považoval za překvapivý ….. Žalobce v této souvislosti učinil sporné, že by si soud mohl učinit skutkový závěr o překvapivosti návrhu. To sice tvrdil ve výpovědi [anonymizováno] [příjmení], ale nevychází to z předchozího tvrzení žalovaného ani z písemné reakce svědka [příjmení] [příjmení] (viz e-mail ze dne 19. 11. 2020). 5. Soud zjistil z výslechu [anonymizováno] [příjmení], že šlo o smlouvu jednostrannou a nevyváženou. Žalobce má za to, že není odůvodněno, proč by smlouva měla být jednostranná a nevyvážená. Podle jeho názoru jde o naprosto standardní smlouvu. 6. Následně soud popsal, že žalovaný vyčkával se svým definitivním rozhodnutím. Právě toto chování žalovaného vylučuje, aby žalobce požadoval cokoli více, než bylo předmětem jednání. Kdyby totiž požadoval překvapivě více, pak by žalovaný reagoval tak, že návrh překračuje ofertu, nikoli tak, že vše prostudoval a nyní chce další schůzku. 7. V bodě 21 soud uvedl, že žalobce ani přes opakované výzvy nedoplnil svá tvrzení, z jakého právního jednání žalovaného dovozuje jeho závazek se žalobcem v budoucnu uzavřít kupní smlouvu. S takovým závěrem však žalobce nesouhlasí. Žalobce opakovaně uvedl v žalobě, v jeho podáních, v odvolání ze dne 12. 5. 2022 (viz bod 3), že na to žalobce reagoval a posílá kupní smlouvu. Žalobce si neumí představit jiné jasnění projevení vůle než právě oferta, protioferta, akceptace. 8. Žalobce se ohradil k závěru soudu týkající se odmítnutí zástupce žalobce odpovědět, jakou smlouvu měli účastníci v úmyslu vlastně uzavřít. Soud vyslovil závěr, že takové tvrzení odborníka, který byl svým klientem zmocněn k jednání a přípravě smlouvy se soudu jevilo až absurdní. Stejný závěr o absurditě vyslovil soud v souvislosti s tím, že je taková i myšlenka, že smlouvu o smlouvě budoucí lze uzavřít jaksi mimoděk, aniž by to strany vlastně chtěly učinit. K tomu žalobce namítal, že zástupce žalobce byl vyslýchán jako svědek a postavení svědka je přesně zákonem dané. V rámci svědecké výpovědi nemohl zástupce žalobce hodnotit, jaká smlouva byla uzavřena. Jde o právní hodnocení, které by měl učinit soud. Svědek se vyjadřuje k tomu, co viděl, slyšel a cítil. Žalobce tvrdí, že došlo k akceptaci oferty, co se týče převodu nemovitostí, nikoli však na částce. Žalobce nerozumí tomu, proč soudu přijde absurdní, že svědek nechce sdělit soudu právní hodnocení jednání. Naopak, kdyby svědek [příjmení] sdělil, že jednání považoval za jednání o smlouvě budoucí a že taková byla i vůle účastníků, pak musel dojít k závěru, že jde o tvrzení podporující žalobce a že svědek je podjatý (což ostatně z podstaty věci je, stejně jako [anonymizováno] [příjmení]). K uzavření smlouvy jaksi mimoděk žalobce poukázal na usnesení odvolacího soudu a na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku s tím, že cílem nové právní úpravy je ústup od byrokratického omezení soukromého práva i s vědomím případných potíží při dokazování v soudním sporu. Podle žalobce nedošlo k žádnému mimoděk jednání. Byl zde jasný písemný požadavek žalobce, odpověď advokáta žalovaného, pak jednání, kdy se strany rozcházejí ve shodě na předmětu, ale ne na ceně. Cena je následně písemně akceptována. Reakce žalované není odmítavá, ale navrhující ještě další alternativy, přičemž svoji ofertu neodvolává. 9. V odvolání žalobce poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že obecně řečeno kontraktační závazek musí být vymezen natolik určitě, aby mohla být podle smlouvy uložena povinnost k plnění. Není nutné vymezit realizační smlouvu, protože to by znamenalo, že již nejde o smlouvu budoucí. Podle názoru žalobce byla shoda na předmětu smlouvy, a to i přesto, že nyní žalobce pro jistotu a pro zjednodušení argumentace žaluje jen menší rozsah, než by mohl. Není to ústup z pozice tvrzení, ale přistoupení na argumentaci žalovaného. Zaslaný návrh kupní smlouvy nebyl odmítnut pro obsah, nebyl totiž odmítnut vůbec. Žalovaný na návrhy reagoval nikoli odmítnutím, ale navrženou schůzkou, a časem na rozmyšlení. Předtím ale požadoval pevnou sumu 40 000 EUR, což bylo akceptováno. Žalobce nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně v bodě 22 jeho odůvodnění. Zde soud uvedl, že odpověď žalobce ze dne 16. 11. 2020 by bylo možno považovat za ofertu kupní smlouvy, nikoli však za akceptaci návrhu budoucí smlouvy kupní, jak se snaží učinit žalobce. Nelze zjistit, z čeho soud takto dovozuje. Cituje pak e-mail ze dne 12. 11. 2020, kde zástupce žalovaného píše, že trvá na požadavku zaplacení 40 000 EUR, eventuálně ve splátkách. Zároveň zde uvádí, že klient (pan [příjmení]) ho pověřil, aby alternativně žalobci učinil další dvě nabídky za účelem vypořádání jejich sporných nároků. 16. 11. 2020 žalobce potvrdil akceptaci nabídky. Podle názoru žalobce šlo o akceptaci, protože kdyby mělo jít o ofertu, pak by žalobce psal, že navrhuje jinou cenu a jiný majetkový rozsah. Kromě toho kupní smlouva by měla být v tomto případě pouze formalitou. Žalobce užívá předmět smlouvy více jak deset let, provedl rekonstrukci a žalovaný nemovitost neužívá vůbec. 10. Nelze ani souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že by nebyla shoda na předmětu smlouvy. Žalobce jasně vyzval žalovaného, aby na něj převedl nemovitosti, které měl získat pro žalobce v dražbě 2010. Následně je jednání, kde žalovaný požaduje 40 000 EUR a je shoda na menším rozsahu, protože po dražbě byly přikoupeny další pozemky navazující na pozemky kolem dražby. Jelikož došlo k zvýšení ceny až na 40 000 EUR, pak zvýšení rozsahu pozemku bylo jen logické. 11. Žalobce pak odkazuje na e-mail ze dne 9. 11. 2020, kde žalobce navrhoval 30 000 EUR s tím, že v rámci dohody o narovnání nebude po klientu [anonymizováno] [příjmení] nic požadovat z titulu společného podnikání. Na to reaguje [anonymizováno] [příjmení], kdy navrhuje 40 000 EUR a zmiňuje přímo dům. Žalobce pak zaslal návrh smlouvy, který je prostudován zástupcem žalované a není sporován. Z těchto důkazů vyplývá, že byla shoda na předmětu a probíhala licitace o ceně. Odkázal na e-mail ze dne 12. 11. 2020, že minimální shoda je na domě a pozemku pod ním vedeném. Nelze dojít k závěru, že shoda nebyla na ničem. 12. [anonymizováno] [příjmení] jako svědek uvedl, že pokud jde o částku 40 000 EUR, ta byla stanovena od klienta poté, co se ho zeptal, na co si cení nemovitosti. Protiplněním za tuto částku měly být nemovitosti, které byly původně předmětem dražby. Lze tedy z toho dovodit, že vůle na straně žalované bylo uzavřít smlouvu na pozemky v dražbě v hodnotě 40 000 EUR. Toto dovození je poplatné skutečnosti, že svědek ví, jak nyní odpovědět,