10 CO 359/2023-213 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do jednoho měsíce od právní moci výroku vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. [číslo] – zahradu, zapsanou na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] (výrok I.), dále povinnost do dvou měsíců od právní moci výroku odstranit stavbu zděného plotu, který je zřízen na hranici pozemku [číslo] pozemku [číslo], tedy podélně na ulici [ulice] v k. ú [obec], a to v rozsahu od hranice vlastnictví k pozemku [číslo] do hranice vlastnictví k pozemku [číslo] (výrok II.) s tím, že o zbytku předmětu řízení, tj. o požadavku odstranit stavbu užívanou jako skleník, zřízenou na pozemku uvedeném ve výroku I., a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolala žalovaná s argumentací, že ukládá žalované povinnost vyklidit pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], ačkoliv ke dni vyhlášení rozsudku byl předmětný pozemek již vyklizen, a pokud je žalované ukládána povinnost předat vyklizený předmětný pozemek žalobkyni, jde o nesrozumitelnou a nesplnitelnou povinnost. Předání, tj. traditio, je pojmově spojeno s předáním a převzetím movité věci, kdy předání, resp. převzetí věci, způsobuje právní účinky. V symbolické rovině jako projev možnosti věc nerušeně užívat lze uvažovat i o„ předání“ některých nemovitých věcí typově např. bytu, domu, nebytového prostoru, a to formou předání klíčů od dveřní zámkové vložky takové nemovitosti. Předání pozemku však považuje žalovaná za objektivně právně nesplnitelnou povinnost zakládající nezákonnost rozsudku. Navíc předmětný pozemek žalovaná neobhospodařuje, neudržuje, nehlídá, neužívá, ani na něj nevstupuje a není jí tak ani zřejmé, jakým způsobem by mělo k předání předmětného pozemku žalovanou a jeho převzetí ze strany žalobkyně dojít a jakým způsobem by žalovaná měla a mohla splnit povinnosti předání pozemku žalobkyni za účelem zabránění exekučního řízení prokázat. Žalovaná v uvedeném ohledu odkázala pod bodem III. odvolání na judikaturu Nejvyššího soudu. 3. Žalovaná namítla i nepřezkoumatelnost rozsudku, pokud soud prvního stupně současně konstatuje, že na předmětném pozemku se nachází stavba skleníku (viz bod 10.), a současně že stavba skleníku již byla před vyhlášením rozsudku odstraněna (viz bod. 37.). Za situace, kdy žalovaná tvrdila, že předmětný pozemek je již vyklizen, tj. odstraněna stavba skleníku a i hromada prken a nic jiného se na předmětném pozemku nenachází, přičemž žalobkyně toto tvrzení nebyla schopna potvrdit ani vyvrátit, avšak setrvala na vyklizení pozemku, měl soud provést nejprve místní šetření před vydáním rozsudku na vyklizení a nikoliv až po jeho vydání, či žalobkyni měl vyzvat k prokázání žalobního tvrzení o existenci stavby skleníku a hromady prken na předmětném pozemku. Bezprostředně po ukončení soudního jednání dne 19. 4. 2023 žalovaná zaslala soudu elektronicky fotografie z 19. 4. 2023, které dokládají vyklizený pozemek, tj. prostý stavby, skleníku i hromady prken ke dni 19. 4. 2023, tj. před vyhlášením rozsudku dne 28. 4. 2023. Žalovaná dále s poukazem na ust. § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, brojila tím, že žaloba na odstranění plotu není z důvodů veřejnoprávních překážek přípustná. V řízení bylo prokázáno, že stavba kamenného plotu ve vlastnictví žalované je součást městské památkové zóny [anonymizováno], navíc z vyjádření [stát. instituce], odboru památkové péče vyplývá, že stavba plotu není historicky ani architektonicky hodnotné oplocení, které by si vyžadovalo zachování do budoucna, současně z něho vyplývá, že pokud by mělo být stávající oplocení ve vlastnictví žalované nahrazeno novým, je nezbytné postupovat dle zákona, kdy vlastník zadá ke zpracování projektovou dokumentaci plotu, která by měla být v rozpracované podobě s [anonymizováno] OOP projednána a po dokončení předložena ke schvalovacímu řízení. Obdobný postup platí i pro případné úpravy oplocení za účelem zřízení vrat a vrátek. Teprve poté je možné přistoupit k realizaci, tj. k odstranění starého a postavení nového oplocení. Žalovaná s poukazem na ust. § 14 citovaného zákona namítla, že vlastník nemovitosti je povinen ke změně stavby, jejímu odstranění, která není kulturní památkou, ale je v památkové zóně, předem si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností a poukázala na další postup upravený v § 14 odst. 3, 6 a 7 citovaného zákona. Rozsudek ukládající žalované odstranit stavbu plotu bez dalšího, tj. bez předchozího splnění veřejnoprávní povinnosti dle zákona o státní památkové péči je v rozporu s veřejným právem a je tak protizákonný. Pro žalovanou je rozsudek také nesrozumitelný, i pokud by se s napadenými výroky I., II. a III., resp. s vyjeveným právním názorem ztotožnila, neboť ve výroku I. je povinnost k vyklizení pozemku určena ke splnění ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci výroku a ve výroku II. je povinnost vyklidit pozemek odstraněním kamenného plotu ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci výroku. Výrok III. pak vychází z toho, že pro odstranění stavby skleníku bude platit jiná další lhůta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil k dalšímu řízení. 4. Usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 14 C 190/2018-179, soud prvního stupně zastavil řízení o odstranění stavby užívané jako skleník zřízené na pozemku [parcelní číslo] – zahrada, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení částku 35 492 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.). 5. Proti výroku II. uvedeného usnesení se včas odvolala žalovaná, neboť soud prvního stupně nesprávně právně posoudil zavinění žalobkyně na vzniku nákladů řízení, resp. jejich části, a na jejím neúspěchu, když v závěrečném návrhu při jednání dne 19. 4. 2023 žalobkyně navrhla nemožné skutečnosti, a sice odstranění stavby skleníku, která však již byla odstraněna a navrhovala vyklizení pozemku, který však již byl také vyklizen. Soud prvního stupně tedy postupoval procesně nesprávně, když v částečném rozsudku uložil povinnost vyklizený pozemek vyklidit, i když žalovaná namítala, že již povinnost ke dni 19. 4. 2023 splnila, a rovněž soudu dne 19. 4. 2023 zaslala fotografie, které tvrzení žalované prokazují. Soud se o pravdivosti tvrzení žalované osobně přesvědčil až při místním šetření konaném dne 16. 5. 2023, tj. po vydání nápadného rozsudku ze dne 28. 4. 2023. Žalovaná argumentovala tím, že již při soudním jednání dne 8. 3. 2023 avizovala, že v rámci smírného vyřízení věci po zajištění vhodných osob k provedení bouracích a vyklízecích prací, odstraní stavbu užívanou jako skleník a zajistí vyklizení pozemku, tj. odstranění hromady dřeva. Žalovaná také skleník po zmíněném jednání odstranila a vyklidila z pozemku hromadu dřeva, to vše před jednáním soudu dne 19. 4. 2023. Žalovaná na začátku jednání dne 19. 4. 2023 sdělila, že skleník je skutečně odstraněn a došlo k vyklizení pozemku. Žalobkyně však tvrdila, že skleník odstraněn není a hromada dřeva je na pozemku stále a na žalobě na odstranění skleníku a vyklizení pozemku při jednání dne 19. 4. 2023 trvala. Na pozemku však zůstala již jen stavba kamenného plotu do ulice [ulice]. Z uvedených důvodů žalobkyně zavinila část nákladů řízení, neboť dále vedla řízení o odstranění skleníku a vyklizení pozemku, čímž zapříčinila vznik nákladů řízení, které by nevznikly, pokud by vzala žalobu na odstranění skleníku a vyklizení pozemku zpět. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že náklady řízení žalobkyni nepřizná vůbec, resp. přizná jí náklady řízení toliko částečně, a sice jí nepřizná náklady za právní zastoupení při jednání dne 19. 4. 2023 a dne 16. 5. 2023, celkem za tři úkony právní služby. 6. Žalobkyně se k odvoláním žalované písemně nevyjádřila. 7. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí včetně řízení, které jim předcházela, a to v intencích ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolacím námitkám, ke stanovisku žalobkyně přednesenému při odvolacím jednání, a poté dospěl k závěru, že důvodné nejsou. 8. Soud prvního stupně odůvodnil své závěry týkající se nároku na vyklizení pozemku a odstranění plotu pod body 36. až 41., 45. až 53. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje, a proto v podrobnostech na toto odůvodnění odkazuje. Za situace, kdy žalovaná závěry soudu prvního stupně týkající se nedostatku dobré víry právních předchůdců žalované, resp. žalované samotné nezpochybnila, a nevymezila se tedy vůči závěru o vyloučení vydržení či mimořádného vydržení, odvolací soud se problematice titulu nabytí vlastnictví předmětného pozemku již nevěnoval, nicméně konstatuje, že i s nimi bez výhrad souhlasí. Jinými slovy žalovaná vlastnické právo k řešenému pozemku ř