13 CO 192/2022-308 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 414 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 23 047 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná byly v minulosti podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba domu [adresa] v [obec], a to žalobkyně podílem 40 % a žalovaná podílem 60 %. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. 6. 2017, č. j. 4 C 149/2015-410, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2017, č. j. 12 Co 341/2017-490, bylo podílové spoluvlastnictví účastnic zrušeno a vypořádáno, a to v tzv. širším smyslu, tj. včetně investic žalované do nemovitosti a výnosů z nemovitosti. V tomto řízení uplatnila žalobkyně návrhem na zahájení evropského řízení o drobných nárocích nárok na vypořádání výnosů z nemovitosti za dobu od vydání výše specifikovaného rozsudku soudu, jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílového spoluvlastnictví účastnic, do jeho právní moci, tj. za období od června do prosince 2017. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 45 461 Kč sestávající z jejího podílu v rozsahu 40 % na nájemném od nájemníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za červen až prosinec 2017 v částce 63 900 Kč, podíl na dluhu nájemníka [příjmení] za shodné období, který tento nájemník splácel v roce 2018 a 2019 na účet žalované, kdy tento dluh činil podle žalobkyně celkem 59 750 Kč a podíl žalobkyně na něm v rozsahu 40 % činil 23 900 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 38 Kč představující doplatek žalované za energie, které uhradila žalobkyně, částku 903 Kč, jakožto podíl žalované na pojistném za dům, které platila jen žalobkyně, částku 3 980 Kč jakožto podíl žalobkyně na nájemném od nájemníka [příjmení] za květen 2015, dále požadovala částku 1 969 Kč jako doplatek pojištění domu za rok 2016 a částku 3 041 Kč jako doplatek pojištění domu do 31. 1. 2018. Celkový dluh žalované činil podle součtu uvedených částek 97 731 Kč, žalovaná z toho žalobkyni zaplatila před zahájením řízení 52 270 Kč, žalobkyně po ní požadovala doplatit rozdíl v částce 45 461 Kč. 3. Žalovaná uplatnila ve vztahu k nárokům žalobkyně z titulu plateb, které žalobkyně učinila v roce 2015, námitku promlčení a dále argumentovala tím, že projednání nároku uplatněnému žalobkyní brání překážka věci rozhodnuté založená dříve vydaným rozsudkem soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic v širším smyslu. Částkou 52 270 Kč, kterou žalobkyni poukázala před zahájením řízení, pokládala nároky žalobkyně z titulu spoluvlastnictví účastnic za rozhodné období od června do prosince 2017 za vyrovnané. 4. Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovanou ve vztahu k nároku žalobkyně na podíl na nájmu od nájemce [příjmení] za měsíc květen 2015 v částce 3 980 Kč, ve vztahu k jí uplatněnému nároku na zaplacení částky 38 Kč jakožto podílu žalované na platbách za energie, která žalobkyně uhradila v roce 2015, a dále ve vztahu k nároku žalobkyně na doplatky pojištění domu v částce 903 Kč a 1 969 Kč, které žalobkyně platila rovněž v roce 2015 Tyto nároky shledal soud prvního stupně promlčenými v tříleté promlčecí lhůtě dle ust. § 629 odst. 1 o. z. a žalobkyni je z tohoto důvodu nepřiznal. Co se týče výnosu z pronájmu nemovitosti za rozhodné období od června do prosince 2017, bylo mezi účastnicemi nesporné a výpisem z účtu žalované u [právnická osoba] (vedeném na jméno její matky) bylo prokázáno, že nájemci [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uhradili za uvedené období na nájemném celkem 163 950 Kč, z něhož žalobkyni, s ohledem na její spoluvlastnický podíl, náleží 40 %, tj. částka 65 580 Kč. Žalovaná však namítala, že z nemovitosti účastnic neplynuly jen příjmy, nýbrž že na provoz společné nemovitosti bylo nutné vynakládat také výdaje, a na nich bylo povinností žalobkyně se podílet v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná tvrdila, že za rozhodné období června do prosince 2017 činily výdaje na provoz nemovitosti celkem 33 275 Kč a podíl žalobkyně na nich by měl být zohledněn v rozsahu 40 %, tj. v rozsahu částky 13 310 Kč. Předmětné výdaje žalovaná specifikovala tak, že se jednalo o zálohy na elektřinu pro společnou bytovou jednotku účastnic v domě ve výši 7 x 1 000 Kč, které zaplatila [právnická osoba], a. s., dále namítala k započtení 7x jí uhrazenou zálohu ve výši 1 340 Kč, kterou zaplatila [právnická osoba], a. s., za všechny bytové jednotky v domě, 7 x 100 Kč za vedení účtu, na který jí chodily nájmy a jehož prostřednictvím byly hrazeny zálohy na vodu a elektřinu apod. Dále požadovala zohlednit náklady na pojistné za pojištění bytové jednotky účastnic v částce 2 600 Kč, které platila v srpnu 2017 na další rok dopředu. Současně požadovala započíst částku 13 595 Kč za pojištění domu na základě pojistné smlouvy, kterou žalovaná uzavřela 13. 10. 2017, na vypořádání této položky však následně netrvala. Soud prvního stupně uvedené žalovanou namítané výdaje na provoz nemovitosti za rozhodné období podrobně přezkoumal na podkladě rozpisů záloh a vyúčtování plateb za elektrickou energii včetně vodného a stočného a především na podkladě výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] (vedeného na jméno její matky) a dospěl k závěru, že žalobkyně by se měla na výdajích na provoz společné nemovitosti účastnic podílet za rozhodné období od června do prosince 2017 nikoliv v rozsahu částky 13 310 Kč, nýbrž toliko v rozsahu částky 4 921 Kč představující podíl v rozsahu 40 % na nákladech na spotřebovanou elektrickou energii ve společné bytové jednotce účastnic za rozhodné výše specifikované období odpovídající částce 2 800 Kč a podíl na výdajích na zálohy na vodné a stočné pro všechny bytové jednotky a nebytové prostory v domě odpovídající částce 1 774 Kč, jakož i podíl na pojistném za pojištění společné bytové jednotky účastnic v nemovitosti, které zaplatila žalovaná za období od června do prosince 2017 odpovídající částce 347 Kč. Po započtení podílu žalobkyně na výnosech z nemovitosti za období od června do prosince 2017, tj. na nájmech za toto období v nesporné výši 65 580 Kč a jejího podílu na výdajích na provoz nemovitosti za totéž období v částce 4 921 Kč činí rozdíl 60 659 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedenou částku měla žalobkyně od žalované obdržet. Žalobkyně však nad rámec výnosu z nemovitosti v podobě nájmů za červen až prosinec 2017 požadovala po žalované dále podíl na splátkách dluhu nájemce [jméno] [příjmení] na nájemném za období od černa do prosince 2017, který jmenovaný nájemce splácel v letech 2018 a 2019. Tvrdila, že předmětný dluh [jméno] [příjmení] na nájemném činil 59 750 Kč. Žalovaná vyčíslila dluh nájemce [jméno] [příjmení] za rozhodné období toliko na částku 38 100 Kč. Soud prvního stupně skutečnou výši dluhu [jméno] [příjmení] zjišťoval podrobným dokazováním, kdy porovnal údaje o platbách tohoto nájemce dokumentované výpisem z účtu žalované u [právnická osoba] s údaji o výši nájemného, které měl hradit podle nájemních smluv, na základě nichž nemovitost užíval v letech 2018 a 2019 a dospěl k závěru, že jeho dluh za rozhodné období od června do prosince 2017 činil toliko 30 500 Kč. Podíl žalobkyně na splátkách tohoto dluhu v rozsahu 40% pak představuje částku 12 200 Kč. Žalobkyně dále požadovala, aby se žalovaná podílela na úhradě pojistného za pojištění domu do 31. 1. 2018, který žalobkyně uhradila v částce 3 041 Kč předtím, než pojištění domu zaniklo z důvodu změny vlastníka nemovitosti ke dni 1. 2. 2018. Skutečnost, že žalobkyně předmětný doplatek uhradila, žalovaná nerozporovala. Soud prvního stupně tudíž konstatoval, že žalovaná by se měla podílet na tomto výdaji v rozsahu svého podílu 60 %, tj. částkou 1 825 Kč. Po rekapitulaci výše specifikovaných dílčích položek dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni na vypořádání pohledávek a dluhů z podílového spoluvlastnictví účastnic za dobu od června do prosince 2017 přísluší částka 74 684 Kč. Po odečtení částky 52 270 Kč, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni před zahájením řízení, tak nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 22 414 Kč. Tuto částku soud prvního stupně uložil žalované žalobkyni doplatit a ve zbytku žalobu zamítnul. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně ve výrocích II a III v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se objevuje množství částek a výpočtů, které nejsou podloženy provedenými důkazy. Podle žalobkyně dospěl soud prvního stupně k nesprávnému závěru ohledně promlčení části uplatněných nároků. Nárok uplatnila řádně a včas a specifikovala ho podle platných účetních pravidel. Poukazovala na to, že jako profesionální daňová poradkyně je zvyklá vycházet z listinných dokladů. Po výzvě soudu prvního stupně směřující v souladu s ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění nesrozumitelnosti a n