13 CO 26/2023-109 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným usnesením uložil soud prvního stupně žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 77 854,98 Kč k rukám právního zástupce žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. Soud postavil uvedený nákladový výrok na použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované přiznal zcela právo na náhradu těchto nákladů řízení. Ačkoliv je žalobce poživatelem částečného invalidního důchodu a je evidován jako uchazeč o zaměstnání, neaplikoval soud na rozhodnutí o nákladech řízení ust. § 150 o. s. ř. a nepřistoupil k možnosti snížení této platební povinnosti, když žalobce podal předmětnou žalobu za situace, kdy znal závěry znaleckého posudku, jež vyvracely jeho stanovisko o existenci nároku, přičemž před podáním této žaloby již nedisponoval jinými relevantními tvrzeními, či důkazy, na jejichž základě by mohl dosáhnout úspěchu v řízení. Žalobce tak vstoupil do soudního řízení s vysokou mírou rizika neúspěchu s uplatněným nárokem. Pouhým odmítáním závěrů znaleckého posudku nelze zvrátit závěry znalce. Za daného stavu neshledal soud prvního stupně důvod pro nepřiznání úspěšné žalované požadované náhrady nákladů řízení. 2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Měl za to, že jeho nedostatečné příjmové a majetkové poměry brání tomu, aby byl zavázán k náhradě nákladů v provedeném soudním řízení. Žalobce je v částečném invalidním důchodu, který pobírá ve výši 8 430 Kč měsíčně, což je jeho jediný příjem. Žalobce je odkázán na pomoc rodičů, u nichž bydlí a stravuje se. Od listopadu 2022 nepobírá žalobce žádnou podporu od úřadu práce, kde je stále evidován jako uchazeč o zaměstnání. Neustále se nachází v pracovní neschopnosti a má plánovanou operaci – totální endoprotézu v nemocnici. Žalobce nemá ani žádný movitý či nemovitý majetek, pouze vlastní motorové vozidlo Škoda Fabie, rok výroby 2002. Před zahájením soudního řízení si žalobce – právě pro nedostatek finančních prostředků – nemohl obstarat vlastní znalecký posudek a předpokládal, že jej nechá zpracovat sám soud. Žalobce nemohl očekávat neúspěch v řízení, neboť před pracovním úrazem byl zdráv a své zdravotní problémy dal do souvislosti s tímto úrazem. Podle žalobce existují výjimečné předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení. Za okolnosti zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání požadované náhrady nákladů řízení považuje žalobce především jeho nedostatečné příjmové a majetkové poměry, přičemž nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované se nedotkne významně její majetkové podstaty, neboť se jedná o subjekt ekonomicky silný. S uvedenou argumentací navrhl žalobce změnu napadeného usnesení tak, že žalované nebude přiznána nijaká náhrada nákladů řízení, nebo alespoň ve snížené výši (maximálně do jedné třetiny účelně vynaložených nákladů), přičemž odvolací soud povolí žalobci splátky na úhradu této platební povinnosti ve výši 1 200 Kč měsíčně. 3. K odvolání nebylo podáno vyjádření. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž by podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné ve věci samé, pouze ve lhůtě plnění. 5. Z obsahu spisu se podává, že žaloba na zaplacení náhrady škody z pracovního úrazu ve výši 257 948 Kč s příslušenstvím, byla ke dni 20. 4. 2022 pravomocně zamítnuta. 6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. 7. Podle ust. § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 8. Ze zmíněných zákonných ustanovení vyplývá, že při rozhodnutí o nákladech řízení zásadně platí, že je přiznávána zcela úspěšnému účastníku řízení plná náhrada nákladů řízení. Pouze výjimečně, a to v odůvodněných případech zvláštního zřetele hodných, lze snížit či zcela nepřiznat úspěšnému účastníku řízení náhradu jím účelně vynaložených nákladů, na jejichž zaplacení by mu jinak svědčil nárok. 9. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ, a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud v první řadě přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a k dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka řízení. Významné z hlediska aplikace ust. § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další relevantní skutečnosti. 10. K poměrům žalobce soud zjistil, že je poživatelem částečného invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, žalobce nepracuje a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepobírá dávky. Žalobce ke svým poměrům v podstatě nic obsáhle neuváděl a nedokládal, omezil se na pojmenování výše uvedených skutečností, přičemž tvrdil, že důchod pobírá ve výši 8 430 Kč měsíčně, nemá nijaký movitý a nemovitý majetek, pouze vlastní starší vozidlo bez významné hodnoty. Lze tedy přisvědčit tomu, že poměry žalobce nejsou příznivé, a to nikoliv pouze dočasně, proto by mohly být zhodnotitelné při úvaze o moderaci náhrady nákladů v řízení úspěšného účastníka. Nicméně uvedený stav nelze hodnotit izolovaně, tj. nezávisle na dalších rozhodných skutečnostech projednávaného případu. Nemajetnost účastníka řízení bez dalšího neznamená, že nemůže být zavázán k náhradě nákladů řízení. Naopak, snížení či nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému účastníkovi je akceptovatelné jen výjimečně, z důvodu zvláštního zřetele hodného. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. 11. Pro rozhodnutí o nákladech řízení je rovněž právně významné zjištění, za jakých okolností došlo ke vzniku soudního sporu, jaká byla stanoviska účastníků před uplatněním žaloby a nakolik došlo k naplnění jejich postojů, v porovnání s výsledkem, jenž vzešel z provedeného soudního řízení. V této souvislosti lze konstatovat, že žalobce neprosadil své právní a skutkové názory a výrazně v jeho neprospěch vyznívá ta skutečnost, že žalobu uplatnil za stavu, kdy znal závěry znaleckého posudku, jež vyvracely jeho stanovisko o existenci nároku, na němž postavil žalobu, pro jejíž úspěch nedisponoval již žádnými relevantními tvrzeními či důkazy, a do soudního řízení vstoupil s vysokou mírou rizika, že pouhým odmítáním závěrů znalce nezvrátí znalecké závěry a s žalobním návrhem neuspěje. Znalecký posudek zpracovaný před podáním žaloby se odborně vypořádal se všemi podklady, od nichž žalobce odvozoval nárok a žalobce jiným způsobem nebyl schopen nárok prokázat. Pouze v řízení navrhl zpracování revizního znaleckého posudku a soud tomuto návrhu nevyhověl. Podle žalobce trvala jeho pracovní neschopnost – v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 5. 2. 2018 (podvrtnutí a natažení vazů kolene levé dolní končetiny) – od 5. 2. 2018 do 4. 2. 2020, zatímco pojišťovna uznala a odškodnila náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 5. 2. 2018 do 18. 3. 2018. Byť měl žalobce k dispozici lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře (ortopeda) o příčinné souvislosti pracovního úrazu s celou délkou jeho pracovní neschopnosti, měl zvážit, po seznámení se se závěry znaleckého posudku, zda lze soudně prosadit jím tvrzený nárok, když znalec neuznal vyjádření ošetřujícího lékaře za věcně správné. Znalecký posudek zcela jednoznačně stanovil dobu léčení úrazu žalobce na 4 až 6 týdnů od úrazu s tím, že delší pracovní neschopnost žalobce s předmětným pracovním úrazem nesouvisela. Znalecký posudek byl zpracován znalcem z oboru ortopedie a byl opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř. Znalecký posudek je v závěrech přesvědčivý a srozumitelný, žalobce v řízení potvrdil, že před podáním žaloby znalecký posudek obdržel a seznámil se s ním a nebyl schopen reagovat na výzvu pojišťovny k předložení dalších případných podkladů ke zvrácení znaleckých závěrů, když s nimi nedisponoval. Míra rizika neúspěchu, s níž žalobce zahájil řízení, byla jednoznačně značná (s pravděpodobností blížící se jistotě), neměl-li žalobce jiné podpůrné důkazní prostředky, proto nelze klást k tíži žalované vzniklé náklady řízení. Za popsaného stavu lze hodnotit přístup žalobce k podání žaloby za lehkovážný. Nakonec výše nákladů řízení byla odvislá také od nepřiměřeně nastavené výše žalobou požadované náhrady škody, což souvisí toliko s postojem žalobce, který uplatnil žalobu a jako jediný s ní mohl v řízení disponovat. Žalobce po celou dobu řízení trval na svém právním a skutkovém postoji o oprávněnosti podané žaloby, jenž byl věcně nesprávný. Soudní řízení tedy potvrdilo jen to, co bylo zřejmé před podáním žaloby, že tvrzený nárok žalobce je neopodstatněný. 12. S ohledem na sdělené lze