18 CO 302/2022-186 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované, aby jí byla uložena povinnost odstranit její příspěvek na facebookové stránce [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] obsahující mj., že ve vedení finančního výboru je člověk, jehož jméno je uvedené v Cibulkách a odkazující na stránky [webová adresa], a k němuž byl připojen obrázek se jménem p. [jméno] [příjmení] v seznamu s jinými jmény (výrok I). Zamítl také žalobu, jíž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované omluvit se žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, a to formou příspěvku na facebookové stránce [obec] [anonymizována dvě slova], který bude na této stránce přístupný minimálně po dobu 14 dnů od jeho uveřejnění a dále v nejbližším vydání [anonymizována dvě slova] po právní moci rozsudku, a to v tomto znění: Omlouvám se panu [příjmení] [jméno] [příjmení], zastupiteli [územní celek], za svůj nepravdivý příspěvek a osočení jeho osoby na facebooku, který jsem uveřejnila dne [datum] ve skupině [obec] [anonymizována dvě slova], obsahující mj., že ve vedení finančního výboru je člověk, jehož jméno je uvedené v Cibulkách, a odkázala jsem na stránky [webová adresa]. Připojila jsem obrázek se jménem p. [jméno] [příjmení] v seznamu s jinými jmény. Příspěvek naznačoval spolupráci p. [příjmení] s StB nebo jinou podobnou složkou tehdejšího státního aparátu. K tomu sděluji, že není pravdou, že by p. [příjmení] byl veden v Cibulkových seznamech a ani uvedený odkaz a obrázek nijak nedokládá, že by jakkoli spolupracoval s StB či jinou podobnou složkou tehdejšího státního aparátu. [jméno] [příjmení] (výrok II). Zamítl i žalobu, jíž se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč (výrok III). Zamítl také žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované náhrady hmotné újmy ve výši 2 000 Kč (výrok IV). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 34 889,39 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok V). 2. V odůvodnění soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že u difamujících skutkových tvrzení je důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu zpravidla skutečnost, že taková tvrzení jsou pravdivá (resp. že příslušná informace odpovídá pravdě). Pravdivost těchto tvrzení ovšem musí prokázat jeho původce (důkaz pravdy – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2797/2008 ze dne 28. 1. 2010). Z judikatury dále plyne, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018). K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při posuzování každého jednotlivého případu musí být zohledněna zejména povaha výroku, obsah výroku, forma výroku, postavení kritizované osoby, zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, chování kritizované osoby, kdo a kdy výrok pronáší, přičemž každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99 uvedl, že v případě politika jsou z důvodu jeho postavení veřejné osobnosti dány širší limity přípustné kritiky než v případě soukromé osoby, přičemž je vždy třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi fakty a vlastním hodnocením. Žalobce je osobou veřejně činnou, v roce 2020 byl zastupitelem [územní celek] za [anonymizována tři slova] a rovněž byl předsedou [anonymizována dvě slova]. Sporný příspěvek žalované ze dne [datum] se týkal fungování orgánů [územní celek], neboť se v něm zmiňuje žalovaná o vedení města a o žalobci jako o předsedovi [anonymizována dvě slova]. V tomto příspěvku žalovaná neuvedla jakoukoliv nepravdu, uvedla toliko, že žalobce je zapsán v seznamu vedeném Archivem bezpečnostních složek ČR, což doložila screenshotem složky, kde je (byl) žalobce uveden jako důvěrník. Ze strany žalované se tedy nejedná o primární, ničím nepodložené tvrzení, ale pouze o interpretaci informace z jiného veřejně přístupného zdroje. Žalobcem označený sporný příspěvek ze dne [datum] proto není s ohledem na výše uvedené objektivně způsobilý sám o sobě přivodit žalobci újmu na jeho osobnosti tím, že by snižoval jeho čest u jiných lidí, nebo ohrozil vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, kdy takto způsobilý může být samotný zápis v seznamu ABSČR, za jehož obsah však žalovaná nenese zodpovědnost. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že v průběhu řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], že žalobce byl evidován neoprávněně v protokolu registru operativních svazků, svazek reg. [číslo] v archivním protokolu agenturně operativních svazků HSVKR arch. [číslo] jako důvěrník bývalé Státní bezpečnosti – vojenské kontrarozvědky. Soud cituje některé příspěvky žalované, kterými se zřejmě měla omluvit. Žalobce opakovaně namítal, že nejde o vážně míněné omluvy, ale spíše o parodie na omluvu. Žalobce nesouhlasí s hodnocením soudu, že žalovaná nezveřejnila difamující informaci. Soud se snaží rozdělit sdělení, které žalovaná zveřejnila, do dvou částí. Pravdivé (foto ze seznamu ABSČR) a nepravdivé (že byl uveden v Cibulkách). Žalobce nesouhlasí ani s hodnocením soudu bagatelizujícím Cibulkovy seznamy. Žalovaná sdělila veřejnosti, že žalobce má své jméno uvedené v Cibulkách. Jde o pomluvu nepravdivou informací, před níž chrání judikatura i veřejně činnou osobu. Tento protiprávní stav žalovaná žádným způsobem neopravila, ba naopak postupem času výrok opakovala a oživovala svou difamační kampaň vůči žalobci. Žalobci záleží na jeho cti a důstojnosti a odmítá bagatelizující postoj soudu prvého stupně a věří, že Krajský soud v Plzni ochranu jeho cti a důstojnosti přehodnotí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, jak požadoval v petitu žaloby a přiznal žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že ho považuje za nedůvodné, když se fakticky jedná o pouhou polemiku s jednotlivými skutkovými závěry soudu a jejich hodnocením. Současně žalobce vytrhává jednotlivé výroky či věty z kontextu původně zveřejňovaných příspěvků na facebooku, a to způsobem, který by mohl alespoň částečně odůvodnit žalobcem uplatněný nárok. Žalovaná opětovně odkázala na ustálenou judikaturu vyšších soudů i na prvorepublikovou judikaturu vztahující se k posuzování zásahů do cti a vážnosti. V rámci soudního řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci zveřejnila nepravdivé informace a těmito zasáhla do osobnostních práv žalobce. Veškeré příspěvky žalované se dotýkaly veřejné sféry kritizované osoby, tj. žalobce a jeho působení v orgánech [územní celek], nikoliv jeho soukromé sféry. Žalobce byl osobou veřejně činnou a aktivní v politickém životě. Dle názoru žalované se soud prvého stupně vypořádal s veškerými okolnostmi daného případu a na věc aplikoval přiléhavě odpovídající právní úpravu i aktuální judikaturu. Žalovaná zveřejnila informaci dostupnou z veřejně přístupného seznamu [webová adresa]) vedeného Archivem bezpečnostních složek ČR, nezveřejnila tedy difamující nebo jakkoliv hanlivou informaci. Realizovala tak své ústavní právo na svobodu projevu v mezích zákona při současném respektování práv na ochranu osobnosti žalobce, tedy dostála požadavkům proporcionality vymezených ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu při střetu těchto práv při současném zachování přiměřenosti formy veřejné prezentace zveřejněním objektivní a pravdivé informace. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalobci povinnosti nahradit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné. 6. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněná je osobnost člověka vče