25 CO 129/2023-109 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 31 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 44 555,64 Kč a zbývajícího požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne 27. 6. 2019 [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž poplatek ve výši 27 573 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení a administrativní činnost a komfortní splácení. Splátky měly činit 3 477 Kč. Žalovaný uhradil toliko částku 3 500 Kč, jež byla započtena na jistinu. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, tato smluvní pokuta byla kapitalizovaná na částku 17 500 Kč. Žalovány jsou rovněž sankční poplatky ve výši 2 500 Kč. Po zhodnocení provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč uhradit poplatek ve výši 25 251 Kč, jež byl rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Je třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se poskytováním peněžitých zápůjček, a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by smlouvu se žalovaným nikdy neuzavřel. Dle soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany předchůdce žalobce. Tomu také odpovídá souhrnné označení ve smlouvě jako poplatek za zápůjčku. Jedná se tak o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Tuto skutečnost si uvědomuje i žalobce, který v žalobě uvedl, že zaplacené částky byly započteny na poplatek za zápůjčku jako celek, aniž by bylo zohledněno formální rozčlenění na tři různé poplatky. Soud tak proto považuje nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 48 % ročně a jedná se tak o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Poukazuje, že průměrná úroková sazba v červnu 2019 poskytovaná bankami na obdobné úvěry činila 9,82 % ročně. Má za to, že nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoliv negociaci ze strany spotřebitele, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. O neoddělitelnosti jednotlivých částí svědčí také ujednané a žalobcem požadované sankce v podobě smluvní pokuty a sankčních poplatků. Žalobce má tak právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2291 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný se obohatil o částku 31 500 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 35 000 Kč a žalovaný uhradil 3 500 Kč. Proto byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 31 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků nepřísluší. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvádí, že toto směřuje proti výroku II. a III., proti výroku II. v části týkající se zaplacení částky ve výši 28 002 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 922,58 Kč a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 500 Kč od 18. 3. 2002 do zaplacení. Namítá, že žalovaný se ve smlouvě zavázal právnímu předchůdci žalobce uhradit přesně předem vyčíslené a neměnné poplatky za poskytnutí a správu úvěru, které byly stanoveny fixní částkou ve výši 25 251 Kč, a skládaly se z úroku ve výši 8 577 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 883 Kč. Žalobce sděluje, že úrok představuje odměnu za užívání jistiny a je jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru. Další poplatky pak slouží k pokrytí nákladů, které vznikly předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému. Jednotlivé složky dalších poplatků jsou přesně specifikované v čl. 7 smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy. Žalovaný zároveň souhlasil, že případným neuskutečněním některé z výše uvedených činností není dotčeno právo předchůdce žalobce na úhradu poplatků. Pokud jde o úroky, pak jejich výše je ovlivněna celou řadou vedlejších faktorů, kdy se jedná zejména o rychlost poskytnutí úvěru, způsob poskytnutí úvěru, celková délka úvěru či rizikovost. Vzhledem k povaze smlouvy pak bylo zřejmé, že úroková sazba bude vyšší než obvyklá. Žalobce uvádí, že předmětná smlouva byla sjednána v bydlišti žalovaného, kdy vázaný zástupce navštívil bydliště žalovaného s potřebnými podklady, tedy žalovaný nemusel vynakládat úsilí ani finance k dopravení se do sídla předchůdce žalobce. Finance byly poskytnuty v hotovosti a byl sjednán měsíční splátkový režim, kdy v rámci každého měsíce zástupce navštívil bydliště žalovaného a vybíral splátky. Úrok ve výši 8 577 Kč odpovídá úrokové sazbě 29 %. Jedná se tak o přiměřenou úrokovou sazbu a žalobce odkazuje na rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 1484/2004, kdy Nejvyšší soud stanovil nepřípustnou míru úroků s tím, že takovými jsou úroky, které svou výší přesahují čtyřnásobek nejvyšší úrokové míry bank v době sjednání smlouvy s tím, že za přiměřený lze považovat úrok ve výši trojnásobku nejvyšší úrokové sazby poskytované bankami. Dle odůvodnění soudu činila obvyklá úroková sazba v červnu 2019 9,82 % ročně. Soud prvního stupně se tedy nezabýval nejvyšší úrokovou sazbou bank v daném období. I přes nesprávnou aplikaci úrokové sazby soudem prvního stupně lze za přiměřený úrok považovat úrok ve výši 29,46 % ročně. Tedy úrok 29 % ročně je zcela přiměřený a v souladu s dobrými mravy. I pokud by měl soud sjednaný úrok za nepřiměřený, měl aplikovat § 577 o. z., tedy toliko moderovat výši sjednaného úroku. Ujednání o úroku je totiž oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Pokud jde o další poplatky, pak v případě, že soud měl tyto poplatky za nepřiměřené, měl rovněž toliko moderovat jejich výši. Žalobce zde odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové 27 Co 21/2023-87, kde soud dospěl k závěru, že i v nebankovním sektoru poskytovatelům zápůjček vznikají určité náklady, zejména se správou, vedením a administrativou zápůjčky, vyloučit nelze ani náklady se způsobem splácení zápůjčky a ostatními službami, které nejsou kryty úrokovou mírou, pročež se nelze domnívat, že by tyto náklady nebyl poskytovatel zápůjčky oprávněn přenést na klienta. Jako přiměřenou výši dalších poplatků shledal částku odpovídající 5,5 % půjčené jistiny. V tomto případě tak měl soud prvního stupně moderovat výši dalších poplatků a přiznat žalobci minimálně nárok na částku ve výši 1 925 Kč, která odpovídá 5,5 % z částky 35 000 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu, pak tato byla sjednána zcela v mezích platných právních předpisů, kdy žalobce odkazuje na ust. § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobcem požadovaná výše smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč zcela odpovídá tomuto ustanovení. Na základě smlouvy byla poskytnuta žalovanému částka 35 000 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 3 500 Kč, která byla započtena na jistinu pohledávky, která tak činila 31 500 Kč. S ohledem na výše uvedené tedy měl soud prvního stupně žalovanému uložit povinnost uhradit částku ve výši 59 502 Kč s příslušenstvím, jež je tvořena jistinou ve výši 31 500 Kč, fixním úrokem ve výši 8 577 Kč, dalšími poplatky ve výši 1 925 Kč a smluvní pokutou ve výši 17 500 Kč. Příslušenství pak je tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 922,58 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Soud prvního stupně provedl nesprávné právní posouzení, aplikoval nesprávnou právní normu a nedostatečně posoudil veške