25 CO 145/2023-289 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem již podruhé rozhodl o žalobě na zaplacení částky 71 293 Kč s přísl. za dodávku a montáž venkovních žaluzií podle smlouvy o dílo ze dne 12. 9. 2019. Žalobce se domáhal uvolnění pozastávky z ceny díla, žalovaný jednak namítal, že podmínky pro uvolnění pozastávky nebyly naplněny, a jednak proti žalobnímu nároku započetl nárok na smluvní pokutu za opožděné dokončení díla. 2. Soud prvního stupně svým předchozím rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 18 C 192/2020-99, žalobu zamítl, protože nebyly naplněny formální podmínky pro uvolnění pozastávky. Odvolací soud svým usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 25 Co 39/2022-132, tento rozsudek zrušil s tím, že poslední část ceny díla měla být zaplacena po předání díla, a třebaže předávací protokol jako důkaz chyběl, k předání díla evidentně došlo, když byla zaplacena závěrečná faktura, která byla splatná po předání díla. Pozastávka podle smlouvy nepředstavovala nástroj k zajištění záručních nároků žalovaného a k usnadnění realizace jeho práv odpovědnosti za vady, její uvolnění nebylo vázáno na výskyt a opravu záručních vad či na marné uplynutí záruční doby, ale její funkcí byl pouhý odklad vzniku práva na zaplacení závěrečné části ceny díla na dobu po předání díla investorovi. Smluvně vymíněné formální požadavky na obsah žádosti o uvolnění pozastávky sice žalobce nesplnil, ale jednalo se o takové formality bez praktického významu, že se lpění na nich příčilo zásadám poctivého obchodního styku. Pozastávka se tedy stala splatnou, a bylo proto na soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval obranou žalovaného. 3. Soud prvního stupně na to v souladu s pokyny odvolacího soudu doplnil dokazování k obraně žalovaného a znovu ve věci rozhodl. V napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žalovanému nevznikl nárok na smluvní pokutu, a nemohl jej tedy započítat proti žalobcově pohledávce na uvolnění pozastávky. Žalobce sice dokončil dílo s prodlením, tedy nikoli 15. 11. 2019, jak bylo smlouvou předepsáno, nicméně jeho prodlení s montáží žaluzií u bytů č. [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] bylo způsobeno stavební nepřipraveností na straně žalovaného. Žalovaný přitom tehdy žalobcovo prodlení akceptoval. Pro dokončení díla bylo nutno žaluzie včetně krycích plechů nejprve zaměřit, následně je zadat do výroby a namontovat, ale samotné zaměření mohlo bezvadně proběhnout až po finálním dokončení fasády a omítky. Práce na fasádě probíhaly postupně, často na několika místech najednou, a byly definitivně ukončeny 18. 11. 2019, kdy byla ve stavebním deníku zachycena poslední zmínka o práci na fasádě. Ve stejný den byly žaluzie k uvedeným bytům zadány do výroby. Byt [anonymizována dvě slova] nebyl dokončen dne 7. 11. 2019, nebyla u něj hotová finální fasáda. Žalobce se tedy ocitl v prodlení z důvodů na straně žalovaného, jemuž nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení. 4. Žalovaný ve včasném odvolání označil za klíčovou okolnost pro posouzení věci okamžik, kdy žalobce mohl zadat žaluzie do výroby. Podle něj se soud prvního stupně chybně přiklonil k žalobcovu tvrzení, že zaměření žaluzií bylo možné až po dokončení finálních omítek. Pro tuto možnost svědčilo pouze žalobcovo tvrzení, výpověď žalobcova zaměstnance pana [příjmení] a vyjádření žalobcova stálého obchodního partnera firmy [anonymizováno]. Žalovaný přitom opakovaně upozorňoval, že zaměření je možné provést dříve, dokonce v případě časového tlaku lze žaluzie zadat do výroby i bez zaměření, jen podle projektové dokumentace. Jeho tvrzení bylo prokázáno výpovědí [anonymizováno] [příjmení] a vyplynulo i z obou stanovisek [právnická osoba]. Žalovaný navrhoval soudu prvního stupně, aby byl pro posouzení této zásadní otázky pořízen znalecký posudek, a nesouhlasil s tím, aby bylo stanovisko k této problematice vyžádáno od žalobcova obchodního partnera. Soud ovšem jeho důkazní návrh nevyslyšel, a v důsledku toho se jeho rozhodnutí stalo pro žalovaného překvapivým. Žalovaný proto sám oslovil znalce, který mu potvrdil, že venkovní žaluzie lze zadat do výroby ještě před dokončením finální omítky fasády, a znalcovo vyjádření předložil jako důkaz odvolacímu soudu. Žalobce se zavázal splnit dílo v předepsaném termínu, je profesionálem, ke svým závazkům musí přistupovat s řádnou péčí, a jestli viděl, že na stavbě není dána stavební připravenost, měl při zaměření žaluzií postupovat tak, aby termín splnil. Navíc měl stavební nepřipravenost žalovaného zapsat do svého stavebního deníku; není přece na žalovaném, aby on zapisoval tyto skutečnosti do stavebního deníku, který vedl vůči investorovi. Soud však nezohlednil, že žalobce svou povinnost vést stavební deník nesplnil, a neměl tedy jak dokázat stavební nepřipravenost žalovaného. Soud prvního stupně nepřihlédl ani k tomu, že byty, u nichž žalobce tvrdil stavební nepřipravenost, jsou na různých místech budovy, zatímco fasády se obvykle zhotovují kontinuálně z jedné strany na druhou. Přitom u dalších bytů v bezprostředním okolí byla stavební připravenost dána. Fasáda na stěně [anonymizováno] byla dokončena nejpozději 19. 7. 2019, ale to soud prvního stupně zcela opomněl, a nadále pracoval s datem 18. 11. 2019. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že by objednávka žaluzií k bytu [anonymizováno] 51 neměla být součástí smlouvy o dílo mezi účastníky. Nelze souhlasit ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že stavbyvedoucí žalovaného [příjmení] [příjmení] akceptoval žalobcovo prodlení, on pouze přijímal informace o zpoždění, ale to nelze považovat za souhlas. Soud prvního stupně tedy nezjistil úplně skutkový stav věci, neprovedl žalovaným navržený znalecký posudek, a na základě toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. 5. Žalobce považoval napadený rozsudek za věcně správný a spravedlivý, a odvolání žalovaného bylo pouhou snahou zvrátit stav věcí a ryze účelovým postupem. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a za nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. 7. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a na jejich základě vytvořil správný skutkový závěr, který také správným způsobem posoudil po právní stránce. Odůvodnění napadeného rozsudku vyhovělo požadavkům ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a umožnilo odvolacímu soudu, aby na ně pro stručnost odkázal. 8. Soud prvního stupně v dalším řízení v souladu s ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. respektoval závazný právní názor odvolacího soudu o splatnosti pozastávky a zabýval se především obranou žalovaného, která spočívala v kompenzaci nároku žalovaného na smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla. Soud prvního stupně tedy šetřil, zda na žalobcově straně došlo k prodlení a z jakých důvodů se tak stalo, a v daném ohledu zjistil, že žalobce sice nesplnil smluvně dohodnutý termín zhotovení díla, ale stalo se tak v důsledku stavební nepřipravenosti žalovaného. 9. Mezi stranami byl spor o to, v jakém termínu bylo možno provést zaměření žaluzií. Žalovaný tvrdil, že se tak mohlo stát prakticky kdykoliv, v zásadě již od zhotovení projektové dokumentace. Žalobce tuto možnost sice také připouštěl, ale považoval ji za významně chybovou, a jako správný okamžik pro zaměření prosazoval dokončení ostění včetně zateplení omítky a parapetů. Tomuto stanovisku odpovídaly i zprávy [právnická osoba], podle nichž je jednoznačně vhodnější zaměřovat žaluzie až po dokončení ostění, parapetů a omítek (č. l. 204 a č. l. 243). 10. Žalovaný v odvolání namítal, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhovaný znalecký posudek k prokázání této sporné skutečnosti, ale tato jeho námitka neměla oporu v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný totiž provedení tohoto znaleckého posudku nenavrhl ani v písemných vyjádřeních, ani při jednání; naopak to byl žalobce, který takový důkazní návrh označil dne 12. 7. 2022 (č. l. 173). Žalovaný pak při jednání dne 9. 2. 2023 výslovně uvedl, že znalecký posudek považuje za nadbytečný a postačí vyjádření nezávislého odborníka, ale nepovažoval za vhodné, aby k tomu podávala stanovisko [právnická osoba], která se žalobcem dlouhodobě spolupracuje. 11. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že [právnická osoba] měla být podle smlouvy o dílo výrobcem žaluzií na konkrétní stavbu, neúčastnila se soudního řízení ani neměla žádný zájem na jeho výsledku, takže se mu její odborné stanovisko jevilo jako vhodný a použitelný důkaz. Tyto důvody sdílel i odvolací soud. Soud prvního stupně přečetl k důkazu obě vyjádření firmy [anonymizováno], dal najevo, že další dokazování k této okolnosti vést nemíní, a jeho rozsudek tedy v tomto ohledu považovat nelze za překvapivý, jak žalovaný tvrdil. Navrhl-li žalovaný k této skutkové okolnosti vyjádření soudního znalce poprvé až v odvolacím řízení, stal se jeho návrh nepřípustnou novotou ve smyslu ust. § 205a o. s. ř., k níž odvolací soud n