25 CO 33/2023-68 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 6 442 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 14 841,99 Kč a zbývajícího žalovaného příslušenství (výrok II.), uložil žalobci nahradit státu náklady řízení ve výši částky 4 560 Kč (výrok III.) a žalované uložil nahradit náklady řízení žalobci ve výši částky 4 560 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalovaných částek poukazem na porušení smluvní povinnosti, když žalovaná řádně nesplatila úvěr, který jí poskytl právní předchůdce žalobce. Soudu se nepodařilo v průběhu řízení zjistit adresu žalované, a to ani v České ani ve Slovenské republice, jíž je žalovaná státní občankou. Ustanovil proto žalované opatrovníka, s nímž v řízení pokračoval. Opatrovnice v řízení namítla proti obsahu uzavřené smlouvy s poukazem na výši RPSN, jež měla činit 272,74 %. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva, z níž žalobce dovozuje své nároky, je smlouvou absolutně neplatnou a vztah účastníků posoudil jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a z titulu neplatné smlouvy zaplatila pouze částku 3 558 Kč, tedy se bezdůvodně obohatila, a to v rozsahu částky 6 442 Kč. Je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobci vydat, a jelikož tak dosud neučinila, zavázal ji k tomu soud. Náklady státu byly uloženy k zaplacení žalobci. Tyto náklady státu vznikly z nutnosti ustanovit žalované opatrovníka z řad advokátů. Tyto náklady by nevznikly, pakliže by žalobce na podané žalobě netrval. Je třeba, aby tyto náklady primárně hradil žalobce, neboť to byl žalobce, kdo má nést důsledky podnikatelského rizika spojeného s předmětem jeho podnikání. Nemohou být přenášeny na stát. Žalobci proto bylo uloženo nahradit státu náklady, jež představují odměnu opatrovníka, a to ve výši částky 4 560 Kč O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto na základě přiměřené aplikace ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žalované bylo uloženo, aby právě částku 4 560 Kč zaplatila žalobci. Bez ohledu na skutečnost, že v meritu věci měla větší procesní úspěch než žalobce. Nelze přehlížet, že to je primárně žalovaná, kdo svým nezodpovědným jednáním zavinila, že soud nebyl s to doručit jí soudní obsílky na žádnou z možných adres. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání namítá proti výroku III., poukazuje na rozhodnutí NS ČR, podle nichž, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Zdůrazňuje, že právě z důvodu pasivity žalované, když žalovaná neuhradila svůj dluh řádně a včas ani v dodatečně poskytnutých lhůtách před podáním žaloby, byl žalobce nucen uplatnit nárok soudní cestou, požadoval také náhradu nákladů řízení, které mu vznikly, a tím, že žalovaná porušila smluvní povinnosti, se věřitel dostal do role žalobce z důvodu, který neleží na jeho straně. Soud měl proto posoudit nárok na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2, a to tak, že v případě částečného úspěchu ve věci soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo. Navrhl změnu napadeného výroku tak, že žalobce není povinen zaplatit státu náklady částkou 4 560 Kč. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to nejen v napadeném výroku III., ale rovněž i ve výroku IV., který je svou povahou výrokem přímo závislým na výroku III., a to dle ust. § 212a odst. 6 o. s. ř., podle něhož usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Odvolací soud tedy přezkoumal napadené závislé výroky o náhradě nákladů řízení státu a náhradě nákladů účastníků právě dle citovaného usnesení, tj. i bez ohledu na odvolací důvody. Za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodováno bez nařízení jednání. 4. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 5. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 6. Odvolací soud se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, tak jak je vyslovil v bodech č. 15 – 19 napadeného rozsudku. 7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud v řízení neúspěšnému žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu. Z obsahu spisu je zcela nepochybně zřejmé, že v souvislosti s řízením vznikly státu náklady, tyto náklady soudu vznikly v souvislosti se zastoupením žalované, jejíž pobyt se v průběhu řízení nepodařilo zjistit, tedy jí byl soudem ustanoven opatrovník. Opatrovníku pak v souvislosti se zastupováním byla přiznána odměna ve výši částky 4 560 Kč, a to usnesením soudu ze dne 2. 12. 2022. 8. Jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení, v případě že státu vzniknou v souvislosti s řízením náklady, které hradil, má právo na jejich náhradu proti účastníkům, a to v poměru jejich úspěchu v řízení. 9. Soud prvního stupně tak nepostupoval zcela správně, jestliže žalobci uložil povinnost nahradit vzniklé náklady státu v plném rozsahu, ač byl v řízení, byť jen částečně, úspěšný, neboť i převážně úspěšnou žalovanou v rozsahu jejího neúspěchu stíhá povinnost státu vzniklé náklady nahradit (z obsahu spisu nevyplývá, že by u žalobce či žalované byly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků). 10. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že je namístě o náhradě nákladů řízení státu rozhodnout zcela v intencích ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků v řízení. Tento poměr odvolací soud posoudil v rozsahu nejen přiznaných částek, ale rovněž požadovaného a přiznaného (nebo nepřiznaného) příslušenství. Po posouzení všech těchto částek dospěl k závěru, že úspěch žalobce sestával z přiznané částky 6 442 Kč a 10% zákonného úroku z prodlení jdoucího od 21. 8. 2019, který do doby vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně činil částku 2 066 Kč. Úspěch žalobce tedy sestává celkem z částky 8 508 Kč. Pokud jde o úspěch žalované, který je neúspěchem žalobce, pak tento sestával z částky 14 842 Kč, 10% zákonných úroků z prodlení z částky 8 864 Kč, což do vyhlášení rozsudku činí částku 2 178 Kč, dále ze smluvních úroků ve výši 15 % ročně z částky 8 217 Kč za období od 21. 5. 2020 do zaplacení, což činí částku 3 029 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši částky 1 446 Kč Celkem neúspěch žalobce představuje částku 21 495 Kč. Jednotlivé částky ve svém součtu činí 30 003 Kč, z toho úspěch žalobce činí 28 % a úspěch žalované 72 %, resp. neúspěch žalobce činí 72 % a neúspěch žalované 28 %. V rozsahu neúspěchu v řízení jsou účastníci povinni hradit náklady řízení státu. Žalobce je tak povinen nahradit státu poměrnou část ve výši 72 % z částky 4 560 Kč, což činí částku 3 283,20 Kč, a žalovaná 28 % z částky 4 560 Kč, což činí částku 1 276,80 Kč. 11. Odvolací soud proto za použití ust. § 220 o. s. ř. změnil výrok III. o náhradě nákladů řízení státu tak, že účastníkům uložil tyto náklady státu nahradit v poměru jejich neúspěchu v řízení, tedy žalobci uložil povinnost nahradit náklady ve výši částky 3 283,20 Kč a žalované ve výši částky 1 276,80 Kč, oběma shodně na účet Okresního soudu v Domažlicích. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje zásadně bez návrhu. Výrok IV. napadeného rozsudku je v přímé závislosti na rozhodnutí ve věci samé a v projednávané věci s ohledem na odůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně i na výroku III. o náhradě nákladů řízení státu, neboť tyto náklady soud prvního stupně uložil k náhradě žalované, ač proto nebyly dány předpoklady. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje dle ust. § 142 a násl. o. s. ř. a v případě poměrného úspěchu účastníků výslovně dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tedy poměří úspěch účastníků ve věci a v rozsahu poměru úspěchu přizná náhradu nákladů řízení úspěšnějšímu účastníku vůči účastníku méně úspěšnému. Jedinou výjimku činí ust. § 150 o. s. ř., pro jehož aplikaci však podle názoru odvolacího soudu v řízení nenastaly žádné předpoklady, resp. nenastaly předpoklady, tak jak je soud prvního stupně vyjadřuje v odůvodnění napadeného rozsudku. V řízení byl žalobce převážně neúspěšný, tedy by byl povinen hradit náklady řízení úspěšnější žalované. Úspěšnější žalované však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, resp. jediné náklady, které jí vznikly, sestávají z částky 1 276,80 Kč, jež je povinna zaplatit státu jako náklady (poměrné), vzniklé s ustanovením opatrovníka její osobě. Jedná se však o náklady, které je žalovaná povinna hradit v poměru svého neúspěchu v řízení, a jde již tak o náklady, které nelze uplatnit v řízení proti neúspěšnému druhému účastníkovi, neboť nevznikají přímo zastoupenému účastníku, jde-li o náklady, které vynakládá stát. Jedná se tedy o povinnost, jež k náhradě přiznat nelze. 14