25 CO 384/2020-415 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 128 939 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 128 939 Kč od 30. 12. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žaloba byla co do částky 101 055 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 055 Kč za dobu od 30. 12. 2017 do zaplacení zamítnuta (výrok II) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci k rukám jejího právního zástupce náklady řízení 23 123 Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný pouze zčásti. Žalobce prokázal, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo se sjednanou cenou 594 830 Kč, na níž byla zaplacena záloha 364 836 Kč dne 15. 8. 2017. Dílo bylo zhotoveno a žalobci vznikl nárok na doplacení ceny díla. Při hodnocení procesní obrany žalované, která namítala, že pohledávka žalobce zanikla započtením, když žalovaná měla vůči žalobci pohledávku z titulu náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 168 000 Kč a 14 000 Kč a má právo na náhradu za poškození dobrého jména ve výši 50 000 Kč, soud prvního stupně konstatoval, že zápočet učiněný žalovanou ze dne 6. 2. 2018 je zápočet platný, neboť se jedná o pohledávku jistou a určitou, tedy způsobilou k započtení. Právní jednání, kterým došlo k zápočtu pohledávek nelze považovat za zdánlivě právní jednání, neboť žalovaná uplatnila svůj nárok jako jednu pohledávku na náhradu škody ve výši 232 000 Kč a tato pohledávka pak v rozsahu, ve kterém se kryje s pohledávkou žalobce, zanikla a ve zbytku zůstala nezaplacena. Pokud jde o důvodnost výše žalované pohledávky, soud prvního stupně hodnotil jako doloženou pohledávku žalované ve výši 101 055 Kč s odůvodněním, že procesní obrana v tomto rozsahu byla prokázána svědeckými výpověďmi zájemců o ustájení koní a zájemců o využívání jízdárny v listopadu a prosinci 2017. Za tímto účelem provedl soud prvního stupně výpočet výše škody tak, že od předpokládaného nájmu za pronájem boxu odečetl náklady na jednoho koně za měsíc a DPH a od nájemného za vnitřní jízdárnu odečetl DPH, přičemž zájem o využití předmětných míst u všech označených osob zjistil. Na základě tohoto výpočtu shledal důvodný ušlý zisk ve výši 101 055 Kč a v tomto rozsahu závazek žalované v důsledku započtení zanikl. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že byla poškozena její dobrá pověst, když ani po poučení soudem tato svá tvrzení neprokázala. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním oba účastníci. 3. Žalobce namítal, že soud nesprávně posoudil započtení vzájemných pohledávek účastníků, když prohlášením o jednostranném započtení ze dne 6. 2. 2018 k zániku závazku nedošlo. Domáhala-li se žalovaná náhrady škody z titulu ušlého zisku z důvodu nemožnosti ustájení 14 koní po dobu 2 měsíců za cenu 6 000 Kč/koně/měsíc, celkem ve výši 168 000 Kč a náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 14 000 Kč z důvodu nemožnosti nabídnout 7 zájemcům halu za cenu 1 000 Kč/zájemc, tj. náhrady majetkové újmy a nároku na náhradu škody způsobenou poškozením dobrého jména ve výši 50 000 Kč, tj. nároku na náhradu nemajetkové újmy, vše celkem ve výši 232 000 Kč, jedná se o 3 samostatné pohledávky. Byla-li souhrnně započtena tato pohledávka, činí zbylá částka 2 006 Kč a ze zápočtu není zřejmé, v jakém rozsahu pohledávky zanikly. V dané věci nemohlo dojít k započtení na jednu pohledávku, započetla-li žalovaná více pohledávek, aniž by určila, která z těchto pohledávek zanikla zcela. Zápočet z 6. 2. 2018 je neurčitý a z důvodu této neurčitosti je zdánlivým právním jednáním, k němuž nelze přihlížet. Nesprávné je i posouzení pohledávek žalované jako pohledávek určitých ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z., když pohledávka uplatněná žalovanou není způsobilá k započtení pro svoji pochybnost a neurčitost. Pohledávka z titulu náhrady škody za poškození dobrého jména ve výši 50 000 Kč neexistuje, a pokud neexistující nárok byl součástí souhrnné pohledávky ve výši 232 000 Kč, nelze takovou pohledávku považovat za určitou a jistou, tudíž započitatelnou. Minimálně jeden ze žalovanou uplatněných nároků je nárokem nejistým a neurčitým, tudíž nezapočitatelným. Nesprávně byla posouzena i příčinná souvislost mezi prodlením se zhotovením díla a vznikem škody ve formě ušlého zisku, když ve stáji existovala řada nedodělků, jež nebyly součástí smlouvy o dílo, a tyto práce měla provádět žalovaná. Absence příčinné souvislosti je dána prodlením žalované se zhotovením prací, které příslušely výlučně jí. Stavební nedodělky, které se v prostorách stájí ke dni předání díla nacházely, nikterak nesouvisely s dodávkou stájových boxů, což bylo svědecky prokázáno výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a nebyly závislé na dodání díla žalobcem. Stájové boxy byly provozuschopné již od 14. 11. 2017 s tím, že k dokončení díla chybělo pouze dosazení několika prvků, které nemají přímý vliv na ustájení koní. Důvodem neustájení koní bylo dokončení stavebních nedodělků zajišťovaných žalovanou. Nesprávně byl posouzen i očekávaný zisk žalované, neboť žalovaná s potencionálními zájemci o pronájem stájí neměla uzavřené řádné smlouvy, takže nelze uvažovat, že by při pravidelném běhu věcí k 1. 11. 2017 začala na pronájmu stájí vydělávat. Rovněž výše škody nebyla určena správně, jestliže se soud spokojil toliko s tvrzením žalované, že náklad na ustájení 1 koně činí 107 Kč měsíčně. Soud prvního stupně pochybil, neprovedl-li důkaz účetní dokumentací žalované, jak žalobce navrhoval. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní k výši škody, proto žalobce navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu. 4. Odvolání žalované směřovalo do výroku I a III rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu prvního stupně nepovažuje za správné, pokud jde o určenou výši škody, neboť [jméno] [příjmení] u žalované umístil celkem 3 koně s tím, že koně [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] byli umístěny k žalované až v měsíci květnu a srpnu, tedy správný výpočet ušlého zisku za ustájení koní [jméno] [příjmení] byl vyšší o částku 87 336 Kč. Kůň [jméno] [příjmení] byl k žalované umístěn 14. 10. 2018 a žalované ušel zisk, pokud jde o tohoto koně, ve výši 53 372 Kč, celkem tak ušlý zisk byl vyšší o 131 004 Kč. Navrhla změnu rozhodnutí tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. 5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila podáním z 10. 12. 2020. Argumentaci žalobce nepovažuje za správnou, když dle žalované bylo v řízení prokázáno, že v důsledku prodlení žalobce došlo ke škodě žalované, a rovněž bylo prokázáno, jak k ní došlo, jaký vliv mělo prodlení žalobce a že prodlení žalobce bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody žalované. 6. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil dne 10. 12. 2020. V řízení je nutno zkoumat toliko perfektnost, určitost a oprávněnost žalovanou tvrzeného zápočtu ze dne 6. 2. 2018 jakožto dokonalého hmotněprávního jednání z doby před podáním žaloby a nikoliv otázku vzniku škody tak, jak by tomu bylo v případě, že by žalovaná své nároky uplatnila vzájemnou žalobou. Odvolání žalované je zmatečné, jestliže žalovaná uplatňuje náhradu škody za ušlý zisk ve výši 232 059 Kč s odkazem na pana [příjmení] a paní [příjmení]. Zápočet z 6. 2. 2018 je zcela neurčité jednání, které nemá jasné ohraničení a žalovaná jej nemůže libovolně měnit a doplňovat v rámci odvolacího řízení. Jednostranný zápočet je neplatným právním jednáním, které nikdy nemohlo způsobit zánik pohledávky žalobce. 7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné a odvolání žalované nelze vyhovět. 8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2018 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 229 994 Kč z titulu doplacení ceny díla ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení 16 stájových boxů pro koně s termínem dokončení 6 – 8 týdnů od zaplacení zálohy. Záloha byla zaplacena ve výši 364 836 Kč dne 15. 8. 2017. Dílo bylo zhotoveno dne 15. 12. 2017, cena díla zůstala nedoplacena. 9. Žalovaná nerozporovala uzavření smlouvy ani poskytnutí plnění, avšak namítala, že pohledávka žalobce zanikla započtením pohledávky žalované vůči žalobci dne 6. 2. 2018. Žalobce zhotovil dílo s prodlením, když namísto sjednaného termínu 11. 10. 2017 bylo dílo zhotoveno až 15. 12. 2017 a v důsledku prodlení žalobce vznikla žalované škoda ve formě ušlého zisku 168 000 Kč z důvodu nemožnosti ustájení 14 koní po dobu 2 měsíců (listopad a prosinec) za cenu 6 000 Kč/koně/měsíc a ve formě ušlého zisku 14 000 Kč z důvodu nemožnosti využití vnitřní jízdárny 7 zájemci za cenu 1 000 Kč/zájemc. Dále bylo poškozeno její dobré jméno, když tuto nemajetkovou újmu ocenila žalovaná částkou 50 000 Kč. Pohledávku vůči žalobci žalovaná započetla a v rozsahu, v jakém se pohledávky kryly, došlo