25 CO 6/2023-41 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 25 474,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 102,98 Kč od 18. 3. 2002 do zaplacení a úrok 56 % ročně z částky 9 102,98 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je smlouvou absolutně neplatnou, a to s ohledem na výši úrokové sazby, která je v rozporu s dobrými mravy. Žalované byl poskytnut úvěr 15 000 Kč za poplatek 16 160 Kč a za tohoto stavu je celková odměna za poskytnutí úvěru nepřiměřená a staví žalovanou do nerovnovážné pozice. Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. § 1813 občanského zákoníku a § 580 a § 588 občanského zákoníku tak, že nemravnost smlouvy vede k její neplatnosti a nárok žalobce je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud žalovaná zaplatila na půjčenou částku 15 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení, částku 15 100 Kč, neobohatila se a žaloba není důvodná. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do celého rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že závěr soudu prvního stupně, kdy soud aplikoval ust. § 1815 n. o. z. ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a dovodil, že předmětné právní jednání je absolutně neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy, není správný. Jednotlivá ujednání smlouvy nejsou ani nemohou být ujednáními nepřiměřenými, neboť žalovaná byla s nimi seznámena již v rámci předsmluvní kontraktace při podpisu standardních informací o spotřebitelském úvěru. Tyto informace byly i součástí samotné smlouvy, kterou žalovaná podepsala. Ve smlouvě byla jasně a srozumitelně uvedena celková částka. Veškerá smluvní ujednání musela být žalované zcela jasná, přesto smlouvu uzavřela, proto jsou tato ujednání vyloučena z přezkumu přiměřenosti podle komunitárního práva (směrnice č. 93/13 EHS). Pokud by daná ustanovení měla projít testem přiměřenosti, pak podle žalobcova názoru přiměřená jsou. Účastníci uzavřeli smlouvu dobrovolně a na právní jednání by tak mělo být nahlíženo spíše jako na platné. Sjednaná smluvní pokuta je v souladu s ust. § 122 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše RPSN byla oproti dlouhodobým úvěrům vyšší, ale to je u krátkodobého úvěru (a o ten se v této věci jedná, když doba splácení byla sjednána na 65 týdnů) logické. Komunitární ani české právo nestanoví maximální výši RPSN. Úrok byl sjednán jasně a srozumitelně. Pokud soud měl za to, že úrok byl dohodnut v nepřiměřené výši, tak jej měl moderovat. Ostatní poplatky byly sjednány v souladu se smluvními podmínkami, jejich výše nebyla ve smlouvě předtištěna a závisela i na vůli druhé smluvní strany. Poplatky jsou při uzavření smlouvy daného typu běžné a odpovídají poskytovaným službám. Soud prvního stupně ve všech dílčích nárocích provedl nesprávné právní posouzení. Žalobce navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně bude rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 4. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu, z níž žalobce odvozuje své nároky, je nutno považovat za smlouvu absolutně neplatnou dle ust. § 580 a 588 o. z. V daném smluvním vztahu se jedná o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, který podléhá úpravě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok, který se sice neodchyluje od judikaturou stanoveného rámce, ale ve spojení s ostatními složkami odměny, která se v celkové výši při šedesátipětitýdenním splácení přibližuje půjčené jistině, tu bezpochyby vzniká nevyváženost v právech a povinnostech účastníků v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Odměna je v dalších částech v podstatě jen jinou formou úroku, který je součástí„ poplatků“ za poskytnutou zápůjčku, a pak z hlediska přiměřenosti nemůže obstát. Závěr o nevyváženosti smluvního vztahu posilují i dohodnuté smluvní pokuty a další sankce. 5. Odvolací soud má za to, že ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Použití korektivu dobrých mravů nastupuje v případě, kdy sice právní jednání zákonu neodporuje, ale jeho obsah je s ohledem na okolnosti případu nespravedlivý, zjevně nepřiměřený a nemůže tak obstát v konfrontaci s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Dobré mravy mají být brzdou jednání, jež je zcela zjevně nemorální, tedy překračuje morální standardy očividným způsobem. Dobré mravy tak lze přirovnat k etickému minimu, které obsahuje i pozitivní právo. Rovněž je můžeme vnímat jako prvek ekvity v psaném právu, jelikož právě tento účel by měly naplňovat především, a pokud jsou správně používány, mohou zvyšovat důvěru v právo a efektivitu justice. Pokud je tedy smlouva uznána jako absolutně neplatná z důvodu překročení pravidel tvořících dobré mravy, hledí se na právní jednání jako kdyby vůbec nevzniklo. Smluvní podmínky dohodnuté v daných závazkových vztazích označené prvky nemorálnosti obsahují. 6. Vzhledem k popsané provázanosti úroku s ostatními poplatky není možno považovat ujednání o úroku za oddělitelnou část smlouvy. Úrok a jeho výše jsou v daném typu závazku zásadním důvodem pro uzavření smlouvy, když pro oba účastníky je výše nákladů s úvěrem spojených klíčovým kritériem vzniku závazku. Úrok není možné posuzovat samostatně bez ostatních složek nákladů, jejichž placení je shodně jako úrok rozvrženo do stejných časových období, proto ho nelze jako oddělitelnou část smlouvy hodnotit. Žalobce se v daném typu sporů opakovaně dovolává skutečnosti, že výše úroků a poplatků ve smlouvě je odvislá i od vůle dlužníka, když údaje o úroku a poplatcích nejsou předtištěny. V této souvislosti je třeba poukázat, že se nejedná o jediný ručně dopsaný údaj, když do formulářové smlouvy se jako zásadní doplňuje výše poskytnutého úvěru a je nepochybné, že určení výše úvěru je rozhodující pro určení výše poplatků, které tak nemohou být ve smlouvě předem uvedeny. Ze smlouvy ani z ostatních předkládaných důkazů neplyne nic, z čeho by bylo možno dovodit případné předsmluvní vyjednávání účastníků o výši plateb. Argumentace věřitele neobstojí. Smlouva je předem předtištěna a dlužník je pouze informován o výši plateb, které jednostranně určuje věřitel. Otázka dobrovolnosti uzavření smlouvy a předběžná znalost smluvních ujednání nemá vliv na právní posouzení smlouvy jako neplatné. Hodnocení smlouvy jako platné jen proto, že ji účastník podepsal a uzavřel dobrovolně poté, co se seznámil s jejím obsahem, je vyloučeno. Odvolací soud k danému doplňuje, že výčet ve smlouvě označených zpoplatněných činností je velmi neurčitý (administrativní činnost, flexibilní splácení, komfortní splácení) a vyvolává pochybnosti o možnosti přezkoumání obsahu i výše požadovaných položek. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že možnou formou splácení jsou výběry splátek věřitelem, kdy je dlužník odvislý od toho, zda věřitel výběr uskuteční, a následně v důsledku nečinnosti věřitele neplní své závazky. S ohledem na rozsah navýšení, které požaduje věřitel, nelze přisvědčit ani námitce věřitele o rizikovosti transakce, kterou odůvodňuje nepřiměřenou odměnu za zapůjčení finančních prostředků. Smlouva účastníky uzavřená je smlouvou absolutně neplatnou a nárok věřitele je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. 7. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že jeho rozhodnutí v této věci se odchyluje od rozhodnutí jiného senátu nadepsaného soudu ve věcech stejného žalobce, i když se jedná o věci skutkově obdobné. Pro posouzení daného obchodu je však zásadní, že smlouvu je třeba posuzovat jako celek, z něhož nelze oddělovat část sjednané platby označené jako úrok, když smlouva určuje povinnost dlužníka„ zaplatit za zápůjčku poplatek“, tedy povinností ze sjednaného závazkového vztahu je placení nejen úroku, nýbrž i dalších plateb, které ve svém souhrnu nelze označit ze strany dlužníka jinak, než jako odměnu za poskytnutí zápůjčky. Bez dohody o placení proponovaných částek by ke sjednání závazkového vztahu nedošlo, když tato dohoda je podmínkou k poskytnutí zápůjčky. Uvedený závěr je rozhodující nejen pro hodnocení smlouvy jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když věřitel sjednáním vysokých poplatků nepřiměřeně zatěžuje dlužníka a v podstatě provozuje činnost, která přispívá k tomu, že se dlužníci dostávají do dluhových pastí, což v důsledku zatěžuje celou společnost, nýbrž i pro závěr o ur