25 CO 81/2023-77 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobci dluh ve výši 31 554 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 27. 8. 2020, kterou žalovaná uzavřela se žalobcovým právním předchůdcem. Na základě této smlouvy žalovaná získala roční členství v [anonymizována tři slova] v [obec] za celkovou cenu 11 304 Kč, kterou se zavázala uhradit v pravidelných platbách po 942 Kč měsíčně, ale tento závazek nesplnila a ocitla se v prodlení. V důsledku jejího prodlení vzniklo věřiteli právo i na smluvní pokutu ve výši 30 Kč denně, která byla za období od 10. 9. 2020 do 17. 6. 2022 kapitalizována na částku 19 350 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce prokázal svá skutková tvrzení a uplatnil svůj nárok po právu. 2. Žalovaná ve včasném odvolání namítla, že od smlouvy odstoupila ze zdravotních důvodů dne 8. 10. 2020, od té doby byla pod neustálým nátlakem ze žalobcovy strany, který tvrdil, že od smlouvy nemůže odstoupit a musí platit, i když nechodí cvičit. Žalovaná byla přesvědčena, že žalobci žádnou újmu nezpůsobila a že mu svou situaci dostatečně vysvětlila. 3. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud zabýval napadeným rozsudkem i řízením, které předcházelo jeho vydání, aniž by pro tento účel nařizoval jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za opodstatněné. 4. K průběhu prvostupňového řízení se ze spisu podává, že žalobce v žalobě, podané dne 2. 9. 2022, uvedl adresu žalované [ulice a číslo], [obec]. Soud prvního stupně se pokusil žalované na tuto adresu doručit platební rozkaz, ale zásilka se vrátila zpět jako nevyzvednutá. Nato soud prvního stupně zjistil v evidenci obyvatel, že žalovaná je od 15. 11. 2021 hlášena k trvalému pobytu na adrese [adresa], a na tuto adresu zaslal žalované platební rozkaz a žalobu, a to doporučenou zásilkou určenou do vlastních rukou. Zásilka byla žalované oznámena dne 2. 11. 2022, a po marném uplynutí úložní doby vrácena jako nevyzvednutá odesílateli. Soud prvního stupně pak zaslal žalované na adresu jejího trvalého pobytu znovu žalobu a výzvu podle ust. § 115a o. s. ř., žalovaná si tuto zásilku nevyzvedla v úložní době, a proto jí byla vložena do její domovní schránky dne 13. 12. 2022. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud prvního stupně tedy dne 6. 2. 2023 vyhlásil napadený rozsudek bez účasti stran. Rozsudek byl doručen žalované dne 9. 2. 2023 na adresu jejího trvalého pobytu vložením do její domovní schránky po marném uplynutí úložní doby. Teprve poté žalovaná učinila svůj první procesní úkon v řízení, když podala odvolání proti napadenému rozsudku; na obálce přitom uvedla adresu svého trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec a číslo]. 5. Odvolací soud na základě shora popsaného dosavadního průběhu řízení konstatoval, že soud prvního stupně z procesního hlediska vyhověl požadavkům předepsaným v občanském soudním řádu, žalované doručoval řádně podle ust. § 45 a násl. a doručil jí žalobu způsobem odpovídajícím ust. § 49 o. s. ř. na její adresu pro doručování určenou v souladu s ust. § 46a o. s. ř. Ve věci byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., spor bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 6. Žalovaná zůstala v řízení před soudem prvního stupně zcela pasivní a uplatněnému nároku se nijak nebránila, přestože jí byla řádně doručena žaloba, výzva podle ust. § 115a o. s. ř. i další písemnosti. S obranou přišla až v odvolacím řízení, v němž však její možnost uplatnit nová tvrzení omezovala úprava obsažená v ust. § 205a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení nelze v odvolání proti rozsudkům, vydaným ve sporném řízení, uvádět nové skutečnosti a nelze navrhovat nové důkazy, leda ve výjimečných případech, v tomto ustanovení taxativně upravených. Žalované nesvědčila žádná z výjimek uvedených v ust. § 205a o. s. ř., a proto bylo třeba všechny skutečnosti, které v odvolání tvrdila, považovat za nepřípustné novoty. 7. Při posuzování obrany proti žalobě, kterou žalovaná vznesla až v odvolacím řízení, nemohl odvolací soud podle ust. § 205a o. s. ř. přihlížet k novým skutečnostem, uplatněným v rozporu s tímto ustanovením. Skutečnosti, které žalovaná tvrdila v odvolání, se nestaly způsobilým odvolacím důvodem, a proto odvolací soud, vázán obsahem odvolání podle ust. § 212 o. s. ř., vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně. Na jeho základě dospěl k závěru o platnosti předložené smlouvy ve smyslu ust. § 1746 občanského zákoníku a shledal, že závazek žalované k úhradě dluhu trvá a žalobce má právo na jeho zaplacení, včetně smluvní pokuty, která byla pro případ prodlení žalované ve smlouvě ujednána platně podle ust. § 2048 občanského zákoníku. 8. Napadený rozsudek byl věcně správný, proto jej odvolací soud potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalobci v odvolacím řízení náklady nevznikly.