56 CO 151/2021-1353 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 rozhodl Okresní soud Plzeň-jih takto: I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1. Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]. 2. Žalobkyně [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země] a [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [země], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě. 3. Žalobkyně mají na základě rozhodnutí [stát. instituce], pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyní v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyním tyto pozemky: a) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]; c) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] a parc. [číslo] vše v k.ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek]; d) parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek] a žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každá ve výši spoluvlastnického podílu ½ II. Řízení se v rozsahu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] z důvodu zpětvzetí zastavuje. III. Žaloba na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o vydání pozemku č. parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 234 336 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň – jih, částku 4 581 Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Usnesením ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033 doplnil Okresní soud Plzeň-jih výše uvedený rozsudek o výrok VI, kterým zavázal žalovanou povinností zaplatit na účet České republiky, Okresního soudu Plzeň-jih, částku 2 915 Kč do 30 dnů od právní moci uvedeného rozsudku a v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s výslechem znalkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], o kterých nerozhodl v meritorním rozsudku. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly žalobkyně i žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121, 56 Co 152/2021 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I odstavec 4 bod c) a ve výroku III změnil tak, že žalovaná k uspokojení nároku žalobkyň na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí i pozemek parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] (výrok I), jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním k rukám jejich zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 234 336 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení zálohovaných státem ve výši 7 496 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV) a konečně pak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů odvolacího řízení 71 547,56 Kč k rukám zástupce žalobkyň do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok V). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Cdo 2074/2022-1230 tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 56 Co 151/2021-1121, 56 Co 152/2021 ve výroku I a v části výroku II, v níž byl potvrzen ve výroku I rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1018 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. 5. 2021, č. j. 11 C 204/2018-1033, o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], jakož i ve výrocích III, IV a V o nákladech řízení před soudem prvního stupně, o nákladech řízení státu a o nákladech odvolacího řízení, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení; v ostatním dovolání žalované odmítl. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné pro řešení jí předkládané otázky„ vhodnosti“ pozemků, které žalobkyně nárokují k převodu jako náhradní pozemky za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě. Dovolací soud konstatoval, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V úvahách v tomto směru vycházel dovolací soud ze skutkového stavu věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen. Dovolací soud poukázal na četnou svou judikaturu týkající se vhodnosti vydání náhradních pozemků za pozemky nevydané dle zákona o půdě, z níž vyplývá, že vhodnými náhradními pozemky je třeba rozumět pozemky, jež by byly nebýt liknavého či svévolného postupu Pozemkového fondu ČR, respektive žalované, zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování vhodnosti pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního podle § 11a odst. 1 zákona o půdě je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom třeba vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, případně pro nevydání, každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Dále Nejvyšší soud ČR poukázal na svou judikaturu, která dále dovodila, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě může být i to, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. O takový případ podle dovolacího soudu jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích nebo účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele. Ve světle dovolacím soudem zmiňované judikatury se závěry odvolacího soudu formulované v jeho rozsudku napadeného dovoláním ve vztahu k pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] jevily jako předčasné, jestliže se odvolací soud důsledně nezabýval existencí cesty (komunikace) vedoucí přes označený pozemek a s tím spojenou otázkou, zda nejde o pozemní komunikaci, např. účelovou komunikaci, kdy pro posouzení, zda je pozemek účelovou komunikací, není vždy rozhodující, jak je evidován v katastru nemovitostí. Odvolací soud se tedy nezabýval tím, zda pozemek není zatížen i veřejným užíváním, které také může představovat překážku naturální restituce, a nehodnotil, zda restituční ná