64 CO 320/2023-35 — Krajský soud v Plzni

Soud prvního stupně přezkoumávaným usnesením zamítl návrh žalobkyně na opravu výroku I označeného rozsudku spočívající v jeho doplnění za slovem„ s “ o sousloví„ zákonným úrokem z prodlení ve výši“ a žalované proti žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o opravě. V odůvodnění uvedl, že výrok I zmíněného rozsudku, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 34 231,80 Kč s 8,25 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení z částky 18 487,95 Kč do 3 dnů od jeho právní moci, je v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř., neboť v něm bez užití zbytečných slov vymezil uloženou povinnost procentuálně stanovenou sazbu od určitého okamžiku do zaplacení pevně stanovené částky, a v odůvodnění rozsudku v odstavci 7 vysvětlil v souladu s § 169 odst. 4 o. s. ř., že se jedná o zákonný úrok z prodlení. Požadavek žalobkyně na opravu výroku rozsudku tak, aby v něm bylo uvedeno, že jde o zákonný úrok z prodlení, neboť bez této specifikace je údajně rozsudek nevykonatelný, proto podle něj není důvodný. Pro názornost zmínil, že stejně jako se ve výroku rozsudku neuvádí právní posouzení přisouzené částky, tedy např. že jde o zápůjčku, úvěr, kupní cenu či smluvní pokutu, platí to samé i pro úrok, u kterých stačí uvést sazbu, počátek a konec běhu lhůty a částku, z níž se počítá, a údaj, že jde o úrok z prodlení smluvní či zákonný, má být uveden až v odůvodnění rozsudku. Toto vymezení je dostatečně určité a kromě toho ani žalobkyně neozřejmila, se kterým takovým rozhodnutím měla v exekučním či vykonávacím řízení problémy. Naopak jemu je z úřední činnosti známo, že exekutoři jsou běžně pověřováni exekucí obdobných rozhodnutí. Protože tedy podle soudu prvního stupně rozsudek neobsahuje žádné zjevné nesprávnosti, návrh žalobkyně na jeho opravu s odkazem na § 164 o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů řízení spojených s rozhodnutím o opravě rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované, která by měla právo na jejich přiznání, žádné náklady nevznikly. Proti usnesení se žalobkyně včas odvolala a zopakovala důvody, které jí vedly k podání návrhu na opravu rozsudku spočívající v tom, že neuvedení specifikace nároku, tedy zda se jedná o úrok či úrok z prodlení, činí výrok rozsudku neurčitým, neúplným, a proto nevykonatelným. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené opravné usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., a to podle § 214 odst. 2 písm. a) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozhodnutí na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Odvolací soud ve shodě se žalobkyní dospěl k závěru, že se soud prvního stupně takové zjevné nesprávnosti dopustil ve výroku I rozsudku tím, že v něm příslušenství pohledávky nijak nespecifikoval, tedy neuvedl, že se jedná o úrok z prodlení. Na rozdíl od žalobkyně však nevidí důvod pro další jeho označení slovem„ zákonný“, neboť toto plyne z jeho přisouzené výše, aniž by bylo zapotřebí to výslovně upřesňovat. S úvahami soudu prvního stupně, kterými se snaží obhájit správnost svého postupu lze souhlasit jedině v tom, že rozsudek má být stručný a výstižný a bez použití zbytečných slov. Pokud se však domnívá, že se mu to podařilo tím, že ve výroku vynechal údaj, o jaký druh příslušenství pohledávky se jedná, neboť to podle něj lze dohledat v odůvodnění rozsudku, nijak tím ke srozumitelnosti rozsudku, ale ani k efektivitě celého řízení, nepřispěl. Odvolací soud odkazuje na právní teorii, ale také na léty osvědčenou rozhodovací praxi, podle které se ve výroku rozsudku ukládající peněžité plnění uvede, o jaký druh příslušenství pohledávky se jedná, tedy že jde o úrok či úrok z prodlení. Uvedení tohoto údaje (třebaže podle soudu prvního stupně nadbytečného) se na stručnosti výroku v podstatě nijak neprojeví, a proto není třeba k tomu vymýšlet„ cimrmanovu slepou uličku“, která je v rozporu se zavedenou a zcela srozumitelnou právní praxí. Z těchto důvodu odvolací soud přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a návrhu žalobkyně na opravu vyhověl a v souladu s jejím požadavkem doplnil ve výroku I označeného rozsudku údaj, že se jedná o úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Mimořádné důvody, pro které žalobkyni nebyly za tuto fázi řízení náklady řízení přiznány, spočívají v tom, že byla vyvolaná bez jakéhokoli přispění žalované.