10 Co 334/2023-159 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 291 509,57 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky za dobu od 25. 1. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 944 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku, ve znění doplňujícího usnesení, se v celém rozsahu odvolala žalovaná, která nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že nemá v řízení za prokázané, že by mezi účastníky došlo k dohodě o změně termínu plnění, když tato skutečnost nevyplývá z listinných důkazů ani z výpovědi svědků s výjimkou svědka [příjmení], kdy však výpověď tohoto svědka je v rozporu s výpovědí ostatních svědků, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná poukázala na rozpor ve výpovědích svědků navržených žalobkyní, tj. svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], a nerozumí tomu, na základě čeho soud dovozuje závěr o neexistenci změny termínu plnění. Svědek [příjmení] uvedl, že k takové dohodě došlo a tuto sjednával se svědkem [příjmení]. Svědek [příjmení] uvedl, že svědek [příjmení] byl osobou, se kterou žalovaná opravu elektrocentrály řešila. Svědek [příjmení] naopak uvedl, že si nic nepamatuje a že vše probíhalo mimo jeho osobu. Pokud svědek žalované [příjmení] shodně se svědkem žalobkyně [příjmení] tvrdí, že osobou jednající se žalobkyní byl svědek [příjmení], je zjevné, že výpověď svědka [příjmení] je tendenční a účelová, když tento svoji roli ve věci záměrně neguje. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná uvedla, že provedené důkazy ani jednotlivě, ale zejména v jejich vzájemné souvislosti neumožňují vyslovit celkový závěr o neexistenci změny termínu plnění, jak dospěl soud prvního stupně, když osoba, kterou svědek žalované stejně jako svědek žalobkyně označují za tu, která ve věci opravy elektrocentrály aktivně s žalovanou jednala, svoji roli popírá, přičemž ale jiné důkazy v jejich vzájemné souvislosti svědčí o opaku. Shodnou argumentaci žalovaná vyslovila i k závěru soudu o tom, že nemá za prokázané, že by nastala následná nemožnost plnění z důvodu nedostupnosti stykačů na trhu, o níž opakovaně vypověděl svědek [příjmení] a tuto skutečnost potvrdil i svědek [příjmení]. Přitom právě nedostupnost stykačů byla zásadním důvodem, proč se žalovaná dostala s provedením opravy do prodlení. Žalovaná se neztotožňuje ani se závěrem soudu prvního stupně spočívající v tom, že není důvod pro moderaci smluvní pokuty, kterou žalovaná s přihlédnutím k významu a hodnotě zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé žalobkyni, které žádná nevznikla, navrhla, a to s odůvodněním, že smluvní pokutu ve výši zhruba jedné poloviny ceny díla při prodlení v délce 103 dnů při sjednaném termínu plnění v délce 30 dnů nepovažuje soud prvního stupně za nepřiměřeně vysokou. Soud mimo jiné nevzal v úvahu, že žalovaná přibližně měsíc neměla centrálu k dispozici, když centrála byla v té době v dispozici žalobkyně, stejně jako opravy elektrocentrály v hodnotě 12 000 - 14 000 Kč, které na svůj účet provedla žalovaná, aniž by k tomu byla povinna, stejně jako soud nevzal v úvahu prostou nemožnost sehnat předmětné díly na trhu, a to ani v zahraničí. Zohlednit je třeba i skutečnost, která vyplynula z výpovědi svědka [příjmení], že žalobkyně zásadně trvala na faktuře, která bude v položce stykačů obsahovat toliko nové díly, když žalobkyně nepřipustila, aby faktura byla vystavena na díly repasované. Soud prvního stupně tuto skutečnost nereflektoval a nehodnotil. Žalovaná je názoru, že soud prvního stupně nedostál při rozhodování o moderaci soudní pokuty požadavkům vyslovených Nejvyšším soudem v rozhodnutí z dne 11. 1. 2023, č. j. 31 Cdo 2273/2022-162. Žalovaná namítla, že soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil na základním požadavku při úvaze o moderaci smluvní pokuty, a sice neujasnil si, jakou funkci měla daná smluvní pokuta plnit, pak nemohl dojít k rozhodnutí o tom, zda je smluvní pokuta přiměřená a zda může či nemůže být moderována. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. 3. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání žalované uvedla, že z provedených listinných důkazů i výslechu svědků jednoznačně vyplynulo, že předmět plnění – oprava, servisní údržba elektrocentrály [anonymizováno] měla být žalovanou provedena nejpozději do dne 20. 8. 2021, namísto tohoto termínu žalovaná provedla opravu a předala elektrocentrálu zpět žalobkyni až dne 1. 12. 2021, tedy ocitla se v prodlení v délce 103 dnů. Žalobkyně zpochybnila zjištění z výpovědi svědka [příjmení], prezentovaná žalovanou, když naopak se domnívá, že v otázce změny termínu byla výpověď jmenovaného svědka vágní, neboť z ní nevyplývá, že byla učiněna dohoda o změně termínu plnění ze dne 20. 8. 2021 na jiný konkrétní termín. Z výpovědi svědka je zjevné, že údajná komunikace s žalobkyní probíhala ještě před uplynutím sjednaného termínu a v žádném případě z ní není patrná vůle žalobkyně na jakoukoliv změnu doby plnění, ale naopak na dodržení termínu písemně sjednaného ve výzvě k plnění ze dne 17. 6. 2021. Navíc ujednání Rámcové dohody jinou než písemnou formou dohody o změně závazku vylučují, jak vyplývá z jejího článku XIII. odstavec 13.2. Žalobkyně připomněla, že soud prvního stupně po provedení výslechu svědka [příjmení] poučil žalovanou o tom, že nemá uzavření konkrétní dohody s žalobkyní o nedodržení termínu za prokázané a je na žalované, aby k tomuto doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy, což však žalovaná ve stanovené lhůtě neučinila (v tomto směru odvolací soud poznamenává, že soud prvního stupně nepoučil žalovanou o důsledcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního). Rovněž žalovaná nedoložila absenci dílů„ stykač“ v počtu dvou kusů na trhu, stejně jako neuvedla a neprokázala, kdy tento díl skutečně objednala, když zjistila jeho nedostupnost a jak se ji snažila nahradit. Výběr subdodavatelů jde zcela k tíži žalované a nelze odpovědnost za plnění závazků svých poddodavatelů přenášet na druhou smluvní stranu, to je na žalobkyni. Poukázala na zjištění z výpovědi svědka [příjmení] o tom, že namísto dodání nových dvou dílů (dvou kusů stykačů), byla žalovanou provedena pouze jejich repase s cenovým rozdílem 5 - 10 000 Kč za jeden kus, což znamená, že žalovaná takto ušetřila na úkor žalobkyně částku 10 - 20 000 Kč, aniž by tuto skutečnost zohlednila ve vyúčtování ceny plnění. V uvedené souvislosti odkázala na článek VI. odstavec 6.10. Rámcové smlouvy řešící nedostupnost originálního náhradního dílu použitím repasovaného dílu, avšak pouze se souhlasem objednatele, to je osoby povinné za techniku, tento souhlas však nebyl ze strany žalobkyně udělen. Ze strany žalované tak došlo k evidentnímu porušení smluvních podmínek. Žalobkyně namítla, že po žalované nepožadovala provedení žádných víceprací nad rámec sjednané opravy a žalovaná ani žádné takové práce neprovedla a nevyfakturovala. U sankční smluvní pokuty platí, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně. Povinností věřitele ze smluvní pokuty je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena a dlužník pak nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (to je i okolnosti týkajících se výše škody, zavinění či případného naplnění liberačního důvodu). Žádný liberační prvek nebyl v daném případě na straně žalované dán, která jej ani netvrdila a neprokázala. Naopak z dokazování vyplynulo, že žalobkyně sjednala termín plnění s ohledem na termín mezinárodního vojenského cvičení [příjmení] [příjmení], konaného v září roku 2021, k jehož logistickému zabezpečení byla elektrocentrála potřebná, v důsledku prodlení žalované s provedením opravy ji však neměla k dispozici a nemohla ji k tomuto účelu použít. Díky laxnímu přístupu žalované k plnění smluvních povinností, sjednaný termín plnění byl překročen několikanásobně. Absence předpokladů vzniku nároku na náhradu škody nemá za následek absenci předpokladů pro vznik nároku na smluvní pokutu, jak i vyplývá z ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. a ujednání shodného znění je obsaženo též v článku X. odstavec 5. Rámcové dohody. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalovanou zavázal povinností zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, kterého jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované, k vyjádření žalobkyně, a poté, co zopakoval dokazování slyšením svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. 5. Soud prvního stupně z listinných důkazů i ze shodných tvrzení účastníků měl za prokázané, že dne 23. 6. 2020 byla mezi účastníky uzavřena Rámcová smlouva o