13 Co 314/2023-82 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky 49 900 Kč, dále ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I), žalované pak uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 728,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 728,32 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a další částku 15 667,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 667,93 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Zamítavý výrok I rozsudku, který je předmětem odvolacího řízení, byl soudem postaven na právním závěru o neplatnosti ujednání smluvních pokut ve smlouvě uzavřené účastníky, když v této části byla smlouva pro žalovanou, jako spotřebitele, matoucí, nesrozumitelná a klamavá, zejména tím, že byla nestandardně systematizována a strukturována, údaje o smluvních pokutách byly v textu skryté, psané menším písmem, navíc úprava smluvních pokut byla obsažena v odstavci označeném „ostatní ujednání“, kde je taková úprava pro zákazníka nepředvídatelná a neočekávaná. Soud prvního stupně podrobně probral text smluvních ujednání ohledně nárokovaných smluvních pokut, který posoudil jako jednání žalobkyně směřující k zastření pokut a vyhodnotil je jako zřetelně nepoctivé jednání, jež sledovalo záměr získání neoprávněného majetkového prospěchu. Soud považoval rovněž výši pokut za nepřiměřenou, zakládající ve smyslu ust. § 1813 o. z. významnou nerovnováhu práv a povinností mezi účastníky smlouvy v neprospěch spotřebitele. Soud proto nepřihlédl k ujednáním smluv o dodávkách elektřiny a plynu obsahujících smluvní pokuty, v této části zamítl žalobní nárok jako neopodstatněný, a to včetně úroků z prodlení z částek požadovaných smluvních pokut. Nákladový výrok měl oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když soud o nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu účastníků v řízení. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně, ve vztahu k výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvních pokut. Smluvní pokuty byly ve smlouvě sjednány platně, jsou obsaženy v textu smlouvy, naprosto určitě a srozumitelně, začlenění textu o smluvních pokutách není ve smlouvě skryté, matoucí či nejasné. Struktura smlouvy je přehledná, logická a pro zákazníky srozumitelná. Je věcí žalobkyně, jak – v rámci soukromoprávní autonomie vůle – smlouvu nakoncipuje. Žádný právní předpis žalobkyní užitou strukturu smlouvy nezakazuje. Tato struktura smlouvy je u žalobkyně běžná a vyskytuje se i v jiných oborech podnikatelské činnosti (např. v pojišťovnictví). Ujednání o smluvních pokutách je integrální součástí smlouvy o dodávkách elektřiny či plynu a není založeno na nějakém odkazu na jiné listiny či obchodní podmínky. Ujednání o smluvních pokutách nepatří mezi podstatné náležitosti smlouvy, proto jsou zařazena do odstavce „ostatní ujednání“, což není v rozporu se zákonem. Pokud soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že první strana smlouvy může připomínat běžnému spotřebiteli „obchodní podmínky“, pak uvedená argumentace není podle žalobkyně právně významná, neboť ust. § 1751 a § 1753 o. z. připouští možnost sjednání smluvní pokuty i v obchodních podmínkách. Jen z důvodu, že smlouva byla uzavřena adhézním způsobem (na předepsaném formuláři), nelze usuzovat, že první strana smlouvy představuje obchodní podmínky, zvláště, pokud smlouva samotná na obchodní podmínky odkazuje, respektive zákazník je dostává do dispozice spolu se smlouvou. Text smlouvy na obou stranách je provázaný a od sebe neoddělitelný. Nelze se ztotožnit se soudem, že samotná druhá strana smlouvy by obstála jako smlouva samotná, neboť na této straně se nenachází vymezení předmětu smlouvy, ujednání o vzájemných právech a povinnostech účastníků při dodání komodity a zajištění souvisejících služeb, ujednání o ceně a nenachází se zde ani podstatné náležitosti smlouvy o sdružených službách dodávky a délce trvání smlouvy, což je obsaženo na první straně smlouvy. Písmo užité ve smlouvě je čitelné, přičemž text smlouvy není složitý a je naprosto srozumitelný pro každého průměrně uvažujícího člověka. Nutno rovněž klást přiměřené nároky i na zákazníka (spotřebitele), který musí být při uzavírání smlouvy pečlivý a je povinen pozorně si přečíst text sjednávané smlouvy. Smyslem ochrany spotřebitele není ochranitelský postup tam, kde sám spotřebitel se nezajímá o text smlouvy a nevěnuje jí potřebnou pozornost. Ujednání o smluvní pokutě není nepřiměřené ve smyslu ust. § 1813 o. z., výše uvažované smluvní pokuty neodporuje právním předpisům a odpovídá běžné judikatorní praxi soudů, která nemá za nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně, tj. ve výši 182,5 % ročně. Smluvní pokuta byla sjednána jako jednorázová a nenavyšovala se v čase. Výše smluvní pokuty 800 Kč za každý i započatý kalendářní měsíc, požadovaná do sjednaného ukončení smlouvy, došlo-li k ukončení smlouvy dříve – pro jednání žalované – nebyla zjevně nepřiměřená, jak plyne z vyúčtování poskytnuté dodávky komodit, jež byly předmětem žaloby, když žalovaná spotřebovala elektřinu v průměru měsíčně v hodnotě 900 Kč a plyn v hodnotě 3 900 Kč. Zálohovou platbu pro první fakturační období sjednala žalobkyně pouze na základě skutečností, které sdělila žalovaná jako zákazník. Smluvní pokuta tohoto typu korespondovala s porušením povinnosti žalované odebrat od žalobkyně nasmlouvané množství energií, jež si musela žalobkyně rovněž zajistit nákupem komodity předem. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadeného výroku na vyhovění žalobě v plném rozsahu a na přiznání jí náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná se nevyjádřila k odvolání. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, jak to umožňuje ust. § 211 ve spojení s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Předvolání žalované bylo opakovaně marně doručováno prostřednictvím pošty, na adresu jejího evidovaného trvalého pobytu, jak stanoví ust. § 46b písm. a) o. s. ř., nebyla-li soudu žalovanou sdělena jiná doručovací adresa, přičemž nebylo rozhodné – v souladu se zákonem a ustálenou soudní judikaturou – že žalovaná se na této adrese nezdržovala a neměla tak vědomost o nařízeném odvolacím jednání. Předvolání k odvolacímu jednání bylo žalované nakonec doručeno za použití zákonné fikce doručení soudní písemnosti postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. jeho vyvěšením na úřední desce soudu. Žalovaná nese odpovědnost za existenci adresy pro doručení jí písemností ze strany soudu, jíž, za popsaných okolností, byla adresa jejího trvalého pobytu vedená v příslušné evidenci obyvatel, jak závazně stanoví ust. § 46b písm. a) o. s. ř., nebyl-li žalovanou zvolen a soudu sdělen jiný způsob pro doručování jí soudních písemností. Žalovaná nevytvořila svým počínáním možnost jiného (standardního) způsobu jí doručení soudní zásilky, a právě pro takový případ zákon počítá s popsaným způsobem doručování soudní písemnosti účastníku řízení. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy dle § 2079 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně dodávala žalované v předmětných obdobích plyn a elektrickou energii. Pokud jde o úhradu za plnění z dodávky elektřiny a plynu, v této části byla věc již v daném řízení ukončena pravomocným přiznáním nároků žalobkyni, přičemž předmětem odvolacího řízení zůstala jen ta část žaloby, jež se týká požadavku žalobkyně na zaplacení jí nároku ze sjednaných smluvních pokut. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, a zopakovaných při odvolacím jednání, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 11. 12. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektrický proud do sjednaného odběrného místa. Na první straně smlouvy byl