13 Co 658/2024-32 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 339 Kč se specifikovaným příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 204,50 Kč rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupce žalobkyně (výrok II). Vzal za prokázáno, že žalovaný coby provozovatel v žalobě specifikovaného motorového vozidla neměl po dobu specifikovanou žalobkyní sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobkyni proto vzniklo podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, právo vůči žalovanému na úhradu příspěvku do „garančního fondu“, přičemž výše denní sazby byla stanovena v souladu s § 2 odst. 1 vyhl. č. 205/1999 Sb. podle objemu válců uvedeného vozidla, spolu s úhradou poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a téže vyhlášky. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plným úspěchem žalobkyně ve věci, které tak náleží plná náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 934 Kč a dále z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem. Ty představují odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá z důvodu, že k zaslání výzvy s právním rozborem nebyl dán důvod a nejde tak o účelně vynaložený náklad, dále sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), a náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., spolu s připočtením 21 % DPH jde o částku 2 204,50 Kč. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku II o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), pokud soud prvního stupně při vyčíslení nákladů za právní zastoupení žalobkyně advokátem sice správně postupoval při stanovení výše odměny dle § 14b a.t., nesprávně však úkon právní služby - předžalobní výzvu krátil na 1/2 s odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. h) a.t., a to proto, že ust. § 14b a.t. představuje lex specialis k § 11 odst. 2 a.t., a tudíž při aplikaci ust. § 14b se ust. § 11 odst. 2 písm. h) nepoužije. Správně proto měla být žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 934 Kč a dále náhrada nákladů právního zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a.t., dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada DPH ve výši 21 % ze součtu částky mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů, celkem 2 386 Kč. V tomto směru žalobkyně navrhla změnu napadeného výroku II o nákladech řízení. K odvolání nebylo podáno vyjádření. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, tj. ve výroku II o nákladech řízení, včetně předcházejícího řízení, a aniž byl nucen nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Soud prvního stupně v dané věci, kdy žalobě v plném rozsahu vyhověl, správně o nákladech řízení rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a správně tak žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v řízení. Pokud pak jde o výši nákladů řízení, a to ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalobkyně advokátem, správně také postupoval při vyčíslení odměny za úkon právní služby podle ust. § 14b a.t., neboť uvedené řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a jde o řízení, v němž je předmětem peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podle něhož při tarifní hodnotě, která byla předmětem tohoto řízení, tj. částka 23 339 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně částku 300 Kč za 1 úkon. Postup soudu prvního stupně při vyčíslení odměny za 1 úkon právní služby postupem podle ust. § 14b a.t. ostatně nebyl žalobkyní ani v odvolání zpochybněn. Správně také soud prvního stupně pro stanovení náhrady za právní zastoupení žalobkyně advokátem považoval 3 úkony právní služby učiněné do podání návrhu na zahájení řízení, a to včetně tohoto návrhu, jde tedy o úkon převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na zahájení řízení, přičemž soud prvního stupně za 2 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a sepis návrhu – přiznal žalobkyni odměnu ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů a ve vztahu k úkonu – předžalobní výzva – přikročil ke krácení odměny na 1/2 s odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. h) a.t. z důvodu, že stačila jednoduchá výzva k plnění, za níž dle § 11 odst. 2 a.t. náleží mimosmluvní odměna ve výši 1/2. Žalobkyně důvodně namítá, že pro krácení odměny stanovené postupem podle § 14b a.t. s odkazem na ust. § 11 odst. 2 a.t. nejsou dány důvody. Je to proto, že v ustanovení § 14b a.t. je obsažena zvláštní (speciální) úprava pro stanovení sazby odměny za každý úkon právní služby učiněný až do podání návrhu na zahájení řízení (včetně tohoto návrhu), a tedy toto ustanovení představuje lex specialis k § 11 odst. 2 a.t. Tudíž při aplikaci speciálního ust. § 14b a.t. na stanovení odměny za úkon právní služby je aplikace obecného ust. § 11 odst. 2 a.t. již vyloučena. Správně tedy náklady řízení, které žalobkyně vynaložila a které je žalovaný s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. povinen žalobkyni uhradit, sestávají z částky 934 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále z náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, která je tvořena mimosmluvní odměnou za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a.t., dále náhradou hotových výdajů ke každému z těchto 3 úkonů právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. dohromady 1 200 Kč (900 Kč + 300 Kč), a 21 % DPH z této částky ve výši 252 Kč. Tedy správná výše nákladů řízení náležejících žalobkyni tak představuje částku 2 386 Kč. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 2 386 Kč splatnou do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně náklady odvolacího řízení nepožadovala, výslovně navrhla, aby žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení neměl.