14 Co 208/2023-352 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 54 250 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 34 848 Kč (výrok II). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný předložil žalobci 23. 4. 2018 řádné vyúčtování služeb za rok 2017, tedy vyúčtování obsahující všechny zákonné náležitosti. Nedoplatek vyúčtování byl soudem přepočítán a je matematicky zcela správný. Zpochybňování zaplacených záloh je v důsledku absentujících tvrzení žalobce nedostatečné, navíc absentují i důkazy. Žalobce pouze tvrdil, že„ částka, s níž počítá žalovaný, je nesprávná“. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce měl faktickou možnost nahlížet do podkladů vyúčtování služeb za rok 2017. Proto je žalobcem účtovaná pokuta ve výši 54 250 Kč nedůvodná. 3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal a navrhl odvolacímu soudu rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Své odvolání odůvodnil tím, důkazy svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a„ pana“ [příjmení] byly zamítnuty, ačkoliv právě tito svědci byli schopni dosvědčit způsob doručování žalovaným, a to„ vyvěšením“ nebo„ vhozením do schránky“. To však není řádné doručení. Pokud jde o správnost vyúčtování služeb soud prvního stupně, zcela nekriticky převzal zdůvodnění náležitostí vyúčtování učiněných žalovaným, sám na jakékoliv zdůvodnění rezignoval. Navíc, aby správnost vyúčtování mohl posoudit, musel by mít k dispozici podklady. Proto je rozsudek nepřezkoumatelný. Žalovaný ani dostatečně neprokázal, že by žalobce byl seznámen s možností nahlédnout do podkladů vyúčtování. Soud prvního stupně přehlédl, že v předmětném domě se nachází další osoba téhož jména a vzhledem k tomu, že listiny žalovaným doručované postrádají datum narození, není vůbec zřejmé, komu bylo doručováno. Nebylo prokázáno, že žalobci by bylo umožněno do podkladů pro vyúčtování nahlížet. Žalobce dostatečně tvrdil a prokázal výši uhrazených záloh na služby za rok 2017; s placením záloh ve výši 3 467 Kč měsíčně žalobce nesouhlasil. Soud prvního stupně z této částky vycházel, aniž by se zabýval platností a účinností předmětné smlouvy o zajišťování správy domu. Postupoval tedy zcela formalisticky, povrchně, nezabýval se věcí do detailu a dospěl proto k nesprávným zjištěním. 4. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. Považuje rozsudek soudu prvního stupně za zcela správný, navrhl, aby byl potvrzen a žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že zatímco žalovaný postupuje v souladu se zákonnými povinnostmi i platnými právními předpisy, žalobce již mnoho let zneužívá svého postavení a dlouhodobě neplní své povinnosti z titulu vlastnictví bytové jednotky. Žalobce měl opakovaně možnost seznámit se s vyúčtováním služeb za rok 2017, a to ve dnech 23. 5. 2018 a 19. 7. 2021. Žalobci byla dopisem z 15. 5. 2018 učiněna nabídka k nahlížení do podkladů, tento dopis osobně převzal. Žalobce vedl proti žalovanému spor, jehož předmětem bylo nahlížení do podkladů k vyúčtování za rok 2018, Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 Co 21/2023-414, dospěl k závěru, že žalovaný prokazatelně umožnil žalobci nahlédnout do podkladů k vyúčtování za roky 2015 2020 Krajský soud poukázal ve svém rozhodnutí i na snahu žalovaného zneužívat právní ochranu. V tamním řízení byli oba žalobcem navrhovaní svědci vyslechnuti, soud prvního stupně měl v projednávané věci protokol o jejich výsleších k dispozici. I pokud by soud prvního stupně tyto svědky vyslechl sám znovu, nepochybně by dospěl k týmž zjištěním. Soud prvního stupně vycházel z předložených důkazů a zcela správně je vyhodnotil. Žalobce měl právo vyúčtování za rok 2017 reklamovat, tohoto práva využil až s velkým časovým odstupem. Konkrétně navíc nespecifikoval, v čem nesprávnost vyúčtování spatřuje, když na jakoukoliv konkretizaci domnělých vad vyúčtování rezignoval. Žalovaný poskytl podklady k předmětnému vyúčtování soudu, žalobce se s nimi mohl seznámit i v probíhajícím řízení. To neučinil, a i to svědčí o tom, že jeho cílem není dobrat se skutečného stavu věci, ale zneužívat právo. I s námitkami týkajícími se neplatnosti smlouvy o zajišťování správy domu se odvolací soud již zabýval, a to v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2022, č. j. 10 Co 210/2022-244. K otázce doručování jiné osobě téhož jména nacházející se na shodné adrese žalovaný uvedl, že není jeho povinností zjišťovat, zda se v objektech zdržují osoby se shodným jménem, ale je třeba, aby žalobce oznámil jinou adresu, na které by měl pobývat, či kam by mu mělo být doručováno. To neučinil. 5. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění návrhu, aby byla u každého ze dvou vytýkaných porušení povinností žalovaným (neumožnění nahlížení do podkladů a nesprávnost vyúčtování) zvlášť stanovena výše pokuty, která má být s každým tvrzeným porušením spojena, neboť v opačném případě by bylo možné dospět k závěru o neurčitosti nároku. 6. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že vytýká žalovanému dvě porušení, a to 1) nedoručení věcně správného a řádného vyúčtování služeb za rok 2017 a 2) nedoložení nákladů na jednotlivé služby a způsob jejich rozúčtování (nemožnost nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování). Tedy porušení povinnosti vyplývající z § 7 odst. 1, 2 a § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“). Za každé porušení požadoval žalobce zaplacení pokuty ve výši 27 125 Kč, a to s úrokem z prodlení počítaným z pokuty za každý den porušení povinností, a to od jejího vzniku až do zaplacení. Splatnost jednotlivých pokut nastala - podle tvrzení žalobce - vždy bezprostředně po jejich vzniku. 7. Žalovaný ve vyjádření, která byla reakcí na doplnění žaloby, zopakoval tvrzení uvedená již jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím. Tedy je přesvědčen, že vyúčtování služeb za rok 2017 je řádné a správné, a že žalobci bylo několikrát umožněno nahlédnout do podkladů k předmětnému vyúčtování. Ani žalobcovo upřesnění žaloby nemění nic na skutečnosti, že absentuje zákonný předpoklad uvedený v § 13 zákona pro vznik nároku na pokutu. Žalovaný se podrobně vyjádřil ke způsobu dvou položek vyúčtování, a to a) spotřební složky nákladů na ohřev teplé vody připadající na bytovou jednotku žalobce, b) nákladů na studenou vodu spotřebovanou pro teplou vodu připadající na bytovou jednotku žalobce. K položce a) uvedl, že celková plocha zúčtovací jednotky v metrech čtverečních je uvedena ve vyúčtování ve sloupci označeném jako„ údaje odběrného místa“ –„ jednotek“ - 1487 m², v pravé horní části vyúčtování je specifikován konkrétní uživatel, tedy žalobce, a jeho byt o konkrétní bytové ploše 63 m2, násobek zvýšení vyplývající ze samotné vyhlášky, tedy hodnota 3 podle § 4 odst. 4 vyhlášky a spotřební složka nákladů na ohřev teplé vody připadající na zúčtovací jednotku, kterou lze zjistit přepočtem ze základní složky nákladů na ohřev teplé vody připadající na zúčtovací jednotku – hodnoty uvedené na řádku číslo dva tabulky vyúčtování ve sloupci označeném„ údaje odběrného místa“ –„ Kč fakturováno - 54 142,55 Kč“, které v souladu s vyhláškou představuje 30 % celkového nákladu, tudíž spotřební složka musí tvořit zbylých 70 % celkového nákladu na ohřev teplé vody (126 332,63 Kč). Po dosazení uvedených hodnot do vzorce z přílohy lze vypočítat hodnotu a) vyúčtování. Proto tedy vyúčtování obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti pro případnou kontrolu výpočtu ve vztahu k hodnotě a). K položce b) žalovaný uvedl, že celková plocha zúčtovací jednotky je shodná jako v předchozí položce a), stejně tak jako plocha konkrétní bytové jednotky; násobek zvýšení vyplývá z vyhlášky samotné a náklady na studenou vodu spotřebovanou pro teplou vodu připadající na zúčtovací jednotku jsou uvedeny ve spodní části vyúčtování na řádku„ fakturované náklady na studenou vodu pro TV = 44 231 Kč“. Vyúčtování proto obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti pro případnou možnou kontrolu. Ve vyúčtování je uveden i odkaz na vyhlášku č. 269/2015 Sb., tedy lze seznat způsob výpočtu účtovaných položek. Povinnost uvádět ve vyúčtování přesný způsob výpočtu pro žalovaného nevyplývá z žádného právního předpisu či stanov. Žalobce vyvinul veškerou myslitelnou snahu za účelem seznámit žalobce s podklady pro vyúčtování, což vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 Co 21/2023-414. Žalovaný proto setrvává na tom, že nárok na pokutu nemohl vzniknout, neboť úspěšně prokázal, že nesplnění povinnosti doložit žalobci podklady k vyúčtování se zakládalo na důvodech na straně žalobce a nárok na pokutu je podmíněn absencí některé z náležitostí § 7 zákona. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2088/2022