56 Co 44/2024-171 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 26. 9. 2023 č. j 4 C 287/2023-76 Okresní soud Plzeň-sever uložil žalované povinnost vydat žalobci kompletní průkaz původu morčete Niko Allexis, nar. 2. 2. 2023, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6 163,56 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (výrok II) a rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III). Usnesením ze dne 10. 6. 2024 č. j. 4 C 287/2023-113 poté doplnil výrok III napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.2. Rozhodl tak o žalobě podané dne 21. 7. 2023, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu průkaz původu morčete Niko Allexis s tím, že mezi účastníky došlo dne 13. 4. 2023 k uzavření kupní smlouvy, dle níž žalobce morče zakoupil za kupní cenu 500 Kč. Žalovaná byla vědoma, že účelem koupě byl další chov, při prodeji však žalobci neposkytla průkaz původu s tím, že mu jej poskytne dodatečně, to však ani přes další urgence neučinila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala, že zvíře bylo určeno jako nevhodné do chovu jako tzv. „mazlík“, což žalobci při prodeji sdělila, současně žalobci zaslala elektronickou formu průkazu původu zvířete s uvedením všech podstatných údajů. , právnická osoba, , Specializovaná organizace chovatelů morčat (dále jen SOCHM), žalovanou ujistila, že kodex chovatele neporušila a vydání průkazu u uvedeného zvířete je zcela v pořádku. Předmětné morče bylo prohlášeno za mazlíčka z důvodu nerovnoměrného rozložení chlupů v oblasti krční páteře, což bylo zohledněno v ceně, kdy u chovných jedinců se cena pohybuje od 1 000 Kč výše. Žalovaná žalobci zaslala elektronicky přední stranu průkazu původu, další stranu poskytnout odmítla. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vztah mezi účastníky, kdy žalovaná morče prodávala na prodejní výstavě na základě komisionářské smlouvy s Českým svazem chovatelů, z. s., Ústřední odborná komise chovatelů hlodavců, SOCHM, se řídí ust. § 494, § 2455, § 2464 odst. 1 a § 2087 občanského zákoníku, a žalovaná byla povinna žalobci předat doklady, které se k morčeti vztahují, tedy kompletní průkaz původu morčete, přičemž tuto povinnost ukládají žalované i etické zásady chovatele v článku V. Uvádí-li etické zásady chovatele jako doklady alternativně průkaz původu nebo výpis předků, pokud chovatel disponuje obojím, není důvod vydat pouze část, a to tím spíše, když v daném případě je výpis předků součástí průkazu původu, pouze je vytištěn na druhé straně dokumentu. S ohledem na uvedené se soud prvního stupně již nezabýval tím, zda bylo morče zakoupeno jako mazlíček či na chov. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšnému žalobci, rozhodnutí o nákladech státu vyhradil do samostatného usnesení v návaznosti na vyčíslení svědečného svědka , jméno FO, . V doplňujícím usnesení povinnost k náhradě státu uložil procesně neúspěšné žalované podle § 148 odst. 1 o. s. ř.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení; včasné odvolání podala rovněž proti doplňujícímu usnesení soudu prvního stupně, v němž navrhla jeho zrušení s tím, že doplněný výrok je odrazem neúspěchu základu sporu. V odvolání proti napadenému rozsudku uvedla, že průkaz původu není dokladem předvídaným v § 2087 občanského zákoníku, toto platí pouze u chovného kusu, u „mazlíků“ se původ nesleduje, proto ani nejsou průkazy původu předávány ke zvířeti zakoupenému ve zverimexu. Z tohoto důvodu je skutečnost, jak bylo zvíře při prodeji deklarováno (chov/mazlík), pro posouzení sporu zásadní, nikoli nadbytečná, jak uzavřel soud prvního stupně. I u chovného kusu přitom je průkaz původu a výpis předků alternativou vystavovanou dle posouzení konkrétního chovatele, a proto lze napadený rozsudek považovat fakticky za nevykonatelný, neboť neexistuje povinnost chovatele zaevidovat a potvrdit všechny jemu známé okolnosti a parametry zvířete. Upozornila na to, že v rámci šetření věci vyšlo aktuálně najevo, že SOCHM archivoval nabídkové listy morčat, a lze tedy prokázat, že zvíře bylo prodáváno jako „mazlík“ bez výpisu předků. Z opatrnosti též namítla, že soud nesprávně vyhodnotil právní povahu vztahu mezi účastníky. V doplnění odvolání pak zpochybnila aktivní legitimaci žalobce, který nebyl kupujícím a nemůže tedy uplatňovat práva z kupní smlouvy. Skutečným kupujícím byl svědek , jméno FO, , bývalý partner žalobce; žalobce morče pouze registroval. Nárok žalobou uplatněný by však neobstál, ani kdyby byl uplatněn osobou oprávněnou, neboť morče bylo žalovanou nabízeno jako nechovné, „na mazlíčka“, pouze s přední stranou průkazu původu, a takto bylo také prodáno. Z nabídkového listu k převáděnému morčeti, umístěného na prodejní kleci, je zřejmé, že bylo nabízeno „na mazlíčka“ jen s přední stranou průkazu původu. Tato skutečnost byla známa i posuzovatelce paní , jméno FO, , jejíž výslech současně žalovaná navrhla. K prokázání zájmu svědka , jméno FO, o nabytí morčete do jeho vlastnictví žalovaná navrhla výslech , jméno FO, , , jméno FO, a manžela žalované. Opětovně pak žalovaná namítla nevykonatelnost napadeného rozsudku, neboť „kompletní průkaz původu morčete“ nic neznamená, průkaz původu morčat není standardizován a každý chovatel jej vystavuje v rozsahu a způsobem, který si sám zvolí primárně na základě chovných cílů. V návaznosti na poučení poskytnuté odvolacím soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. žalovaná dále doplnila, že důvodem vyloučení předmětného morčete z chovu byly vady, kvůli nimž nenaplňovalo standard zvířete, neboť mělo za krkem na hřbetu vyvýšený chomáček chlupů a nespecifickou bulku. Těchto vad si původně žalovaná dle svého vyjádření nevšimla, zvíře přihlásila na výstavu, posuzovatelka jej však z těchto důvodů vyřadila a žalovaná po domluvě s pořadatelem výstavy přesunula zvíře z výstavní klece do prodejní klece pro nestandardní zvířata. O morče následně projevil zájem svědek doprovázený žalobcem, který byl upozorněn, že jde o morče nestandardní, určené nikoli na chov, takto bylo morče též prezentováno v prodejní kleci.4. Žalobce s odvoláními nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. V písemné podobě se vyjádřil k věci v reakci na doplnění tvrzení žalované, kdy namítl, že žalované sdělil při samotném prodeji, že předmětné morče kupuje za účelem dalšího chovu a žalovaná kompletní průkaz původu, tedy jak přední stranu, tak zadní stranu, přislíbila dodatečně zaslat. Účel koupě morčete měl být žalované ústní formou sdělen a povinností žalované dle § 2095 občanského zákoníku tedy bylo odevzdat žalobci předmět koupě stanovené jakosti. Informace, že morče bylo nestandardní a bylo vyloučeno z chovu, žalobci sdělena nebyla. Žalobce dále poukázal na koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. s tím, že veškeré důkazy měla žalovaná uplatnit před soudem prvního stupně, k důkazům nově označeným by proto neměl odvolací soud přihlížet, neboť žalovaná nesplňuje taxativně uvedené podmínky pro dokazování v odvolacím řízení uvedené v ust. § 205a o. s. ř.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, doplnil dokazování poté, co žalované poskytl poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.6. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobce se domáhal v řízení „vydání průkazu původu“ předmětného morčete. Soud prvního stupně pak zjevně vycházel z předpokladu, že žalovaná má (vyplněný) průkaz původu k dispozici, a tedy ve smyslu § 2087 občanského zákoníku je povinna tento doklad žalobci předat. Jak ovšem vyplynulo již z vyjádření žalované před soudem prvního stupně, již před podáním žaloby zaslala žalobci přední stranu průkazu původu, v průběhu odvolacího jednání pak upřesnila, že v daném případě vyplnila průkaz původu na první přední straně, kde bylo obsaženo i razítko a fotka morčete, a to do vzoru opatřeného z internetu, druhá strana průkazu vyplněna není. Není pochyb o tom, že dle § 2087 občanského zákoníku je prodávající povinen kupujícímu odevzdat spolu s věcí i doklady, které se k věci vztahují. Stěžejní otázkou tedy v daném případě vzhledem ke shora uvedenému bylo, zda žalovaná měla povinnost vystavit k předmětnému morčeti průkaz původu, případně v jaké podobě. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že dle uvedeného ustanovení byla žalovaná povinna předat žalobci kompletní průkaz původu morčete, a to i s odkazem na čl. V. Etických zásad chovatele, aniž se blíže zabýval skutečností, zda se jednalo o zvíře vyloučené z chovu, jak od počátku tvrdila žalovaná, je jeho závěr, vycházející z neúplných skutkových zjištění, předčasný. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil k poučení žalované dle § 118a odst. 1, ods