64 Co 16/2024-59 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 25 712,40 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí zjistil, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 16. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, a to výplatou na bankovní účet ve smlouvě uvedený, který se žalovaná měla zavázat splácet do 21. 1. 2030 spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně. Žalobkyně nedoložila, že peněžní prostředky byly na účet žalované v souladu se smlouvou převedeny. Prokázala, že nároky z této smlouvy byly žalobkyni postoupeny ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 20. 4. 2023. Uzavřenou smlouvu posuzoval podle ust. § 2395 občanského zákoníku (o. z.) s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dovodil, že žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi svou předchůdkyní a žalovanou, neboť netvrdila a nedoložila, zda-li před poskytnutím spotřebitelského úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. Neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného má za následek absolutní neplatnost smlouvy, a to i ohledně smluv, které byly uzavřeny před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru provedené zákonem č. 96/2022 Sb. Dále dovodil, že plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly z neplatné smlouvy, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu a je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně však neprokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč, a proto soud nemohl na tvrzenou jistinu úvěru pohlížet ani jako na bezdůvodné obohacení žalované. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání. Je názoru, že její právní předchůdce splnil povinnost ohledně prověřování úvěruschopnosti (žalované). Postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami, vycházel z informací poskytnutých mu samotnou žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, příjem žalované byl ověřen prostřednictvím tří výpisu z běžného účtu žalované a její výdaje byly hodnoceny a ověřeny rovněž z těchto výpisů, což je v souladu s rozhodnutím VS v Praze 104 VSPH 506/2020-63 a usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021. I kdyby se s tímto názorem odvolací soud neztotožnil, mělo být žalobkyni přiznáno bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru, tj. ve výši 17 578 Kč. Dle žalobkyně bylo prokázáno, že žalované byla dne 16. 2. 2022 poskytnuta„ částka úvěru“ ve výši 25 000 Kč, na který žalovaná prostřednictvím řádných splátek uhradila celkem 7 422 Kč, což dokládají záznamy o platební historii v elektronickém dokumentu, který žalobkyně označila. Je pravdou, jak uvedl soud prvního stupně, že tento dokument je interní listinou vytvořenou právní předchůdkyní žalobkyně, nicméně vychází ze stejných údajů, jako výpis z úvěrového účtu, který žalobkyně předkládá pro možné porovnání. Má za to, že tyto výpisy z úvěrových účtů uznávané jako dostatečný důkaz prokazující poskytnutí úvěrových peněz, jsou také interní listiny vytvářenými bankami, mezi které právní předchůdkyně žalobkyně rovněž patří. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhá proti žalované splacení neuhrazené části spotřebitelského úvěru, který jí měl být poskytnut její právní předchůdkyní. Zjištění soudu prvního stupně, dle kterých žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdkyně s žalovanou uzavřela soudu předloženou smlouvu o úvěru z 16. 2. 2022, jakož že následně došlo k účinnému postoupení nároku z této smlouvy na žalobkyni, má odvolací za správná, neboť vycházejí ze soudem provedených důkazů, včetně správného právního posouzení platnosti postupní smlouvy. Tato zjištění ostatně nejsou účastníky ani v odvolacím řízení zpochybňována. 6. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni nenáleží právo na plnění z uvařené smlouvy, neboť ta je neplatná, a nemá ani nárok na vrácení poskytnutého plnění, neboť neprokázala, že její předchůdce žalované na základě byť neplatné smlouvy cokoli plnil. Z hlediska hospodárnosti řízení považuje odvolací soud za prvotní zabývat se tím, zda žalobkyní bylo prokázáno poskytnutí předmětu úvěru. Není-li tomu tak, pak bez ohledu na to, zda uzavřená smlouva byla či nebyla platnou, nemůže se žalobkyně domáhat ani splacení úvěru, ani vydání bezdůvodného obohacení, a soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně zhodnotil důkaz, který k prokázání tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků předložila, a sice elektronický dokument nazvaný„ Podklady pre súdne konanie“, o kterém tvrdí, že vychází z interním evidence plateb jejího předchůdce. Podle úvěrové smlouvy měl být úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet ve smlouvě uvedený. Důkazním standardem k prokázání bezhotovostní platby je předložení výpisu z účtu, ať už odesílatele či příjemce platby, v němž je peněžní transakce zachycena. Takový důkaz předložen nebyl. Pokud jde o žalobkyní zmíněnou písemnost, pak odvolací soud připouští, že i tato listina, zejména s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení, by mohla být dostatečným důkazem k prokázání skutečností v ní zaznamenaných, pokud by ovšem bylo možno zjistit, kdo listinu vyhotovil a z jakých zdrojů údaje v ní zachycené získal. Bylo-li by například žalobkyní prokázáno, že dokument – tabulku programové aplikace MS Excel vyhotovila v ní uvedená pracovnice [právnická osoba] z takového zdroje informací, který v ní uvedené transakce spolehlivě obsahuje, tedy např. z evidenčního systému [právnická osoba], pak by tento dokument byl sto výpis z účtu nahradit. Taktomu ale není, žalobkyně neoznačila žádný důkaz, z kterého by bylo možno ověřit, kdo dokument vytvořil – nabízí se například potvrzení [obec] [anonymizováno], ideálně přímo tvůrce dokumentu. Zmiňuje-li žalobkyně, že poskytnutí peněžních prostředků prokazují úhrady žalované, které provedla na jeho splacení, pak platí výše uvedené shodně. Pokud by žalobkyně skutečně prokázala, opět nejlépe výpisy z bankovního účtu, že žalovaná úhrady provedla, bylo by možné dovodit, že tím bylo prokázáno i samotné čerpání úvěru žalovanou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila toliko údajnou evidenci těchto plateb, aniž by ovšem bylo možno její správnost ověřit, jde opět z její strany toliko o tvrzení, které ve skutečnosti žádnými důkazy prokázáno není. 8. Teprve v odvolacím řízení žalobkyně předložila výpisy z úvěrového účtu žalované, které by byly sto prokázat, jak poskytnutí částky 25 000 Kč žalované, tak žalobkyní tvrzené platby žalované na jeho splácení. K těmto důkazům ale odvolací soud přihlédnout nemohl, neboť jde o důkazy, jejichž provedení v odvolacím řízení zapovídá ust. § 205a o. s. ř. Odvolací soud proto vycházel z důkazů, které byly provedeny soudem prvního stupně a které k prokázání tvrzení žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků žalované nepostačují. 9. Jelikož se odvolací soud ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, tedy že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení o poskytnutí prostředků tvořících úvěr žalované, ztotožňuje se i s právním závěrem z toho vyvozeným, tedy že žalobkyně neprokázala existenci uplatněného nároku, a to ani v rozsahu, který by jí náležel z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícímu jak nevrácená část peněžních prostředků, které měly být předchůdcem žalobkyně vyplaceny. Rozhodnutí soudu prvního stupně má tak odvolací soud za věcně správné, a proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení. 10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalované v něm žádné náklady nevznikly.