64 Co 307/2024-198 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 528 224 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 110 848 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníku ve výši 4 800 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu, podle kterého žalobkyně prováděla opravu komunikace v Horní Bříze pro generálního investora, a to zemní práce, osazení obrubníků, chodníky, vodovod, elektrifikaci i kanalizaci, s výjimkou asfaltování. Provoz probíhal po jedné polovině komunikace a byl řízení semaforem. Dne 8. 7. 2019 vjel na upravenou komunikaci (bez asfaltového povrchu) kombajn John Deer řízený žalovaným. Při jízdě kombajnem, jehož šíře přesahovala šíři upravené komunikace, poškodil obrubníky a přídlažbu. Pojistná událost byla nahlášena vedlejšímu účastníkovi. Žalobkyně zajistila opravu poškozené části komunikace ústně uzavřenou smlouvou o dílo se subdodavatelskou firmou , Anonymizováno, , které dodala obrubníky i dlažební kostky a zaplatila práci podle dvou faktur v září a říjnu 2019. Soud prvního stupně dospěl závěru, že pokud žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu žalobou dne 26. 8. 2022, uplatnila jej pozdě po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, protože nejpozději po skončení opravy subdodavatelem, to je 12. 8. 2019, musela mít žalobkyně povědomost o rozsahu škody, kterou může vůči žalovanému uplatnit. Proto žalobu zamítl a přiznal žalovanému i vedlejšímu účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně a také vedlejší účastník jen do výroku o náhradě nákladů řízení. Jako odvolací důvod žalobkyně namítala, že její nárok promlčen není. Újma žalobkyně představuje její pohledávku za subdodavatelem a újma tak vznikla teprve zaplacením ceny za dílo provedené firmou , Anonymizováno, . Připomněla, že komunikace není ve vlastnictví žalobkyně a nejde tak k újmu na věci. Protože v řízení žalobkyně prokázala výši vzniklé škody, navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobě vyhoví. Vedlejší účastník napadl odvoláním výrok o náhradě nákladů řízení. Namítal, že soud prvního stupně nepřiznal vedlejšímu účastníku odměnu za přípravu na jednání jako nezastoupenému účastníku ve smyslu vyhl. č. 254/2015 Sb. Navrhoval změnu tak, že žalobkyni bude uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastník náklady řízení ve výši 6 600 Kč. Žalovaný namítal nesprávnost výroku II napadeného rozhodnutí, protože soud prvního stupně nepřiznal žalovanému právo na náhradu za odměnu advokáta za sepis vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 5. 10. 2021. Navrhoval změnu tak, aby žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 123 868 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně namítal, že žalobkyně neprokázala samotnou výši škody. Námitku promlčení považoval za důvodnou, protože záznam o dopravní nehodě byl sepsán účastníky 8. 7. 2019. Žalobkyně byla zastoupena svým jednatelem a je tedy zřejmé, že žalobkyně měla již ten den vědomost o povinné osobě, o škodě a vzhledem k tomu, že je podnikatelem v odboru stavebnictví i o výši škody. Subjektivní promlčecí lhůta proto běžela od 8. 7. 2019 a marně uplynula, protože žaloba byla podána až 26. 8. 2022. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že by odvolání žalobkyně mělo být odmítnuto jako pozdě podané, protože bylo podáno teprve po téměř dvou měsících po podání odvolání blanketního. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně. Nerozporoval, že komunikace nebyla vlastnictvím žalobkyně, ale argumentoval, že je třeba dovodit, že nebezpečí škody na věci leželo na žalobkyni. K výši škody postačí rámcová představa a vzhledem k tomu, že žalobkyně je specializovanou osobu ve stavebnictví, pozemní stavby, zná ceny materiálu i práce. Navíc měla žalobkyně k dispozici rozpočet stavby. Připomněl, že už v momentu poškození komunikace vznikl žalobkyni dluh, takže již v tom momentu žalobkyně věděla, že mu vzniká škoda spočívající v dluhu. Od té doby běžela promlčecí lhůta. Navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání účastníků a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je ve věci samé věcně správné. Důvod k odmítnutí odvolání pro nedostatek důvodů, jak namítal vedlejší účastník, odvolací soud neshledal. Je pravdou, že žalobkyně podala nejprve odvolání bez uvedení odvolacích důvodů, ty však doplnila ještě před tím, nežli byl spis předložen odvolacímu soudu. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, popsaný v odstavci 1 odůvodnění rozhodnutí, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něho odvolací soud vycházel. Škoda na majetku vznikla z provozu dopravního prostředku (§ 2927 občanského zákoníku) a spočívala v poškození obrubníků a přídlažby, osazovaných žalobkyní pro generálního investora v rámci rekonstrukce komunikace v obci Horní Bříza. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že za škodu odpovídá provozovatel vozidla – kombajnu značky John Deer, který vjel na upravenou část komunikace a vzhledem k šíři vozidla poškodil její část. Tím provozovatelem byl žalovaný. O tom není mezi účastníky sporu. Pokud se jedná o samotný běh promlčecí lhůty u práva na náhradu škody na majetku, lze odkázat na judikatorní závěry, podle kterých platí, že ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák., které upravuje počátek subjektivní promlčecí lhůty, navazuje na ustanovení § 619 obč. zák., což znamená, že dikce „měl a mohl“ se uplatní i při jeho výkladu. Významný je tak okamžik znalosti či vědomosti poškozeného o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, který je určován jak subjektivně (skutečná znalost) tak i objektivně. Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj přepokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti a opatrnosti. V daném případě se žalobkyně bez pochyb dozvěděla o tom, kdo škodu způsobil a odpovídá za ni ihned 8. 7. 2019, kdy byl také sepsán zápis o dopravní nehodě při vzniku škody a sepisu zápisu byl přítomen jednatel žalobkyně , jméno FO, . a žalovaný. Byla provedena ve spolupráci s Policií ČR i fotodokumentace poškozeného místa. Je pravdou, jak namítá žalobkyně, že vědomost o škodě samotné není možné zaměňovat s dověděním se pouze o škodné události nebo protiprávním jednáním, kterým byla škoda způsobena. Na straně druhé je třeba ovšem dodat, že vědomost o škodě ve smyslu § 620 občanského zákoníku vyjadřuje nejen vědomost poškozeného o události, kterou byla škod způsobena, ale i o tom, že vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu. Judikatura proto též shodě konstantě dovozuje, že se poškozený dozví o škodě a jejím vzniku tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody toliko orientačně (přibližně) i její rozsah tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích. Není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně. Postačuje tedy, aby poškozenému byly známy takové skutkové okolnosti, které jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy, přičemž okolnost, zda a kdy si pak vyžádá odborné stanovisko s přesným vyčíslením škody, nebo zaplatí cenu za uvedení v předešlý stav, není rozhodující. Pokud v okamžiku splnění podmínky vědomosti o tom, že byla způsobena škoda, poškozený disponuje dostatkem údajů, z nichž může výši škody dovodit, avšak pouze např z určitých administrativních důvodů přesný peněžní ekvivalent škody nemá vypočtený, promlčecí lhůta počne běžet. V daném případě se žalobkyně dozvěděla o výši škody hned po vzniku škodné události, protože byl na místě jednatel společnosti, jejímž předmětem podnikání je stavební činnost, viděl množství poškozených obrubníků a přídlažby, a protože tento materiál sama společnost nakupovala pro provedení díla pro investora, mohl si udělat jasný úsudek o přibližné výši škody. Počátek běhu promlčecí lhůty lze tak vázat na 8. 7. 2019, případně o několik dnů déle, kdy žalobkyně uzavřela se svým subdodavatelem ústně smlouvo o dílo o opravě poškozené části obrubníků a přídlažby, včetně výše ceny stanovené položkovým rozpočtem. Její běh tak skončil 8. 7. 2022, nejpozději 12. 7. 2022 a promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody tak marně uplynula. K výhradě žalobkyně, že není vlastníkem poškozené komunikace, odvolací soud uvádí, že podle § 2624 občanského zákoníku zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Protože v době vzniku škody nebylo dílo žalobkyní předáno generálnímu investorovi, nebezpečí škody na stavbě nese žalobkyně jako zhotovitel. Důvodná není proto ani námitka žalobkyně, že nejde o škodu na věci, ale na pohledávce žalobkyně. Ke