64 Co 40/2024-262 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 44 170,52 Kč (výrok II). Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 5. 6. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění všeobecných obchodních podmínek (VOP), v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, p. č. , hodnota, , , adresa, za dohodnutou individuální cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a od 31. 7. 2020 došlo k jejímu prodloužení na další časové období. Dne 1. 3. 2021 účastníci uzavřeli dodatek smlouvy na dobu do 28. 2. 2023, v němž dohodli individuální cenu elektřiny na 1 724 Kč/MWh ve vysokém tarifu (VT) a 1 523 Kč/ MWh v nízkém tarifu (NT). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny (OP). Dopisem ze dne 30. 12. 2021, téhož dne žalované doručeným, žalobkyně cenu jednostranně s účinností od 10. 1. 2022 zvýšila na 5 940 Kč/MWh ve VT a na 5 290 Kč/MWh v NT a zároveň žalovanou poučila o možnosti odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do šesti měsíců od data účinnosti změny ceny. Dopisem ze dne 28. 1. 2022 společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, na základě jí k tomu žalovanou udělené plné moci od smlouvy odstoupila. Žalobkyně fakturou číslo , hodnota, vyúčtovala žalované cenu elektřiny dodané v období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 ve výši 109 014 Kč (zbývající část zohledňující zaplacenou zálohu ve výši 80 260 Kč) se splatností 8. 4. 2022. Žalovaná z této faktury dne 1. 5. 2022 uhradila 36 405,79 Kč a částku 72 608,21 Kč dosud dluží. Fakturou číslo , hodnota, pak žalobkyně žalované vyúčtovala pokutu za upomínku ve výši 200 Kč se splatností 2. 6. 2022, a protože ji žalovaná rovněž ani na základě předžalobní upomínky ze dne 10. 1. 2023 nezaplatila, žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení celkové částky 72 808,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti faktur do zaplacení a náklady za vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč.2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 3. 2021 v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále EZ) smlouvou o sdružených službách dodávky energie ve znění OP, která nahradila původní jimi uzavřenou smlouvu. Žalobkyně jednostranně v souladu se článkem IV OP smlouvy a § 11a odst. 5 EZ účinným ke dni uzavření smlouvy zvýšila od 10. 1. 2022 cenu dodávané elektřiny, a z toho důvodu žalovaná od smlouvy podle § 11a odst. 6 poslední věta EZ odstoupila ke dni 28. 2. 2022. Odstoupením žalované od smlouvy sice závazek zanikl ex tunc (od počátku), ale protože podle § 2004 odst. 3 občanského zákoníku (o. z.) nastávají účinky zvýšení ceny do budoucna, podle soudu prvního stupně to znamená, že žalovaná je povinna cenu elektřiny dodané v období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022, tedy včetně jejího zvýšení, k němuž došlo od 10. 1. 2021, žalobkyni zaplatit, jak také dovodil z právní teorie (Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med J., Osadská, J., a kol. Energetický zákon, Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2020, s 1805).3. Jako nedůvodnou soud prvního stupně odmítl námitku žalované, že žalobkyně nebyla oprávněna k jednostrannému zvýšení ceny, neboť ta byla sjednána jako fixní. Poukázal na to, že z označení ceny jako individuální nelze dovozovat, že jde o cenu fixní platnou po celou dobu trvání smluvního vztahu. Naopak z článku IV bod 1 OP, kterými se smluvní vztah od 1. 3. 2021 řídil, je zřejmé, že cenu za dodávku elektřiny bylo možné sjednat buď jako individuální nebo podle ceníku, a v obou těchto případech jí bylo možné jednostranně změnit „z důvodu změn na trhu s energiemi, změn nákupních cen komodity, měnových/kurzových změn i jiných podstatných změn na makroekonomické či mikroekonomické úrovni“. Podotkl k tomu, že žalovaná nebyla ve smluvním vztahu slabší stranou, ale je podnikatelem ve smyslu § 421 o. z., takže ustanovení na ochranu spotřebitele obsažená v § 1810 a násl. o. z. a v EZ se na ni nevztahují. Z důvodu bezprecedentní situace na energetickém trhu na konci roku 2021, kdy cena elektřiny na rok 2022 vzrostla o téměř 600 % a její růst nadále pokračoval (jak dokládá graf vývoje ceny, podle kterého se cena na trhu zvýšila v porovnání s březnem 2021 o 100 %.) proto žalobkyně cenu oprávněně zvýšila. Jednalo se přitom o navýšení přiměřené, neboť i , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, se kterou žalovaná následně uzavřela smluvní vztah, dodávala elektřinu za 3 500 Kč/MWh ve VT i NT, tedy za částku vyšší, než uvedenou ve smlouvě ze dne 1. 3. 2021. Razantní navýšení cen na trhu s komoditou podle soudu prvního stupně také dokládá i odůvodnění rozhodnutí ministryně financí ze dne 20. 10. 2021, č. j. MF-30457/2021-3901-2, kde je uvedeno, že v posledních měsících vzrostly ceny elektřiny na trzích s komoditou několikanásobně, proto při splnění stanovených podmínek se promíjí DPH v období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021.4. Stejně tak soud prvního stupně nesouhlasil s námitkou žalované, že žalobkyně v rozporu s metodikou Ministerstva financí ČR, upřesněnou informací Generálního finančního ředitelství, ve vyúčtování za období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 nezohlednila 0 % DPH u jí placených záloh za listopad a prosinec 2021, a že ji tímto nesprávným postupem zkrátila o nárok na odpočet DPH. Odkázal na obsah faktury, podle které žalobkyně při vyúčtování správně kalkulovala s 0 % DPH u záloh ve výši 42 660 Kč zaplacených žalovanou dne 15. 11. 2021 a dne 13. 12. 2021, v jejichž případě úspora na DPH činila 8 958,60 Kč, takže žalovanou v tomto směru nezkrátila.5. Přes tato zjištění soud prvního stupně nakonec s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 žalobu zamítl s tím, že vyúčtování provedené fakturou číslo , hodnota, , v němž bylo chybně kalkulováno s DPH, nelze považovat za vyúčtování řádné, a proto nemohlo přivodit splatnost částky 109 014 Kč, resp. zbývající části uplatněné žalobou. Poukázal na to, že podle § 21 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb. o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné ke dni odečtu z měřícího zařízení, což bylo v tomto případě dne 31. 12. 2021, a nikoli ve faktuře uvedené datum 28. 2. 2022. Ke dni 31. 12. 2021, kdy byla žalobkyni známa spotřeba elektřiny, se tak měla promítnout 0 % DPH jak u ceny za spotřebovanou silovou energii, tak u ceny za distribuci a související služby, z faktury však plyne, že žalobkyně k tomuto dni 31. 12. 2021 kalkulovala podle § 36, § 36a nebo § 37a zákona o DPH s 21 % DPH. Povinnost žalobkyně provést řádné vyúčtování proto podle něj nadále trvá a žaloba byla podána předčasně.6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů spočívajících v nákladech právního zastoupení za šest jím specifikovaných úkonů právní služby po 4 020 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) - příprava a převzetí zastoupení, podání odporu, účast při jednání dne 15. 5., 9. 8. a 2. 10. 2023 a podání ze dne 16. 8. 2023, k tomu šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, cestovné právní zástupkyně ke třem jednáním osobním autem v celkové výši 7 584,57 Kč, náhrada za ztrátu času cestami za 30 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 7 665,96 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jako neúčelné posoudil dalších šest žalovanou požadovaných úkonů právní služby. K tomu uvedl, že podání ze dne 28. 4. 2022 a 17. 1. 2023 předcházející soudnímu řízení adresované žalobkyni nelze považovat za náklady řízení. Sdělení žalované ze dne 2. 3. 2023 a ze dne 28. 3. 2023, třebaže v obou případech bylo učiněno na výzvu soudu, se v prvním případě vztahovalo k otázce doručování do datové schránky žalované, s níž byly technické problémy, a s projednávanou věcí nemělo nic společného. Ve druhém případě sloužilo k odstranění pochyb, zda žalovaná mínila navrhnout přerušení řízení. Stejně tak za prostudování 30 listů předložených žalobkyní odměna žalované nenáleží, neboť není zřejmé, kdo, kdy a po jakou dobu listiny studoval, a kromě toho nakonec ani nebyly k důkazu provedeny. O repliku z 8. 8. 2023 žalovaná nebyla žádána, předložila ji při jednání dne 9. 8. 2023 a mohla ji při něm prezentovat.7. Proti rozsudku se oba účastníci řízení včas odvolali.8. Žalobkyně se odvolala proti celému rozsudku a namítla nesprávné skutkové zjištění a v návaznosti na to i nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který, přestože jí dal za pravdu v zásadní otázce, že byla oprávněna v průběhu smluvního vztahu navýšit cenu elektřiny, dospěl k nesprávnému závěru o předčasnosti žaloby, neboť nebylo ve faktuře č. , hodnota, správně určeno DPH. Z obsahu faktury je přitom zřejmé, jakým způsobem bylo účtováno s DPH 0 % u záloh, a jak následně byla provedena fakturace. Nelze přitom souhlasit se soudem prvního stupně, že ke dni 31.