10 Co 289/2025-170 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2025, č.j. 7 C 310/2024-98 uložil soud druhé žalované povinnost s účinností od 1. 9. 2024 přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 300 Kč měsíčně do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek na dlužném výživném za období od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 10 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu běžným výživným (výrok II.), žalobu vůči druhé žalované co do částky 2 087 Kč měsíčně s účinností od 5.02.2024 do 31.08.2024 a co do částky 787 Kč měsíčně od 1. 9. 2024 zamítl (výrok III.), a žalobu vůči prvému žalovanému v plném rozsahu zamítl (výrok IV.), to vše s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu odvolala žalobkyně, která uvedla, že o výživném jejího otce (prvního žalovaného) bylo naposledy rozhodováno v roce 2021, když mu bylo stanoveno výživné 2 500 Kč měsíčně, od té doby se potřeby žalobkyně logicky zvýšily, současně došlo k nárůstu cen vlivem inflace. Žalobkyně při zohlednění dalších vyživovacích povinností prvního žalovaného a na něj vedených exekucí požadovala zvýšení pouze o 500 Kč, ačkoliv dle doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti by při zjištěném příjmu prvního žalovaného ve výši 27 000 Kč pro její osobu vycházelo výživné 3 812 Kč. Žalobkyně vytkla soudu prvního stupně, že v případě stanovení výživného pro prvého žalovaného z těchto doporučujících tabulek nevycházel, ačkoliv u druhé žalované (matky žalobkyně) na ně odkazuje. Dále žalobkyně poukázala na to, že první žalovaný ukončil svůj pracovní poměr dohodou a octl se tak na úřadu práce, tedy se vzdal své výdělečné činnosti bez důležitého důvodu, což nemůže mít vliv na rozhodování a určení výše výživného. Co se týká výživného uloženého první žalované, žalobkyně soudu prvního stupně vytýkala, že určil výživné významně pod částkou 2 564 Kč vypočtenou dle doporučujících tabulek. K tomu žalobkyně namítala, že v rámci insolvence je druhé žalované vypočítávána nezabavitelná částka na dvě děti, která by měla náležet dětem. Žalobkyně dále brojila proti závěru soudu prvního stupně, že v období od 5. 2. 2024 do 31. 8. 2024 nestudovala, když z listinných důkazů vyplývá, že studovala, avšak pro neprospěch nebyla připuštěna k závěrečným zkouškám a daný ročník by musela opakovat. Z důvodů svých psychických problémů raději změnila obor studia. Žalobkyně v podaném odvolání taktéž rozporovala skutkové závěry, které soud prvního stupně učinil, ohledně jejího odchodu z domácnosti matky. Zde v zásadě opakovala argumentaci již použitou v průběhu řízení před soudem prvního stupně, mimo jiné upozornila na to, že její odchod z domácnosti matky sice byl dobrovolný, ale způsobený strachem žalobkyně z jejích rodičů, zejména z otce, kterým byla v dětství nepřiměřeně trestána. Po přestěhovaní žalobkyně ze zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc do rodiny jejího přítele , jméno FO, , jméno FO, se její psychický stav, spánek, příjem potravy i studijní výsledky zlepšily. V souvislosti s tím žalobkyně navrhovala provedení důkazů – dotaz na psycholožku žalobkyně a svědecký výslech přítele žalobkyně , jméno FO, , jméno FO, , které soud prvního stupně neprovedl a ani nezamítnul. Žalobkyně dále uvedla, že polemika soudu o separování nákladů rodiny jejího přítele z výživného žalovaných je lichá a důkazně nepodložená. Výživné by žalobkyně použila na své náklady – jídlo, ošacení, studium, nikoliv na náklady rodiny , jméno FO, , kteří po ní ničeho nežádají. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě bude vyhověno, a pro případ jejího neúspěchu ve věci, aby jí odvolací soud neukládal povinnost hradit náklady řízení.3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žádné ze stran nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, přičemž připomněli mimořádné okolnosti odchodu dcery, která je ze strany rodiny , jméno FO, manipulována. Umístěním dcery do zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc (na návrh OSPOD) chtěli zamezit jejich vlivu na dceru, což se však nepodařilo, když v den její zletilosti si ji rodina , jméno FO, odvezla k sobě domů. Dcera se s rodiči se nestýká a změnila si příjmení na , jméno FO, .4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, vyjádření žalovaných a provedl důkazy listinami, které strany předložily nebo které si soud vyžádal (viz níže).5. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil správně skutkový stav věci. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně rekapituluje, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti prvého žalovaného k žalobkyni rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 1. 12. 2021, 40 P 241/2021 (15 P a Nc 356/2021), kterým byla schválena dohoda rodičů na základě, které byla ještě nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno platit na ni výživné 2 500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, žalobkyně byla na svou žádost ve spolupráci s orgánem sociálněprávní ochrany dětí umístěna do zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc, kde setrvala do své zletilosti, a následně jej dobrovolně opustila a nastěhovala se do rodiny svého přítele , jméno FO, , jméno FO, . Zde za ubytování a stravování nic nehradí, její náklady jsou zejména v souvislosti s dojížděním do školy a nákupem školních pomůcek. Žalobkyně ve školním roce 2023/2024 nedokončila na 3. ročník oboru kadeřnice , právnická osoba, a od 1. 9. 2024 začala na téže škole studovat 1. ročník oboru práce ve stravování. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně se tímto studiem připravuje na budoucí povolání, a to i s přihlédnutím k tomu, že předchozí studium nedokončila, což jí vzhledem k situaci, ve které se nacházela, nelze přičítat za vinu. Soud prvního stupně zdůraznil, že je v zájmu rodičů žalobkyně i celé společnosti, aby studium dokončila a našla uplatnění na trhu práce. S tím se odvolací soud nemůže než ztotožnit. Soud prvního stupně dále provedl dokazování ve vztahu k poměrům žalovaných, kdy zjistil, že prvému žalovanému od posledního rozhodování o výživném přibyla jedna vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Ohledně příjmů prvního žalovaného bylo zjištěno, že byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 27 543 Kč, ze mzdy mu bylo strháváno výživné a exekuce, poté co žalovaný ukončil svůj pracovní poměr dohodou, byl evidován na úřadu práce. Majetkové poměry druhé žalované byly soudem prvního stupně zjištěny tak, že tato hradí splátky oddlužení 3 500 Kč měsíčně v rámci insolvenčního řízení a pobírá průměrný měsíční příjem 19 968 Kč, její dvě vyživovací povinnosti zůstaly nezměněny.6. S ohledem na účastníky tvrzené změny týkající se poměrů účastníků nastalé po rozhodování soudu prvního stupně, odvolací soud v tomto směru dokazování doplnil. Žalobkyně předložila potvrzení o studiu, vysvědčení za školní rok 2024/2025 a výpis známek vysvědčení, platební rozpis Úřadu práce a lékařskou zprávu klinické psycholožky a psychoterapeutky , tituly před jménem, , jméno FO, . Prvý žalovaný předložil zápočtový list z 19. 3. 2025, výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu z 10. 4. 2025 a výplatní pásky. Žádné další důkazní návrhy účastníci neměli. Soud si dále vyžádal zprávy úřadu práce, školy žalobkyně a zaměstnavatele druhé žalované.7. Provedeným dokazováním při odvolacím jednání bylo ze zprávy , právnická osoba, z 2. 7. 2025 zjištěno, že žalobkyně zde studovala od 1.9.2021 do 21.11.2023 v učebním oboru kadeřnice, pak přestoupila na jinou školu v , Anonymizováno, , odkud se vrátila 9. 2. 2024 na obor kadeřnice, ve kterém neprospěla. Poté žalobkyně od 1.9.2024 nastoupila do prvního ročníku dvouletého učebního oboru práce ve stravování, přičemž dle zprávy i předloženého vysvědčení školní rok 2024/2025 ukončila s výsledkem neprospěla z důvodu absence, jelikož nebyla hodnocena z předmětu tělesná výchova, avšak měla možnost složení doplňovací zkoušky. Z následné zprávy této školy z 4. 9. 2025 vyplynulo, že žalobkyně řádně ukončila první ročník oboru práce ve stravování a v současnosti pokračuje v řádném studiu denní formy ve druhém ročníku, což dále dokládají žalobkyní předložené potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2025 a výpis známek vysvědčení za školní rok 2024/2025. Žalobkyně nadále pobírá přídavek na dítě ve výši 1 580 Kč měsíčně (zprávy úřadu práce). V žalobkyní předložené lékařské zprávě klinické psycholožky a psychoterapeutky , tituly před jménem, , jméno FO, z 5. 8. 2024 jsou zhodnoceny osobnostní rysy žalobkyně, která byla v té době depresivně laděná a úzkostná po konfliktu s matkou.8. Odvolací soud dále doplnil dokazování