13 Co 811/2024-97 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 945,77 Kč s vyjmenovaným příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), co do částky 13 600 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žalované dále uložil povinnost uhradit žalobkyni na nákladech řízení, k rukám jejího právního zástupce, částku 11 298 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Odvoláním napadený výrok II se týká nároku na zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení sjednané smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jenž soud považuje za zneužívající postavení dodavatele služeb, oproti postavení spotřebitele, jenž má v daném smluvním vztahu postavení slabší smluvní strany, přičemž ujednaná sankce je nepřiměřená. Ujednání o smluvní pokutě působí podle soudu významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Postup žalobkyně v dané věci byl nepoctivý a podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jej nelze akceptovat a soud k charakteru tohoto jednání přihlíží z úřední povinnosti. Soud zdůraznil i formulářový typ smlouvy, a ačkoli ujednání o smluvní pokutě bylo vyjádřeno ve smlouvě určitě a přehledně, nelze podle soudu předpokládat, že by spotřebitel dobrovolně smlouvu uzavřel s tímto obsahem, tj. vzal na sebe povinnost zaplatit tak vysokou smluvní pokutu (800 Kč měsíčně, 9 600 Kč ročně, po dobu dva a půl roku) za porušení předmětné smluvní povinnosti. Smluvní pokuta byla sjednána také jednostranně, ve vztahu k porušení povinnosti spotřebitelem, nikoli pokud poruší smlouvu dodavatel služeb jako podnikatel. Soud nepovažoval za opodstatněnou námitku žalobkyně, že smlouva, uzavřená na dobu určitou, je pro spotřebitele (žalovanou) výhodná v podobě nižší ceny za realizovanou dodávku elektřiny, neboť i žalobkyně z ní má výhodu, neboť získala zákazníka po dobu třiceti měsíců. Z popsaných důvodů soud prvního stupně v této části žalobu zamítl, a to s odkazem na § 1814 odst. 1 a § 1815 občanského zákoníku, a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. při zohlednění poměru úspěchu účastníků v řízení.2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s výrokem II rozsudku soudu prvního stupně, v němž namítala, že soud prvního stupně aplikoval nesprávný předpis, respektive jej aplikoval v nesprávném znění. Odkázala na datum uzavření smlouvy mezi účastníky dne 14. 1. 2022 s tím, že dle článku IV. zákona č. 374/2022 Sb. platí, že na právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy přede dnem 6. 1. 2023, se použije předchozí právní úprava. Žalobkyně dále zdůraznila, že ujednání, podle něhož byla uplatněna smluvní pokuta, není nepřiměřeným dle § 1813 občanského zákoníku. Navíc k tomu, aby bylo možné ujednání považovat za absolutně neplatné, je třeba, aby byly naplněny všechny ustanovením uvedené předpoklady, což v daném případě se nestalo. Pokud nedojde k jejich současnému naplnění, mohlo by se jednat jen o ujednání neplatné relativně, a vyžadovalo by pro takové posouzení námitku vznesenou žalovanou. V daném řízení však žalovaná byla pasivní a žádnou námitku nevznesla. Z citovaného ustanovení lze pak dovodit, že absolutně neplatné je jen takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, je významná a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Soud prvního stupně však naplnění všech těchto podmínek nezkoumal, respektive neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, tedy je na něm, zda uzavře smlouvu na dobu neurčitou, či na dobu určitou. Výhodou smlouvy na dobu neurčitou je zachování flexibility pro zákazníka, který může smlouvu kdykoli ukončit. Protiváhou této flexibility je zpravidla vyšší cena (základní produkt Standard). V případě smlouvy na dobu určitou, jako je tomu v tomto případě, získá zákazník dlouhodobě výhodnější cenu energie. To však vyžaduje, aby se žalobkyně zajistila proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie (odpovídajícího tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka) předem na celé období trvání smlouvy na velkoobchodním trhu na základě forwardových nákupů. Vzhledem k tomu, že nákupy probíhají v euro a zákazníkům v České republice je energie prodávána v korunách, musí zároveň žalobkyně uzavřít na derivátovém finančním trhu měnový swap na zajištění měnového rizika dle aktuální hodnoty směnného kurzu. Tento systém nákupu umožňuje pak oběma stranám smlouvy – dodavateli i zákazníkovi – dosáhnout relativní jistoty neměnné – a v důsledku dlouhodobého nákupu předem – též nižší ceny. Výše fixní ceny, v ceníku u smlouvy na dobu určitou, je dodavatelem stanovena vždy na základě aktuální úrovně velkoobchodních tržních cen elektřiny v době podání nabídky zákazníkovi na uzavření takové smlouvy. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí, nebo ji pro neplacení (neoprávněný odběr dle energetického zákona) je nucena ukončit žalobkyně, zůstává na straně žalobkyně forwardově nakoupená přebytečná elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Analogicky je nutné naložit i s původní transakcí na zajištění měnového rizika, která je rovněž zobchodována za směnný kurz platný v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou tedy velkoobchodní tržní ceny komodity nižší, v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu, v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobkyni škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou. Analogická argumentace platí pro pohyb směnného kurzu. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetřeno smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potenciální škody. Nelze vyčíslovat konkrétní výši škody, v každém jednotlivém případě. Na základě poznání, že ke škodám pravidelně dochází, je toto riziko ošetřeno právě v podobě smluvní pokuty. Žalobkyně odkázala ohledně výše škody způsobené porušením smluvních povinností a její vázanost na smluvní pokutu na výklad Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4908/2014. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je hrozbou sjednané sankce zajistit, že závazek bude řádně splněn, ale i poskytnout předem dohodnutou náhradu případné újmy, jež by věřiteli nesplněním závazku, nebo tím, že nebude splněn řádně, mohla vzniknout. Protože tato případná újma není a nemůže být předem známa, je rozhodující sjednaná výše smluvní pokuty, jež proto představuje paušalizovanou náhradu škody. Dlužník, který závazek nesplní, je ovšem povinen smluvní pokutu zaplatit, i kdyby nesplněním závazku věřiteli žádná škoda nevznikla. Smluvní pokuta má zároveň sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další (sekundární) povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. To však neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být smluvní pokuta sjednána v neomezené výši. Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty, z hlediska jejího souladu s dobrými mravy, je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty, s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti, i výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti. S ohledem na funkci smluvní pokuty, jako paušalizované náhrady škody, je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Mezi další škody vznikající žalobkyni v zásadě vždy, kdy dochází k předčasnému ukončení smlouvy, je třeba zařadit zcela, či zčásti, marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Další částí škody, je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku (zisková marže nerealizované dodávky), který v případě porušení smlouvy nenastal, ač za přirozeného běhu věcí a splnění smlouvy nastat měl. Dále se jedná o zvýšené náklady na vývoj a správu IT systémů žalobkyně, které musí reagovat na eventualitu nesplnění termínovaných závazků na straně zákazníků. Dále náklady personální a administrativní související s nutností řešit neoprávněná ukončení smluv ze strany zákazníků (včetně posouzení výpovědí a komunikace se zákazníkem), s tím související proces změny dodavatele, či odstupování od smluv ze strany žalobkyně z důvodu neoprávněných odběrů pro neplacení na straně zákazníka. Váží-li se vzájemná pr