18 Co 216/2025-50 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 20 000 Kč s odůvodněním, že se žalobkyni nepodařilo prokázat existenci dvou zápůjček po 10 000 Kč. Měl sice k dispozici důkaz v podobě výpisu z účtu žalobkyně, na němž byly provedeny dvě tvrzené transakce po 10 000 Kč, nicméně z tohoto důkazu se nepodává, v čí prospěch byly prostředky poskytnuty a co bylo důvodem poskytnutí. Tvrzení žalobkyně, že peníze byly poskytnuty ve prospěch žalované, nevyplývalo podle soudu ani z chatu v aplikaci WhatsApp, jelikož jako druhý účastník konverzace je označen , jméno FO, , z čehož nelze dovodit, že se jedná o žalovanou. Jelikož druhý z účastníků byl označen mužským jménem, soud tak nemohl učinit závěr, že se jedná skutečně o žalovanou. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy pro prokázání svých tvrzení. Z důvodu neunesení důkazního břemene tak nezbylo soudu, nežli žalobu zamítnout.2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně. Soud pominul, že v komunikaci s osobou označenou jako , jméno FO, tato žádá žalobkyni o zapůjčení dvakrát 10 000 Kč a uvádí konkrétní číslo účtu, na něž byly prostředky následně zaslány. Vyšel z předpokladu, že označení účastníka komunikace jako , jméno FO, zpochybňuje závěr, že by šlo o žalovanou , Jméno žalované, . Takový závěr však neodpovídá povaze fungování aplikace WhatsApp, která zobrazuje kontakty podle údajů uložených v adresáři uživatele nebo podle uživatelsky nastaveného jména, nikoli podle oficiálních osobních údajů. Přezdívka tedy sama o sobě nemá vypovídající hodnotu o totožnosti účastníka komunikace. Významnou skutečností však bylo, že žalovaná údajně v rozhodné době procházela procesem změny , podezřelý výraz, , v souvislosti s čímž používala odlišné jméno, pročež měla žalobkyně žalovanou uloženou v telefonu pod přezdívkou , jméno FO, . Žalobkyně má tak za to, že bylo dostatečně prokázáno důkazy předloženými soudu, že konverzace proběhla právě mezi žalobkyní a žalovanou.3. Odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. dokazování. Z komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp zjistil, že osoba označená jako , jméno FO, požádala ve dnech 30. a 31. 7. 2024 žalobkyni o poskytnutí dvakrát 10 000 Kč a zároveň uvedla číslo účtu , č. účtu, . Žalovaná přislíbila peněžní prostředky vrátit, nicméně následně se odmlčela. Z výpisu účtu žalobkyně vyplynulo, že ve dnech 30. a 31. 7. 2024 poslala na zmíněný účet dvakrát 10 000 Kč. Dle záznamu o sledování zásilky žalobkyně prostřednictvím svého zástupce odeslala dne 20. 12. 2024 výpověď smlouvy o zápůjčce s výpovědní dobou šest týdnů. Zásilka byla uložena na adrese žalované dne 3. 1. 2025. Ve výpovědi byla žalovaná vyzvána, aby ve lhůtě 6 týdnů zapůjčených 20 000 Kč vrátila žalobkyni.4. Na základě WhatsAppové komunikace tak bylo možné dospět ke zjištění, že se žalobkyně s žalovanou, vystupující pod pseudonymem , jméno FO, , dohodla na poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně poté odstoupila od smlouvy o zápůjčce a vyzvala žalovanou, aby jí peníze vrátila.5. Z hlediska právního hodnocení byla mezi účastnicemi platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., na základně níž žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč. Jelikož nebylo smlouvou určeno, kdy má být zápůjčka vrácena, došlo ze strany žalobkyně k řádnému vypovězení smlouvy v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. a zákonná šestitýdenní lhůta uplynula ke dni 15. 2. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení s vrácením zápůjčky ve výši 20 000 Kč.6. Po zopakovaném dokazování tak dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně a vyhovět žalobě o zaplacení částky 20 000 Kč, jelikož bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla řádně uzavřela smlouva o zápůjčce, kterou žalobkyně vypověděla, avšak žalovaná poskytnuté prostředky nevrátila. Protože je žalovaná od 16. 2. 2025 v prodlení s vrácením poskytnuté zápůjčky, bylo vyhověno i nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 12 % z dlužné částky od 16. 2. 2025 do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Žalobkyně byla úspěšná, a má tak právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou zástupce za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba a odvolání) po 1 900 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradou za čtyři zmíněné úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH v sazbě 21 % ze všech zmíněných částek a soudními poplatky za žalobu i odvolání ve výši 800 Kč, respektive 1 000 Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem 13 174 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Závěrem lze ještě zmínit, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce výrazně podcenila svou procesní situaci, nabyla-li dojmu, že předložené důkazy bez pochyb prokazují její tvrzení a není tak nutné se zúčastnit jednání před soudem prvního stupně. Nemohla totiž legitimně očekávat, že jí soud poskytne v rámci přípravy jednání korespondenční poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nabude-li dojmu, že předložené důkazy dostatečně neprokazují žalobní tvrzení. Takový postup při přípravě jednání je sice možný a dle názoru odvolacího soudu i žádoucí, aby mohl být naplněn předpoklad rozhodnout ve věci zpravidla při prvním jednání podle § 114a odst. 1 o. s. ř., nicméně nezvolil-li jej soud prvního stupně, nejde o vadu řízení a nelze mu tak nic v tomto směru vytknout. Odvolací soud rozumí pochybám, které předložená komunikace u soudu prvního stupně vyvolala, nicméně po zopakování dokazování nakonec usoudil, že lze dospět k závěru, že předložená komunikace prokazuje, že to byla právě žalovaná, kdo s žalobkyní smlouvu o zápůjčce uzavřela.9. Tvrzení žalobkyně o tranzici žalované a používání jejího nepřechýleného příjmení by sice mohlo vnést více světla do ne zcela zřetelně jasné situace, nicméně se jedná o tvrzení, které mělo zaznít před soudem prvního stupně a kvůli pravidlům koncentrace tak k němu podle § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení již přihlíženo být nemohlo.