61 Co 232/2025-107 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 11 C 92/2025-80, určil, že jednotka č. , hodnota, , hodnota, nacházející se v budově č. p. , hodnota, stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. , hodnota, stojící na pozemku parc. č. st. , hodnota, a na pozemku parc. č. st. , hodnota, o velikosti podílu vyjádřeným zlomkem 948/7253, vše nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , je součástí společného jmění manželů , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 64 806 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II).2. Soud prvního stupně žalobě žalobce v dané věci vyhověl, neboť dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a současně bylo prokázáno, že nemovitá věc nabytá za trvání manželství je součástí společného jmění manželů účastníků. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou vypočetl na částku 64 806 Kč tvořenou náklady zastoupení žalobce advokátkou a žalobcem zaplaceným soudním poplatkem. V rámci výpočtu náhrady nákladů řízení za zastoupení žalobce advokátem uvažoval s tím, že zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, proto do této náhrady nákladů řízení zahrnul i náhradu za DPH ve výši 10 206 Kč. Odměnu zástupkyně žalobce vypočetl za 4 úkony, za které náleží mimosmluvní odměna v plné výši, a za 1 úkon, za který náleží odměna v poloviční výši, celkem v částce 46 350 Kč, a náhradu hotových výdajů vyčíslil na částku 2 250 Kč.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti jeho výroku II ohledně náhrady nákladů řízení, podala si žalovaná včasné odvolání, neboť dle ní mělo být v dané věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., a tedy žádnému z účastníků nemělo být právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznáno. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobci je dle žalované jednak nespravedlivé a jednak pro žalovanou nepřiměřené tíživé s ohledem na její majetkové poměry a skutečnost, že sama pečuje o nezletilou dceru účastníků. V podrobnostech žalovaná uvedla, že k zápisu bytové jednotky výlučně na žalovanou došlo z vůle samotného žalobce, že od počátku řízení nikterak nezpochybňovala, že předmětná bytová jednotka má být součásti společného jmění manželů, a naopak nárok uplatněný žalobcem uznala. Dále uvedla, že si nebyla vědoma udělení souhlasného prohlášení k zápisu jednotky, kdy tato okolnost nebyla dle ní pro spor mezi účastníky určující. Podání žaloby tedy nezavinila, když opakovaně deklarovala ochotu řešit věc smírnou cestou. Podotkla dále, že neovládá český jazyk takovým způsobem, aby mohla rozumět složitějšímu textu. Dopis od zástupkyně žalobce sice skutečně převzala, nicméně v té době primárně řešila úpravu výchovy a výživy dcery účastníků, ovšem i tehdy projevila vůli řešit spor účastníků smírnou cestou. Zaslaná výzva nebyla dle ní způsobilá být ani výzvou dle § 142a o. s. ř. za situace, kdy účastníci byli manželé a řešili zejména úpravu výchovy a výživy nezletilé dcery. Přiznání práva na náhradu nákladů řízení je tak dle ní v rozporu s dobrými mravy. Uvedla dále, že s ohledem na své majetkové poměry také navrhovala společný prodej bytové jednotky. Aktuálně je zaměstnána jako asistentka pedagoga s příjmem 25 144 hrubého měsíčně, a proto i s ohledem na své příjmy není v jejích možnostech soudem stanovenou částku žalobci uhradit a už vůbec ne ve lhůtě 3 dnů. Dále žalovaná ještě namítla, že výrok o náhradě nákladů řízení není přezkoumatelný, neboť není zřejmé, za jaké konkrétní úkony právní služby byla náhrada nákladů řízení přiznána, a proto se nemůže vyjádřit k tomu, zda byly učiněny účelně či nikoli. Chybně dále byla okresním soudem přiznána rovněž náhrada za DPH, neboť sama zástupkyně žalobce sdělila, že plátkyní DPH není. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud v napadeném výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebude, případně alespoň náhradu nákladů řízení snížil a stanovil přiměřenou délku splatnosti.4. K odvolání žalovaná připojila potvrzení Úřadu práce ČR o tom, že byla vedena jako uchazečka o zaměstnání v době od 28. 3. 2024 do 17. 9. 2024 a podpora v nezaměstnanosti jí poskytována nebyla, dále pracovní smlouvu ze dne 18. 9. 2024, kterou byl žalovanou sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31. 8. 2025 se Základní školou Vítězství Mariánské Lázně, příspěvková organizace, s nástupem do zaměstnání dne 18. 9. 2024, s druhem práce asistent pedagoga a se zkráceným pracovním úvazkem 0,9167 a také platový výměr se základní hrubou mzdou, včetně zvláštního příplatku, ve výši 25 144 Kč.5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že předžalobní výzva sepsaná dne 25. 9. 2024 byla sepsána jednoduše a byl v ní obsažen i návod, jak postupovat. Žalovaná na tuto předžalobní výzvu reagovala prostřednictvím svého zástupce, tudíž tvrzení o tom, že si nebyla vědoma udělení souhlasného prohlášení k zápisu jednotky je účelové. Neobstojí dle žalobce ani námitka, že žalovaná neovládá český jazyk, neboť v České republice pobývá od března 2022, je zaměstnána jako asistent pedagoga, a navíc sama v průběhu soudního jednání u Okresního soudu v Chebu v opatrovnické věci vypovídala v rámci svého účastnického výslechu bez tlumočníka a potvrdila, že rozuměla i poučení soudu. K otázce majetkových poměrů žalované žalobce uvedl, že ve stejné opatrovnické věci žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla, že jarní prázdniny s dcerou trávila ve Vídni a v SRN, že jezdila na výlety do Drážďan, Berlína a do aquaparku, rovněž že byla v Mnichově, letní prázdniny trávila v Kanadě a poté na Kubě. Dále žalovaná ve prospěch svého účtu převedla částku 44 000 USD z účtu dcery, na který finanční prostředky zaslal žalobce. Dle žalobce tedy žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky a není nemajetná. Seznam úkonů zástupkyně žalobce, za který byla náhrada nákladů řízení žádána, byl v jeho podání uveden. V případě přiznání náhrady za DPH jde dle žalobce jen o náhodnou chybu. Dle žalobce žalovaná svým jednáním, respektive nečinností, zavinila podání žaloby, a tedy výrok II rozsudku soudu prvního stupně v rozporu s dobrými mravy není, a naopak zajišťuje právo žalobce na spravedlivý proces.6. Ke svému vyjádření k odvolání žalobce připojil protokol o jednání před Okresním soudem v Chebu ve věci sp. zn. 21 Nc 43021/2024 ze dne 12. 5. 2025 ohledně úpravy poměrů nezletilé dcery účastníků , Anonymizováno, , Anonymizováno, , narozené , datum, , jehož se účastnila tlumočnice , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy se ve své výpovědi ohledně trávení jarních prázdnin a letních prázdnin žalovaná vyjádřila způsobem uvedeným ve vyjádření otce v odvolání, a rovněž uvedla, že na její účet byly zaslány částky 15 000 USD a 44 000 USD s tím, že částka 15 000 USD byla použita na úhrady potřeb žalované a dcery, částka 44 000 USD byla společně utracena účastníky.7. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobce k němu, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.8. V dané věci soud prvního stupně žalobě na určení, že předmětná bytová jednotka je ve společném jmění manželů účastníků, vyhověl, a proto je správný jeho závěr v tom směru, že ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo třeba zásadně rozhodnout dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Možností aplikace § 150 o. s. ř. se soud prvního stupně sice výslovně nezabýval, nicméně, pokud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., implicitně předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. za splněné neshledal, stejně tak implicitně neshledal za splněné ani předpoklady pro aplikaci § 143 o. s. ř. a přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované, jak jí bylo v jejím vyjádření ze dne 28. 8. 2025 navrhováno.9. Po zhodnocení námitek uplatněných žalovanou dospěl dále odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně v dané věci neaplikoval ani § 143 o. s. ř. a ani § 150 o. s. ř.10. Důvodem tohoto závěru odvolacího soudu je to, že žalobce se marně pokoušel před podáním žaloby docílit mimosoudního vyřešení věci souhlasným prohlášením účastníků ohledně toho, že předmětná bytová jednotka do společného jmění manželů účastníků náleží. Je třeba v té souvislosti přisvědčit žalobci, že se na žalovanou prostřednictvím své zástupkyně obrátil dne 25. 9. 2024 výzvou, ve které žalovanou žádal ve lhůtě dvou týdnů po jejím obdrž