64 Co 597/2025-67 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I), co do částky 20 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 120 340 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, částky 43 769,92 Kč, úroků ve výši 76,04 % ročně z částky 100 000 Kč od 30. 4. 2024 do 22. 5. 2024 ve výši 4 650,37 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 4. 2024 dosáhne částky 385 181 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Nalézací soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 15. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované jistinu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na nedostatečné zkoumání kredibility žalované jako úvěrované žalobkyní jako úvěrující soud prvního stupně smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou, a to s odkazem na ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru shledal neplatnou i z titulu jejího obsahu, kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro svou provázanost a k případným zakázaným ustanovením dle § 1813 nelze přihlížet ve smyslu ust. § 1815 pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 obč. zák., kdy v této souvislosti poukázal na nepřiměřeně vysoký smluvní úrok. Konstatoval, že podle neplatné smlouvy jsou si účastníci povinni vrátit poskytnutá plnění ve smyslu ust. § 2993 obč. zák., když zároveň odkázal na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které lze označit za speciální úpravu bezdůvodného obohacení. S ohledem na absenci dohody o splatnosti mezi účastníky daného právního vztahu určil soud prvního stupně splatnost vydaným rozhodnutím, kdy žalovaná netvrdila a neprokázala své majetkové poměry, a proto jí bylo uloženo pohledávku plnit ve splátkách. Při stanovení výše splátek nalézací soud zohlednil, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost řádně, jedná se o vrácení částky 100 000 Kč, kdy přihlédl i k jí dosahovanému pravidelnému měsíčnímu příjmu a stanovil pro žalovanou příznivější splatnost než dle shora citované neplatné smlouvy o úvěru.2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním, které směřovalo pouze do části výroku I týkající se lhůty a způsobu plnění. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně opomněl stanovit splatnost celého závazku pro případ prodlení žalované s úhradou některé ze stanovených splátek, když při eventuálním prodlení žalované by se žalobce musel domáhat plnění vždy pro každou jednotlivou splátku, což by další vymáhání pouze jako neekonomicky prodražovalo. Dle žalobkyně nejsou dány žádné důvody pro vynechání této podmínky z výrokové části rozsudku. V této souvislosti odkázala na komentářovou literaturu, dle které lze stanovit plnění ve splátkách, avšak takové rozhodnutí musí být odrazem individuální zvláštnosti daného případu a soudu nic nebrání, aby neřádné placení splátek sankcionoval ztrátou výhody splátek. Žalobkyně nebrojila proti nastavené výši splátek, byť poukázala, že soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevypořádal s tím, že by osobní a majetkové poměry žalované ke dni vyhlášení rozhodnutí takovýto postup odůvodňovaly. Je nicméně ochotna se s touto výší splátek smířit. S ohledem na shora uvedené pro to žalobkyně navrhla, aby žalované byla povinnost ve výroku I uložena soudem prvního stupně ve stanovených splátkách (2 000 Kč měsíčně), avšak nadto pod ztrátou víry splátek, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou byť jediné splátky delším než 45 dní.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, jak mu to dovoluje ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitele spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.8. V přezkoumávané věci soud prvního stupně ke splnění uložené povinnosti určil žalované splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, aniž by žalovanou sankcionoval ztrátou výhody splátek při případném nezaplacení některé z nich. Svůj postup odůvodnil primárně odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu odvolací soud považuje za nutné doplnit, že pravidlo o času plnění zakotvené v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, ale pouze pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Společným rysem obecné i zvláštní úpravy času plnění je skutečnost, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, je vázána na výzvu věřitele ke splnění této pohledávky. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je důsledně odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudu podle ust. § 160 o. s. ř., jejíž povaha je procesní. Protože žalovaná ohledně svých procesních břemen tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jsou součástí skutkové podstaty právní normy obsažené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, zůstala zcela pasivní, není aplikace shora citovaného ustanovení ohledně času plnění na místě, a je třeba věc posuzovat ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák. ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Určení delší lhůty k plnění, jakož i povolení splátek, náleží mezi procesní úkony soudu, které jsou zákonem svěřeny do jeho volné úvahy. Soudu je tak umožněno, aby sám nezávisle na návrhu účastníků uvážil, je-li povolení zmíněné výhody vhodné se zřetelem na sociální poměry toho, jemuž se povinnost plnění ukládá, na výši přisouzené částky nebo jiné okolnosti případu. Zároveň je třeba posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V této souvislosti je nutno uvést, že plnění ve splátkách představuje jistý zásah do práv věřitele již splatného nároku, nicméně je zároveň třeba konstatovat, že takový způsob plnění dluhu by měl vždy vést k jeho řádné úhradě, a zabránit tak případnému zahájení exekučního řízení vůči žalovanému. Dlužno dodat, že soud prvního stupně sice stanovil plnění ve splátkách, aniž by zkoumal aktuální majetkové a sociální poměry žalovaného ke dni vyhlášení rozsudku, avšak žalobkyně v odvolání nebrojila proti stanovenému způsobu plnění uložené povinnosti ve splátkách, když souhlasila i s výší splátek určené soudem prvního stupně. Nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že není žádného důvodu, aby splnění povinnosti žalovanou nebylo zároveň zajištěno tím, že v případě, že nebude splněna některá ze splátek, stane se splatným celý dluh. Absence takového zajištění by dle názoru odvolacího soudu byla výrazem porušení zásady rovnosti účastníků řízení.10. S ohledem na shora uvedené důvody proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno dle ust. § 220 o. s. ř.11. Rozhodnutí o nákladech řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř., když odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení zohlednil, že žalobk