13 Co 465/2025-292 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 20 839 Kč (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 669 140 Kč s příslušenstvím (výrok II). Dále žalované uložil nahradit státu na nákladech řízení částku 2 167,43 Kč (výrok III), na soudním poplatku částku 34 499 Kč (výrok IV) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 222 046 Kč (výrok V).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy z 15. 6. 2017 jako montér. Za trvání pracovního poměru utrpěl dne 25. 10. 2019 pracovní úraz spočívající v podvrtnutí pravého hlezna. Mezi účastníky bylo sporné, zda byl pracovní úraz žalobce v příčinné souvislosti s jím uplatněnými nároky na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a na náhradu cestovních výdajů za dojíždění k lékaři.3. Žalovaná byla pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem pojištěna u , právnická osoba, . Podle znalců, jimž pojišťovna zadala zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví - ortopedie a traumatologie (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a z oboru zdravotnictví - pracovní úrazy a , podezřelý výraz, z povolání (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) o příčinné souvislosti mezi úrazem a újmou na straně žalobce, byly příčinou obtíží žalobce předúrazové artrotické změny hlezenního kloubu, tedy dlouhodobě se vyvíjející degenerativní změny, které vznikly bez příčinné souvislosti s úrazem. S ohledem na stanovisko pojišťovny žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala, že pracovní úraz není příčinou újmy, jejíž náhrady se žalobce svou žalobou domáhá.4. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl týž den, kdy k úrazu došlo (25. 10. 2019), ošetřen na chirurgické ambulanci ve , adresa, , kde mu byla diagnostikována distorze pravého hlezenního kloubu, byl mu doporučen klid, odlehčení, bandáže, studené obklady a mazání. Uvedená léčba nebyla úspěšná, a proto se žalobce dne 6. 1. 2020 znovu dostavil na vyšetření do chirurgické ambulance ve , adresa, . Tam mu bylo doporučeno ortopedické vyšetření, na které se dne 10. 1. 2020 dostavil do Fakultní nemocnice v , Anonymizováno, , na kliniku ortopedie a traumatologie, kde u něho byl dne 10. 1. 2020 při magnetické rezonanci zjištěn stav odpovídající neúplné trhlině předního vazu. Od tohoto data byla současně žalobci vystavena pracovní neschopnost, jež trvala tři roky, resp. až do 6. 1. 2023. Po celou dobu pracovní neschopnosti byl žalobce léčen s předmětnou , podezřelý výraz, distorze pravého hlezenního kloubu a v rámci této léčby mu byla provedena mimo jiné i artroskopická , podezřelý výraz, pravého hlezna, která proběhla dne 23. 6. 2021. Dne 13. 1. 2023 požádal žalobce s ohledem na ukončení pracovní neschopnosti o posouzení zdravotní způsobilosti. Závodní lékař žalované pak rozhodl, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost následkem pracovního úrazu z 25. 10. 2019. Z tohoto důvodu s ním žalovaná ukončila pracovní poměr a následně byl žalobci přiznán invalidní důchod třetího stupně.5. Podle znalců pojišťovny prostá distorze kotníku není spojena s trvalými následky ve smyslu omezení pohyblivosti hlezenního kloubu, která u žalobce nastala, a artroskopie obvykle není nutná. Žalobce však popíral, že by příčinou jeho obtíží byly předúrazové obtíže. Opakovaně tvrdil, že se v minulosti nikdy neléčil s bolestí či omezenou hybností pravého hlezenního kloubu a poukazoval na to, že ani jeden ze znalců pojišťovny neměl k dispozici jeho kompletní zdravotní dokumentaci, a to i přes to, že žalobce dal souhlas s jejím použitím, a ani ho osobně nevyšetřili. S ohledem na rozdílná stanoviska stran ustanovil soud prvního stupně pro řízení soudního znalce z oboru zdravotnictví, specializace ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, , tituly před jménem, , jméno FO, a zadal mu posoudit, zda zdravotní obtíže žalovaného byly způsobeny výlučně utrpěným pracovním úrazem, nebo zda byly způsobeny obecným degenerativním onemocněním, jímž žalobce trpěl již před úrazem. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, podal posudek, který stvrdil při výslechu při jednání před soudem prvního stupně. Také tento znalec připustil jisté artrotické změny u žalobce již před úrazem, ale za hlavní a rozhodující příčinu obtíží žalobce spočívajících v omezení hybnosti pravého hlezna označil jeho nesprávné primární ošetření, resp. skutečnost, že mu nebyla lékaři provedena hned po úrazu imobilizace hlezna. , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že v případech úrazu, který postihl žalobce, je léčba bez znehybnění minimálně v posledních deseti letech pokládána za léčbu non lege artis, ale že takový postup většinou ze strany ošetřujících chirurgů není dodržován a nelze ho tak označit vysloveně za exces. Vyložil, že léčba bez znehybnění vede v takových případech ke chronickým obtížím tak, jako v případě žalobce, a uvedl, že to byly právě tyto obtíže, takovou léčbou zapříčiněné, jež vedly u žalobce až k artroskopické operaci, při které byly zjištěny artrotické změny, které vznikly v důsledku nedostatečného léčení zranění. Také podle znalce , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, , je standardní léčbou distorze kotníku jeho imobilizace a následné doléčení formou rehabilitace. Soud prvního stupně po zhodnocení zmíněných tří znaleckých posudků dospěl k závěru, že lze souhlasit se znalci pojišťovny, že v případě optimálního primárního ošetření by mohlo léčení pracovního úrazu u žalobce trvat maximálně osm týdnů. Pokud jde však o názor těchto znalců na to, že příčinou postižení pohybových schopností žalobce jsou artrotické změny předcházející úrazovému ději, s tímto názorem se soud prvního stupně neztotožnil se zdůvodněním, že takové změny nebyly nikde ve zdravotnické dokumentaci u žalobce před úrazem zaznamenány. Soud prvního stupně vyšel ze stanoviska , tituly před jménem, , jméno FO, , který i když jisté artrotické změny také připouštěl, označil za hlavní příčinu obtíží žalobce nesprávné primární ošetření, resp. skutečnost, že u něho nedošlo k potřebné imobilizaci hlezna. Soud prvního stupně zohlednil, že , tituly před jménem, , jméno FO, jako jediný ze znalců žalobce osobně vyšetřil a jako jediný měl k dispozici jeho kompletní zdravotní dokumentaci. Proto se soud prvního stupně rozhodl ze závěrů posudku tohoto znalce vycházet. Následně se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda žalovaná odpovídá za vzniklou újmu na zdraví žalobce, má-li být podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, důsledkem nesprávného, i když jinak běžného, způsobu primárního ošetření žalobce po úrazu a zkoumal, zda nedošlo v důsledku nesprávného postupu lékařů spočívajícího v tom, že žalobci po úrazu nohu neznehybnili, k přetržení příčinné souvislosti mezi úrazem a následky, jejichž odškodnění je předmětem žaloby. Dospěl k závěru, že za situace, kdy je léčba bez znehybnění v případě úrazů obdobných tomu, jaký utrpěl žalobce, běžná, a nikoliv zjevně excesivní, bylo by nespravedlivé vůči žalobci jako zaměstnanci, který je ve vztahu k žalované slabší smluvní stranou, mu nárok na odškodnění pracovního úrazu krátit nebo nepřiznat. Uzavřel tedy, že žalovaná odpovídá žalobci za následky pracovního úrazu ze 100 %. Přiznal žalobci po částečném zpětvzetí žaloby jím požadovanou částku 669 140 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 628 896 Kč za ztížení společenského uplatnění ohodnoceného na 1 600 bodů, z částky 39 544 Kč za náklady na léčení a částky 700 Kč za zpracování znaleckého posudku ke stanovení bodového ohodnocení.6. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku I odvoláním, které směřovalo do části výroku II, a to co do částky 401 008 Kč s příslušenstvím, s jejíž úhradou žalobci nesouhlasila, a dále do závislých nákladových výroků. V odvolání zopakovala svou argumentaci, podle níž soud prvního stupně dovodil nesprávně plnou příčinnou souvislost mezi úrazem a žalobcem požadovanou újmou a nedostatečně zohlednil souvislost obtíží žalobce s předúrazovým postižením a pochybením zdravotnického zařízení. Namítala, že soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů spojených s léčením za dojíždění do zdravotnického zařízení za celou dobu pracovní neschopnosti, přestože mu tyto náklady za obvyklou dobu léčení (do 28. 2. 2020) již uhradila pojišťovna. Žalovaná zpočátku nesouhlasila s tím, že žalobce utrpěl těžké omezení hybnosti pravého hlezna a v odvolání namítala, že jde toliko o středně těžké omezení, za které náleží odškodnění ztížení společenského uplatnění v rozsahu 800 bodů a nikoli 1 600 bodů, avšak následně na podkladě žalobcem předloženého znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újmy, , tituly před jménem, , jméno FO, , připustila, že postižení žalobce je těžké a že žalobce má proto právo na odškodnění ztížení společenského uplatnění v hodnotě , hodnota, bodů. Žalovaná pak nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně stanovil hodnotu bodu v částce 392,91 Kč. Podle žalované činí hodnota bo