Soud prvního stupně rozsudkem určil, že výpověď z nájmu prostor určených k podnikání je neplatná (výrok I), a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 655 Kč (výrok II).Proti výroku II podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně určil pro toto řízení tarifní hodnotu 65 000 Kč. Měl však vyjít z § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tedy z částky 113 000 Kč. Tomu by odpovídala odměna za každý ze dvou úkonů právní služby ve výši 3 575 Kč, tedy spolu s režijními paušály a DPH náhrada nákladů řízení ve výši 11 741 Kč.Odvolací soud přezkoumal napadený výrok o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, i když z jiných důvodů než v něm uplatněných.Soud prvního stupně vyšel z názoru, že podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, má být odměna za zastoupení advokátkou určena z tarifní hodnoty 65 000 Kč, a přiznal odměnu za jeden úkon právní služby pouze ve výši 2 300 Kč.V projednávané věci šlo o spor o určení neplatnosti výpovědi z nájmu prostor určených k podnikání, tedy o věc nájmu nebytových prostor, staveb a pozemků, u něhož nejde o peněžité plnění. Pro určení tarifní hodnoty se proto použije § 9 odst. 3 písm. e), a nikoli písm. a) advokátního tarifu, jak uvedl soud prvního stupně. V obou případech se ale za tarifní hodnotu považuje částka 65 000 Kč. Soud prvního stupně tedy počítal se správnou výší tarifní hodnoty, nicméně jím vypočtená sazba odměny 2 300 Kč již správná nebyla. Podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu z tarifní hodnoty 65 000 Kč činí sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby 3 700 Kč.Námitka odvolatelky, že mělo být použito ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a tarifní hodnota 113 000 Kč, důvodná není, tím méně pak výše odměny advokátky, kterou z této tarifní hodnoty vypočítala. Ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu dopadá na určovací spory týkající se nemovité věci nebo neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, jde-li o nemovitou věc. V posuzovaném případě však jde o spor z nájemního vztahu k prostorám sloužícím podnikání, pro který advokátní tarif obsahuje zvláštní úpravu v § 9 odst. 3 písm. e), jež má před úpravou obecnou dle § 9 odst. 4 písm. a), stejně jako před úpravou dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu přednost.Z obsahu spisu plyne, že právní zástupkyně žalobkyně učinila dva úkony právní služby, a to převzetí s přípravou zastoupení a sepis žaloby. Odměna za zastoupení proto činí 7 400 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni i náhrada této daně podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z částky 8 300 Kč činí 21 % DPH částku 1 743 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč tak náklady řízení před soudem prvního stupně činí celkem 12 043 Kč.Z těchto důvodů odvolací soud výrok II napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jak uvedeno ve výroku I tohoto usnesení.Jelikož byla žalobkyně procesně úspěšná se svým odvoláním, má právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnota předmětu odvolacího řízení 3 388 Kč vychází z rozdílu mezi částkou přiznanou na nákladech řízení soudem prvního stupně a částkou, kterou uložil zaplatit soud odvolací. Odměna za zastoupení za podané odvolání proto činí 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátní tarifu, náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tentýž úkon činí 450 Kč a DPH z obou těchto částek je 199,5 Kč. Celkem je tak žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 149,5 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, místo plnění dle § 149 odst. 1.