61 Co 85/2026-41 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 2. 3. 2026, č. j. 15 C 235/2025-29, žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 470 Kč a 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 5 246 Kč za období od 1. 1. do 8. 4. 2025 a z částky 12 470 Kč za období od 9. 4. 2025 do zaplacení (výrok I) a dále žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování po právním posouzení zjištěného skutkového stavu žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni příspěvky dle § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve výši dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. spolu s úrokem z prodlení a dále paušální náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý příspěvek dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve výši odpovídající § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., tedy v částce 600 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, za které považoval jednak zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a dále náklady zastoupení žalobkyně advokátkou. Výši nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) za 2 poskytnuté úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby) ve výši odměny dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 2krát 400 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu 2krát 100 Kč s připočtením náhrady za DPH z odměny a náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 %. Celkem tedy výši nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně stanovil na částku 2 010 Kč, kterou uložil žalovanému žalobkyni nahradit. Oproti požadavku žalobkyně neshledal další náklady jejího zastoupení advokátkou spojené s předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně za účelně vynaložené v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím žalobkyně vyzývala žalovaného v rámci upomínek ze dne 8. 1., 31. 1. a 15. 4. 2025. Již těmito upomínkami byl dle soudu prvního stupně účel předžalobní výzvy splněn a zasílání další výzvy představovalo pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, jelikož již po první bezvýsledné výzvě bylo zřejmé, že žalovaný dobrovolně plnit nehodlá. Poznamenal dále, že § 142a o. s. ř. byl včleněn do českého právního řádu za účelem ochrany majetkových zájmů dlužníků před neúčelným navyšováním nákladů řízení, nikoli tedy ke zvyšování přísudku věřitelů. K obdobnému závěru přitom dospěl Krajský soud v Plzni ve svém usnesení ze dne 6. 1. 2025, č. j. 14 Co 270/2024-26.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku II o náhradě nákladů řízení, podala si žalobkyně včasné odvolání, jelikož nesouhlasí s tím, že jí soudem prvního stupně nebyla přiznána náhrada za úkon právní služby její zástupkyně v podobě předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem. Dle žalobkyně soud prvního stupně při posouzení této otázky nesprávně aplikovat ustanovení advokátního tarifu a nesprávně zohlednil § 142a odst. 1 o. s. ř. a jeho posouzení je tak nesprávné. Dle žalobkyně je třeba z těchto ustanovení dovodit, že náklady na předžalobní výzvu je třeba žalobkyni nahradit, kdy ani opakovaná výzva advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, jelikož mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání, přičemž z její praxe jí je známo, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná pouze věřitelem, neboť teprve tehdy si dlužníci uvědomí závažnost vzniklé situace a svůj dluh řeší. Opakované upomínání žalovaného pak dle žalobkyně svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou a soudní cestu brát až jako krajní řešení vzniklé situace. Žalobkyní je také nárokována pouze náhrada nákladů za jednu předžalobní výzvu učiněnou její právní zástupkyní. Pokud soud prvního stupně dovozuje, že předžalobní výzva zaslaná advokátem je nadbytečná, smysl institutu předžalobní výzvy tím dle názoru žalobkyně popírá. Připomněla dále, že nechat se zastoupit advokátem je legitimním a ústavně zaručeným právem žalobkyně, a proto jí také náleží za takové zastoupení náhrada nákladů za všechny úkony, které byly advokátem v soudním řízení učiněny, tedy včetně zaslání předžalobní výzvy. O neúčelnou předžalobní výzvu by se mohlo dle žalobkyně jednat v případě, kdy je takovýchto výzev zasíláno několik a za každou je účtována náhrada nákladů řízení, popřípadě bylo-li by v individuálním případě zřejmé, že výzva je nadbytečná, když věřitel ví, že dlužník nepřebírá korespondenci apod. Dle žalobkyně měla jí tedy být přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 2 615 Kč, tedy oproti výpočtu soudu prvního stupně navýšená o částku 500 Kč + DPH, celkem tedy o 605 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud v napadeném výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 615 Kč, a současně navrhla, aby o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.4. Vyjádření k odvolání žalobkyně podáno nebylo.5. Na podkladě včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. V dané věci soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, a proto správně o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Mezi tyto náklady správně zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a rovněž náklady spojené se zastoupením žalobkyně advokátkou. Při určení výše nákladů řízení žalobkyně v souvislosti s jejím zastoupením advokátkou správně postupoval podle advokátního tarifu, přičemž správně aplikoval jeho § 14b, jelikož veškeré předpoklady v tomto ustanovení uvedené pro jeho aplikaci byly splněny, proti čemuž ostatně žalobkyně ani nic nenamítá. Se soudem prvního stupně lze dále souhlasit i v tom ohledu, že účelně vynaloženými úkony právní služby zástupkyně žalobkyně jsou příprava a převzetí zastoupení žalobkyně a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu [§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], za které zástupkyni žalobkyně náleží odměna dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve výši 400 Kč na každý z nich a náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 100 Kč na každý z nich.7. Na rozdíl od soudu prvního stupně a ve shodě s názorem žalobkyně má však odvolací soud za to, že za účelně vynaložený úkon právní služby ze strany zástupkyně žalobkyně, za který žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží, je třeba považovat rovněž sepis předžalobní výzvy se základním a skutkovým a právním rozborem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Rovněž za tento úkon právní služby náleží tedy žalobkyni v nákladech řízení náhrada za odměnu její zástupkyně ve výši 400 Kč a za náhradu jejích hotových výdajů ve výši 100 Kč.8. Odvolací soud se přitom ztotožňuje s názorem žalobkyně, že za neúčelný úkon právní služby nelze předžalobní výzvu se základním a skutkovým právním rozborem vyhotovenou zástupkyní žalobkyně považovat jen proto, že sama žalobkyně předtím žalovaného bezúspěšně k plnění vyzývala (přiznat je přitom ale možné žalobkyni zásadně náhradu pouze za jednu předžalobní výzvu, byť jich bylo učiněno více, neodůvodňují-li individuální okolnosti případu potřebu zaslání výzev vícero, třeba s ohledem na zjištěnou změnu bydliště žalovaného a podobně, které zde však nejsou přítomny). Při této své úvaze vychází odvolací soud z toho, že právě (obě) předžalobní výzvy sepsané zástupkyní žalobkyně dne 8. 7. 2025 jsou výzvami nejvíce kvalifikovanými, které skutečně nejspíše mohly dlužníka pohnout k tomu, aby svůj dluh vůči žalobkyni splnil (nelze bez dalšího odmítnout argumentaci žalobkyně o větším psychologickém efektu takové výzvy), kdy jde také o předžalobní výzvy vyhotovené a odeslané časově nejblíže zahájení sporu. Odvolací soud k tomu pro úplnost poznamenává, že zástupkyní žalobkyně byly vyhotoveny dvě samostatné předžalobní výzvy ke každému z příspěvků a jeho příslušenství, jejichž zaplacení bylo následně společně uplatněno jediným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, nicméně žalobkyní je