11 CO 45/2021-169 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 229 309,52 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 662 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením závazku uzavřít smlouvu. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování po skutkové stránce uzavřel, že na základě předchozí spolupráce informovala žalovaná dne [datum] žalobkyni, že bude vypsáno poptávkové řízení na dodavatele dřevní štěpky pro rok 2018. Dne [datum] se rozlepovaly obálky s jednotlivými nabídkami uchazečů a pro rok 2018 bylo vybráno cca 8 uchazečů pro dodávku štěpky v následujícím roce. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná zaslala žalobkyni dopis ze dne [datum] o tom, že má zájem od ní štěpku odebírat, přičemž dle tvrzení žalované se jednalo o omyl. Stran druhého dopisu, datovaného dnem [datum], o nezájmu ze strany žalované na odebírání štěpky od žalobkyně, soud prvního stupně měl za zřejmé, že uvedené datum je chybné, neboť v dopise je vyjádřen vděk za účast na poptávkovém řízení, které však v té době (dne [datum]) ještě nebylo ani zahájeno, přičemž žalovaná dne [datum] sama žalobkyni přizvala do výběrového řízení. Neuvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že tento dopis měl být správně datován dnem [datum], kdy současně došlo k otevírání obálek. Přiklonil se k jako pravděpodobnější verzi tvrzení žalované, že dopis měl být datován dnem [datum], neboť takové tvrzení žalované je podpořeno podacím archem ze dne [datum], z něhož zjistil, že téhož dne žalovaná žalobkyni nějaký dopis odeslala a současně žalobkyně netvrdila, že by jí žalovaná, v uvedeném časovém období, doručila ještě nějaký jiný dopis (veškerá další vzájemná komunikace měla probíhat pouze telefonicky nebo e-mailem). Dne [datum] byl žalobkyni od žalované zaslán e-mail, který obsahoval koncept kupní smlouvy na dodávku dřevní štěpky (včetně příloh) s tím, aby do něj žalobkyně dopsala údaje a zaslala zpět. Žalobkyně smlouvu doplnila, podepsala a zaslala zpět. Ohledně takto zaslané kupní smlouvy se soud prvního stupně přiklonil k tvrzení žalované, že kupní smlouva byla zaslána omylem, neboť např. [právnická osoba] [právnická osoba] byla zaslána totožná smlouva s totožným textem doprovodného e-mailu, když tato společnost na dodávku štěpky vybrána byla. Dne [datum] byl žalobkyni zaslán dopis obsahující nezájem na spolupráci ze strany žalované. Svůj závěr opřel soud prvního stupně i o výpověď svědka [jméno] [příjmení], podle které tento svědek [jméno] [příjmení] (ředitele žalobkyně) po skončení výběrového řízení informoval, že žalobkyně vybrána nebyla. Mezi účastnicemi bylo dále nesporné, že v březnu 2018 obě strany jednaly a následně uzavřely dílčí smlouvu o jednorázové dodávce štěpky z již dodaného množství společností [právnická osoba], která tuto štěpku předtím odebrala od žalobkyně. V této souvislosti vycházel soud prvního stupně z přímého důkazu o tom, že si žalobkyně byla vědoma skutečnosti, že ve výběrovém řízení nebyla vybrána, a to ze zápisu z jednání ze dne [datum], v rámci kterého se zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] jednoznačně vyjádřil tak, že si je vědom toho, že žalobkyně ve výběrovém řízení nebyla vybrána a osobně ostatní přítomné ubezpečil, že tímto je celá záležitost ohledně dodávek štěpky žalované pro rok 2018 uzavřena. 3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze kterého žalobkyně svůj nárok odvozovala. Soud prvního stupně připustil, že se žalovaná vůči žalobkyni dopustila vícero pochybení, a to tím, že jí omylem zaslala dopis o zájmu na spolupráci, chybně datovala následný dopis o nezájmu na spolupráci a poté žalobkyni zaslala e-mailem koncept kupní smlouvy, přesto podle jeho závěru nedošlo ze strany žalované u žalobkyně do stavu přesvědčení, že se uzavření kupní smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, neboť k takovému stavu musí dospět obě strany na základě vzájemné omylu prosté komunikace, kdy jednotlivé dílčí kroky, směřující k uzavření smlouvy, musí být učiněny vážně, určitě a srozumitelně a nikoli na základě omylu, jak tomu bylo v daném případě. Žalobkyně objektivně ve výběrovém řízení pro rok 2018 vybrána nebyla, o čemž byla žalobkyně informována, jak vyplynulo z výpovědí zaměstnanců žalované, a to Ing. [příjmení] a pana [příjmení]. Za logické považoval to, že pokud se určitá společnost účastní výběrového řízení takového rozsahu, bude mít zájem na zjištění výsledku výběrového řízení co nejdříve a s určitostí a nebude se spoléhat pouze na sdělení ve dvou dopisech, které obdržela v krátkém časovém úseku a jejichž obsah byl navíc zcela protichůdný. Soud prvního stupně uvedl, že i kdyby shledal výpovědi uvedených dvou svědků jako nevěrohodné, je zde zápis z jednání ze dne [datum], který je přímým důkazem o tom, že [příjmení] [příjmení], jakožto oprávněná osoba žalobkyně, měl zcela jednoznačně povědomí o tom, že žalobkyně ve výběrovém řízení úspěšná nebyla, a proto ani ze strany žalované, chybným zasláním kupní smlouvy, nemohlo dojít k tomu, že by se uzavření smlouvy jevilo jako pravděpodobné, neboť toto bylo z objektivního hlediska nemožné. Zdůraznil i to, že v chybně zaslaném e-mailu dne [datum] byla žalobkyně pouze vyzvána k doplnění chybějících údajů do smlouvy a jejímu zpětnému elektronickému zaslání a nikoli k jejímu podpisu a zaslání písemného vyhotovení, jak to žalobkyně učinila. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že jednáním ze strany žalované nemohla žalobkyně nabýt přesvědčení, že se uzavření kupní smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, a že žalovaná přes důvodné očekávání žalobkyně bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření této smlouvy tak, jak to předpokládá ustanovení § 1729 odst. 1 o. z. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 1729 odst. 2 o. z., a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované. Jedná se o odměnu podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 12 úkonů právní služby (blíže konkretizovaných) po 14 980 Kč (z tarifní hodnoty 1 662 000 Kč) ve výši 179 760 Kč, náhradu hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 3 600 Kč, náhradu cestovného podle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 6 152 Kč, náhradu za ztrátu čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 39 797,52 Kč. 5. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně vágnost rozhodnutí z hlediska obchodněprávního a nesprávné posouzení praktické stránky věci. Zopakovala okolnosti, které jí vedly k přihlášení do vyhlášeného výběrového řízení na dodávku topného média pro teplárnu v [příjmení] pro rok 2018 a následný sled událostí, který učinil soud prvního stupně předmětem svého skutkového závěru. Podle jejího názoru celé jednání žalované od samého počátku nesvědčí o poctivých úmyslech a poctivém obchodním styku při dodavatelsko-odběratelském obchodním vztahu. Namítala, že v době, kdy probíhalo výběrové řízení, zastupovala ředitele žalované organizace Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], a proto její dopisy ze dne [datum] a dne [datum] měla za věrohodné a jednala podle nich (deponovala si dřevní štěpku na možné dodávání). Po následném zaslání kupní smlouvy dne [datum] ekonomickou náměstkyní žalované předpokládala, že dodávání dřevní štěpky nic nebrání. Žalovaná však tyto omyly bagatelizovala a ze svých vedoucích pracovníků dělala pomalu nesvéprávné zaměstnance. Tito zaměstnanci však nejednali za sebe, ale za smluvní organizaci (žalovanou). Po odeslání vyplněné kupní smlouvy dne [datum] očekávala, že bude oslovena k návozu dřevní štěpky, což se však ani přes její dotazy nestalo. Oklikou se dozvěděla, že např. [právnická osoba] [právnická osoba] odebírá od žalobkyně dřevní štěpku a následně jí od ledna 2018 přeprodává žalované. Zjistila, že uvedená společnost obdržela kupní smlouvu tentýž den jako žalobkyně a na základě identického jednání žalované dodává dřevní štěpku, kterou nakupuje od žalobkyně. Obdobná situace se stala se společností [právnická osoba], která byla u žalobkyně v prodlení s platbami. Pracovníci žalobkyně proto v březnu 2018 navštívili žalovanou a dožadovali se toho, aby žalovaná uhradila kupní cenu na dodání nikoli společnosti [právnická osoba], ale žalobkyni, což se také na základě zápočtu stalo. Jednalo se však o jednorázovou akci, nikoli trvalejší smluvní vztah. Protože žalovaná odmítala dřevní štěpku od žalobkyně odebírat a tato se jí kupila na skládce, obrátila se na odběratele do SRN, kteří projevili