14 Co 266/2023-587 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 073 177,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 877 510 Kč od 3. 7. 2019 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 180 518 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení 354 344 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a povinnost zaplatit „Českému státu“ – Okresnímu soudu v Mostě na nákladech řízení 1 854 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení částky 877 510 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení 15 149,58 Kč představujících kapitalizovaný úrok z částky 256 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 3. 7. 2019 do 3. 2. 2020, vše z titulu doplatku ceny rozestavěného díla, které žalovanému dodala podle smlouvy o dílo ze dne 31. 8. 2018. Žalobkyně za účelem zjištění ceny rozestavěného díla sama zadala zpracování znaleckého posudku (jedná se o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20. 1. 2019), na základě jehož závěru vyúčtovala žalovanému závěrečnou fakturou 1 133 510 Kč. Na tu žalovaný uhradil dne 4. 2. 2020 částku 256 000 Kč. Žalobkyně vychází z toho, že dne 3. 7. 2019 se žalovaný ocitl s úhradou faktury v prodlení a úrok z prodlení z částky, která byla žalovaným již uhrazena, tak žádá za shora uvedené období 216 dnů. Žalovaný od smlouvy o dílo písemně odstoupil dne 9. 1. 2019, s čímž žalobkyně zprvu nesouhlasila, posléze se však se žalovaným dne 20. 2. 2019 dohodla, že smlouva bude ukončena; v průběhu řízení žalobkyně akceptovala, že smlouva bude považována za rozvázanou ke dni 9. 1. 2019. Nárok žalovaného na uplatněné smluvní pokuty žalobkyně odmítla; uvedla, že ke zpoždění stavby došlo v důsledku požadavků a změn ze strany žalovaného. Po vyhotovení znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem rozšířila žalobkyně žalobu o požadavek na zaplacení částky 180 518 Kč, z níž žádala přiznat zákonný úrok z prodlení od 16. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný učinil v průběhu řízení nesporným, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ze dne 31. 8. 2018, v níž byla sjednána cena za dílo ve výši 3 100 000 Kč bez DPH a že od této smlouvy dne 9. 1. 2019 odstoupil pro její závažné porušení spočívající v prodlení s vyhotovením specifikovaných částí stavby. Také žalovaný si nechal zpracovat znalecký posudek (znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ), který stanovil cenu rozestavěného díla na základě tzv. stupně rozestavěnosti, který byl , tituly před jménem, , jméno FO, stanoven v rozsahu 53 %. V důsledku toho je podle žalovaného zřejmé, že cena rozestavěného díla činí 1 643 000 Kč. Metodu užitou uvedeným znalcem považoval žalovaný za logickou a přiléhavou situaci, kdy dílo nebylo dokončeno. Proti doplatku stanovenému na základě posudku , tituly před jménem, , jméno FO, započetl žalovaný nárok na jím vůči žalobkyni uplatněné smluvní pokuty, a žalobkyni tak uhradil právě jen 256 000 Kč.3. Okresní soud ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 14 C 111/2020-246, v němž po skutkové stránce uzavřel, že účastníci uzavřeli dne 6. 4. 2018 smlouvu o dílo v ústní formě, na jejímž základě žalobkyně započala s prováděním prací na pozemku žalovaného. Smluvní ujednání byla později vtělena do písemné smlouvy podepsané dne 31. 8. 2018. Žalovaný od smlouvy dne 9. 1. 2019 odstoupil pro její závažné porušení, přičemž za dílo zaplatil celkem 1 318 500 Kč, a to včetně částky 256 000 Kč, kterou žalobkyně zaúčtovala na pohledávku z konečného vyúčtování stavby. Žalobkyně se celkem domáhala částky shora uvedené, k jejíž úhradě žalovaného vyzvala jak před podáním samotné žaloby, tak před jejím rozšířením ze dne 5. 5. 2021. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že cena srovnatelného plnění v daném místě a čase činí 2 376 528 Kč (jde o cenu včetně DPH, v cenové úrovni směrných cen Ústavu pro racionalizaci ve stavebnictví) – viz jeho prvý znalecký posudek ze dne 12. 2. 2021, , Anonymizováno, . Žalovaný oproti tomu uplatnil nárok na úhradu smluvních pokut v celkové výši (původně) 366 000 Kč. Smluvní pokuty žalovaná označila za sporné, přičemž uvedla, že porušení povinnosti jimi zajištěné nezavinila. Právně pak okresní soud posoudil vztah mezi účastníky jako smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, podle ustanovení o odstoupení od smlouvy podle § 2001 a násl. o. z. a podle § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení. Konstatoval, že smlouva mezi účastníky zanikla odstoupením, a to od počátku, s výjimkou ujednání o smluvních pokutách. Rozestavěná stavba, která byla vlastnictvím žalovaného, představuje jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, a to ve výši zjištěné znalcem v řízení před soudem prvého stupně. Ta odpovídá sumě, již by žalovaný musel vynaložit na opatření si obdobného plnění. Okresní soud žalobě na základě závěru znaleckého posudku zcela vyhověl, když pohledávku žalovaného z titulu uplatněných smluvních pokut namítanou k započtení měl, v situaci, kdy ji žalobkyně relevantně zpochybnila, za nejistou podle § 1987 o. z., tudíž k započtení nezpůsobilou.4. Odvolací soud k odvolání žalovaného v pořadí prvý rozsudek ze dne 23. 9. 2021 svým rozhodnutím z 13. 4. 2022, č. j. 14 Co 197/2021-268, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vycházel z výsledků dosud provedeného dokazování a přisvědčil okresnímu soudu potud, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 a násl. o. z., která byla následně zrušena (ovšem za důvod ukončení smlouvy považoval dohodu stran uzavřenou bez toho, aniž by bylo zároveň výslovně sjednáno, zda a která práva a povinnosti ze smlouvy mají nadále trvat), a že se tudíž mají vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, když důvod pro dosavadní plnění mezi stranami odpadl. Rozdílně od okresního soudu posoudil odvolací soud otázku výše bezdůvodného obohacení, v důsledku čehož zavázal okresní soud právním názorem, že podle § 2993 o. z. a § 2999 odst. 1, 2 o. z má v případě synallagmatických smluv, jejichž předmětem bylo úplatné plnění, přednost (při nemožnosti vydat předmět bezdůvodného obohacení) náhrada ve výši sjednané úplaty, neboť právě takové vypořádání se opírá o dříve projevenou vůli stran. Vyložil tehdy zároveň (s tam uvedeným odkazem na komentářovou literaturu), že náhrada ve výši obvyklé ceny může mít své místo teprve tehdy, nelze-li úplatu zjistit, nebo lze-li zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Odvolací soud měl dále za přinejmenším předčasný závěr o tom, že nárok na žalovaným uplatněné smluvní pokuty je pohledávkou nejistou a měl za to, že je namístě se opodstatněností tohoto nároku zabývat. V té souvislosti konstatoval, že nárok žalovaného na zaplacení smluvních pokut není dán tehdy, došlo-li k prodlení se zhotovením příslušných částí díla v důsledku jeho vlastního prodlení. Žalobkyně sice tvrdila, že taková situace je dána, resp. tvrdila, že došlo k ujednání o změně smlouvy, avšak činila tak jen obecně, aniž vymezila konkrétní jednání, které mělo prodlení na straně žalovaného založit, případně aniž by uvedla, kdy a jak byla ujednána změna smlouvy. Odvolací soud pak uzavřel, že je třeba (v důsledku jeho odchylného právního názoru) žalobkyni poučit o povinnost konkrétně tvrdit a prokázat skutečnosti, které namítá proti nároku žalovaného na smluvní pokuty; dále okresnímu soudu uložil, aby se zabýval zjištěním, které z prací předpokládaných rozpočtem a zahrnutých ve smlouvě, byly provedeny, a v jakém rozsahu se cena těchto prací podílí na sjednané ceně a případně ocenit cenou obvyklou vícepráce ve smlouvě nezahrnuté.5. V nyní napadeném rozsudku okresní soud (opětovně) konstatoval, že mezi účastníky není sporu o tom, že práce na parcele žalovaného , Anonymizováno, započaly dne 6. 4. 2018 a že smluvní ujednání byla posléze zachycena v písemné smlouvě datované dnem 31. 8. 2018. Ta obsahovala mj. ujednání o smluvních pokutách (v čl. VIII smlouvy) pro případ prodlení zhotovitele (v podrobnostech viz bod 7. odůvodnění napadeného rozsudku), které také byly žalovaným nesporně uplatněny (srov. bod 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu, nárok na jejich zaplacení byl v průběhu řízení podáním ze dne 5. 10. 2023 rozšířen na celkovou částku 674 000 Kč). V čl. IX, odst. 3 a 4 písemně uzavřené smlouvy dále účastníci sjednali možnost odstoupení od smlouvy, mj. z důvodu jejího závažného porušení. V čl. IX, odst. 1 smlouvy bylo ujednáno, že změny technických řešení a změny ve volbě použitých materiálů budou akceptovány za splnění tří podmínek, a sice písemné formy požadavku, jeho oznámení s dostatečným předstihem a za podmínky souhlasu projektanta. Jen za té situace byla žalobkyně nucena požadovanou změnu akceptovat. Účastníci dále učinili nesporným, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 1 318 500 Kč.6. Žalobkyně v navazujícím řízení specifi