17 Co 33/2024-148 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil. Ve výroku II. rozhodl, že žádná z účastnic nemá podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit na nákladech státu, ČR – Okresnímu soudu v Chomutově částku 20 510,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.2. Z odůvodnění usnesení se podává, že žalobkyně podala proti žalované žalobu na zaplacení doplatku částky ve výši 167 352,33 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zapůjčeném stavebním stroji. Soudem prvního stupně byl ustanoven znalec za účelem vypracování znaleckého posudku, a za jeho činnost mu byla přiznána a vyplacena částka celkem 40 510,50 Kč. Po odečtení zálohy ve výši 20 000 Kč, kterou složila žalovaná, zbylo tedy státu uhradit nezaplacené náklady na znalečném ve výši 20 510,50 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně vzala dne 21. 12. 2023 žalobu zpět s tím, že strany sporu se mimosoudně dohodly na vyrovnání práv a povinností a že žalovaná dne 30. 1. 2024 sdělila, že se zpětvzetím souhlasí a náklady řízení nepožaduje. Soud prvního stupně s použitím § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že vzhledem k tomu, že zpětvzetí žaloby zavinila žalobkyně, je povinna zaplatit náklady státu, které nejsou kryty složenou zálohou.3. Proti výroku o nákladech řízení přiznaných státu podala žalobkyně včas odvolání. Považuje výše uvedený závěr soudu prvního stupně za nesprávný, neboť zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná. Žalovaná se v průběhu řízení obrátila na žalobkyni s tím, že uhradí žalovanou částku v plné výši, což učinila. Až v návaznosti na úhradu žalované částky učinila žalobkyně zpětvzetí žaloby, tedy žaloba byla vzata zpět výhradně proto, že žalobkyně byla ze strany žalované (tj. po podání žaloby) plně uspokojena mimosoudně. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, č. j. 29 Cdo 170/2015.4. Náklad státu v napadeném výroku předmětného usnesení představuje výdaje na zpracování znaleckého posudku, který v řízení navrhla žalovaná a na jehož vypracování rovněž žalovaná složila v průběhu řízení zálohu. Její tvrzení navíc byla znaleckým posudkem vyvrácena, nikoli potvrzena. Jedná se proto o náklad, který žalobkyně nezapříčinila a s jehož vypracováním nesouhlasila, tento byl navíc vynaložen zcela neúčelně. Žalobkyni se proto jeví jako vysoce nespravedlivé, aby poté, co byla žalovanou v průběhu řízení plně uspokojena, byla nucena hradit náklady státu, ačkoli zastavení řízení procesně zavinila výhradně žalovaná. Vytkla soudu prvního stupně ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 645/20 příliš formalistický postup. Navrhla, aby odvoláním napadený výrok byl změněn tak, že úhrada nákladů státu bude uložena žalované, popřípadě vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.5. Odvolání bylo doručeno žalované, která se k němu nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok usnesení v mezích podaného odvolání (§ 212, § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Ze spisového materiálu plyne, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 26. 10. 2020 a podáním ze dne 21. 12. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že pohledávka zanikla po podání žaloby, kdy se účastníci mimosoudně dohodli na vyrovnání sporných práv a povinností. Žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila a nepožadovala náhradu nákladů řízení.8. Žalobkyně v odvolacím řízení předložila e-mailovou komunikaci zástupců účastníků, z níž vyplývá, že právní zástupce žalované sděluje právnímu zástupci žalobkyně, že se již dále nechce soudit a navrhuje, že zaplatí dosud uplatněné nároky s příslušenstvím, pročež žádá o vyčíslení požadovaných částek s tím, že po zaplacení žaloba bude vzata zpět a žalovaná zaplatí posudek. Dále byly doloženy úhrady částek 165 591,70 Kč dne 8. 12. 2023 a 44 988,55 Kč též dne 8. 12. 2023.9. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. V citovaném ustanovení je formulována tzv. zásada procesního zavinění. Podle ní je k náhradě nákladů řízení povinen ten, kdo zavinil, že muselo být zastaveno. Soud tedy musí toto zavinění, pokud zastavuje řízení, zkoumat, a to pouze z procesního hlediska.12. V posuzované věci nevyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, na základě jaké úvahy soud prvního stupně dospěl k závěru o procesním zavinění na zastavení řízení na straně žalobkyně. Naopak, po vyžádání mimosoudní dohody účastníků vyšlo najevo, že žalovaná na základě předchozí komunikace žalobkyní požadované nároky po zahájení řízení uspokojila. Je tedy třeba učinit závěr, že z procesního hlediska vinu na zastavení řízení nese žalovaná, která ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. má povinnost k náhradě nákladů řízení. Vzhledem k uvedenému výsledku řízení a závěru o procesním zavinění žalované na zastavení řízení, odvolací soud uzavřel, že stát má vůči ní právo na náhradu nákladů na ustanoveného znalce, které platil.13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok usnesení analogicky podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak vyplývá z výroku usnesení.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Její náklady v tomto stupni řízení činí 1 562,10 Kč a jsou představovány odměnou zástupce žalobkyně za podané odvolání ve výši 970 Kč (§ 11 odst. 2 písm. c), § 7 bod 5. vyhl. č 177/1996 Sb. – tarifní hodnota 20 510,50 Kč), náhradou hotových výdajů zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady ve výši 292,10 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni.