29 Co 166/2024-983 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem byl výrokem I nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. 350/1, p. č. 351/1, p. č. 267/2, p. č. 296/2 a p. č. , hodnota, zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, (dále jen „vydávané pozemky“), a to podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) s tím, že smlouvou bude vypořádán restituční nárok žalobce ve výši , částka, , který plyne ze čtyř rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci vydaných dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, Pe a č. j. PÚ-R-3237/94/Pe. Výrokem II bylo řízení zastaveno v části žaloby, jíž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Výrokem III byla žalované uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci náklady řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV jí byla uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci náklady řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením. Výrokem V byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku u advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .2. Po několika dispozicích se žalobou a částečném zpětvzetí žaloby, které se promítlo do výroku II odvoláním napadeného rozsudku, zůstal předmětem řízení v primárním žalobním petitu požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pěti pozemků uvedených ve výroku I napadeného rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že je oprávněnou osobou dle zákona o půdě a že svůj nárok zdědil po , jméno FO, . Odvozuje jej z výše uvedených rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci, jimiž bylo rozhodnuto, že právní předchůdci žalobce nejsou vlastníky pozemků p. p. č. k. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú Dolní Hanychov, obec , adresa, (dále jen „odňaté pozemky“). Restituční nárok žalovaná vyčíslila částkou , částka, , ale s tímto oceněním žalobce nesouhlasí, neboť při něm nebylo bráno v úvahu, že pozemky byly odňaty za účelem výstavby sídliště. Žalovaná při uspokojení jeho nároku postupuje liknavě a svévolně, neboť její nabídky nemají dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry nabízených pozemků, pročež nárok není ani po 25 letech zcela vypořádán. Obrana žalované spočívala v námitce, že žalobce se nepřihlásil do žádné veřejné nabídky, ač tyto jsou kvalitativně i kvantitativně dostačující. Nárok žalobce je evidován ve správné výši , částka, , neboť odňaté pozemky přešly v roce 1965 na stát jako zemědělské, územní rozhodnutí pro výstavbu bylo vydáno až v letech 1968-1969 a stavební povolení až v roce 1970. V řízení bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou (dědicem) ve smyslu § 4 zákona o půdě, která svůj nárok odvozuje z výše uvedených správních rozhodnutí. Sporná nebyla ani výměra odňatých pozemků (7 481 m²) a skutečnost, že odňaté pozemky byly v celé ploše ve směrném územním plánu zaneseny jako pozemky určené k výstavbě. Žalovaná nesporovala ani převoditelnost žalobou požadovaných pozemků.3. Pokud jde o otázku ocenění nároku žalobce a s tím související otázku liknavosti žalované, resp. nedostatečné aktivity žalobce, okresní soud vycházel ze závazného závěru plynoucího z usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že pozemky je třeba ocenit jako pozemky stavební, neboť již v době jejich vydání existoval směrný územní plán, dle něhož byly určeny k výstavbě a tato se v blízké době realizovala, a dále že žalovaná svým postupem při stanovení ceny odňatých pozemků a svým postojem bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobce. Okresní soud připomněl, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a další) je pozemky, které byly v době přechodu na stát sice v evidenci vedeny jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, třeba ocenit jako pozemky určené pro výstavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jen „vyhláška č. 182/1988 Sb.). Judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a další) je konstantní i v závěru, že za územně plánovací dokumentaci lze se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu považovat i schválený směrný územní plán vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež i pozemky určené takovým plánem k zastavění, je třeba ocenit jako určené pro výstavbu (zvláště byla-li výstavba skutečně realizována). Takový územní směrný plán v době odnětí pozemků předchůdcům žalobce existoval (Směrný územní plán , adresa, – První etapa výstavby, Směrný územní plán , adresa, ) a zástavba se následně skutečně realizovala (viz územní rozhodnutí Útvaru hlavního architekta , právnická osoba, v Liberci ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a stavební povolení vydané dne , datum, Útvarem hlavního architekta Plastimatu n. p.). Záměr pro odejmutí pozemků byl tedy dán směrným územním plánem z roku 1962, pročež je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro výstavbu, a nikoli jako zemědělské, byť jako zemědělské byly evidovány. V tomto smyslu okresní soud zadal posouzení ceny odňatých pozemků znalci , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec cenu odňatých pozemků stanovil ve znaleckém posudku ze dne , datum, , č. 17000/23, částkou , částka, . Na takto zjištěnou cenu poté aplikoval srážky v celkové výši 30 % dle přílohy č. , hodnota, vyhlášky č. 182/1988 Sb. (dále jen „Příloha č. , hodnota, “), a to 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, 5 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod, 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a 8 % za nemožnost napojení na rozvod elektřiny. Okresní soud však vyhodnotil jako důvodné námitky žalobce ohledně aplikace srážek, a to zejména s ohledem na povinnost přihlížet k individuálním okolnostem případu. Ze znaleckého posudku je totiž patrno, že příjezd měl být řešen z , adresa, v trase dnešní polní pěšiny v prodloužení , adresa, , zásobování vodou mělo být provedeno napojením na vodovodní řady v , adresa, , případně , Anonymizováno, , odkanalizování mělo být provedeno samostatnou stokou do , adresa, a elektrická energie měla být odebírána ze stávající sítě kabelem vycházejícím z TS samoobsluha na křižovatce , adresa, Kubelíkova. I když tedy pozemky splňovaly podmínky pro aplikaci srážek, přímo v podmínkách pro umístění stavby bylo počítáno jak s jejich připojením na vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, tak s realizací příjezdu, a toto napojení též bylo následně při výstavbě realizováno. Přihlédl též k tomu, že odňaté pozemky byly původně součástí zemědělské usedlosti č. p. 91 a teprve v důsledku jejich vydání státu k nim zůstal přístup jen po pěšině. Okolnosti, které vedly znalce k aplikace srážek, tedy byly způsobeny tím, že pozemky přešly do vlastnictví státu. Okresní soud neshledal podmínky pro realizaci srážky za svažitost pozemku, kterou navrhovala žalovaná, neboť znalec dospěl k závěru, že sklon pozemků je jen 6 %, a tak malá svažitost není z hlediska výstavby významná. Současně nebyla naplněna další kumulativní podmínka pro aplikaci této srážky, a sice orientace pozemku na SV, S nebo SZ. Proto okresní soud uzavřel, že hodnota restitučního nároku žalobce činí , částka, (½ ceny odňatých pozemků) a žalovaná při stanovení výše restitučního nároku žalobce pochybila. V návaznosti na to pak okresní soud uzavřel, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce byl liknavý (ba až svévolný), neboť chybným oceněním bez ospravedlnitelného důvodu uspokojení nároku žalobci ztěžovala a nebylo možno po něm spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. V případě liknavého, svévolného a diskriminujícího postupu státu při uspokojování restitučního nároku oprávněné osoby, může tato osoba žalobou uplatnit nárok na vydání konkrétního pozemku, aniž by tento by zahrnut do veřejné nabídky. V tom