30 Co 179/2024-80 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Podle výroku II je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. Právní zástupce žalovaného je pak podle výroku III napadeného rozsudku povinen nahradit žalobci separátní náklady řízení ve výši , částka, , tyto k rukám advokáta žalobce, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně shrnul, že žalobce utrpěl , datum, poškození zdraví při dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný. Z tohoto důvodu, jak potvrdil lékař i zpráva ČSSZ, byl práce neschopným až do konce roku 2022. Ve stejnou dobu měl žalobce již podepsanou pracovní smlouvu se svým současným zaměstnavatelem , právnická osoba, ., kde je i nadále zaměstnán. Podle smlouvy podepsané v den nehody měl do pracovního poměru nastoupit od , datum, . Dne , datum, měl žalobce podepsat dohodu o skončení v tu dobu ještě trvajícího pracovního poměru u , právnická osoba, ; tu však již kvůli účasti na nehodě podepsat nestihl. Skutečnost, že měl být pracovní poměr u , právnická osoba, rozvázán tímto způsobem, potvrdil jednatel uvedené společnosti čestným prohlášením. Rovněž současný zaměstnavatel potvrdil, že žalobci byla pracovní pozice nabízena již na základě zářijového pohovoru. Pokud by do života žalobci nezasáhla dopravní nehoda, byl by žalobce býval následujícího dne podepsal předjednanou dohodu o skončení dosavadního poměru, a již další den by nastoupil k současnému zaměstnavateli za nástupní mzdu , částka, na hodinu. V řízení tedy bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že pokud by nedošlo k dopravní nehodě, podepsal by následující den žalobce ujednané skončení pracovního poměru, a , datum, by nastoupil do zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., se mzdou ve sjednané výši a rozsahu , částka, /hod a 40 hodin týdně. Právě o tento výdělek žalobce v příčinné souvislosti s nehodou skutečně přišel. Nárok na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Žalobce čerpal nemocenskou za dobu své pracovní neschopnosti v celkové výši , částka, . Tato částka byla odečtena od výdělku, kterého by byl žalobce dosahoval, nebýt dopravní nehody a z ní vzniklého poškození zdraví. Soud prvního stupně k prvnímu nároku žalobce konkrétně uvedl, že v měsíci říjnu bylo v období od , datum, do konce daného měsíce 14 pracovních dnů. Při sjednané nástupní mzdě by tak měl žalobce nárok za 112 hodin na částku uvedenou i v prohlášení zaměstnavatele, tj. právě , částka, . Za měsíc listopad 2022 bylo pracovních dnů 22, a tedy by žalobce měl nárok nejméně na uvedených , částka, , neboť by jinak dostal i náhradu za svátek, který na jeden pracovní den připadl, a o který zaměstnavatel vyčíslil nárok menší (správně , částka, ). V prosinci bylo pracovních dnů 20 a za 160 hodin by měl mít žalobce nárok vyšší než uvedených , částka, , konkrétně na , částka, . Žalobce však žaloval dle vyčíslení zaměstnavatele, a jeho nárok nemohl soud prvního stupně překročit. Proto byl po odečtení vyplacené nemocenské ve výši , částka, od tvrzeného a nárokovaného ušlého výdělku ve výši , částka, , důvodný nárok na ztrátu na výdělku ve výši , částka, . Co se týče druhého nároku, tedy částky za péči , jméno FO, , uvedl soud prvního stupně, že žalobce v řízení prokázal charakter svého , podezřelý výraz, stavu i to, že byl po nehodě odkázaný na péči jiné osoby, a že se cca měsíc a půl nebyl schopen postarat ani sám o sebe, byl převážně ležícím pacientem, který nezvládal ani nezbytné úkony osobní péče provádět sám a bez pomoci. To, že si domluvil osobu, která se postará o něho samotného, jakož i o jeho domácnost, považoval soud prvního stupně za zcela pochopitelné a nezbytné. Náklady, které mu takto vznikly, tedy byly náklady účelně vynaložené a nešlo o přemrštěný rozsah péče. Soud prvního stupně rovněž poukázal na skutečnost, že podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách činí sazba za terénní pečovatelskou službu dle § 5 odst. 2 částku , částka, . Sazba, kterou si domluvili žalobce se slečnou , jméno FO, , tuto částku nepřesáhla. Soud prvního stupně tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Zároveň plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že žalobce měl se společností , právnická osoba, uzavřenu smlouvu, která měla být ukončena až , datum, . Měl tedy uplatnit nárok z ušlého výdělku vypočtený z rozdílu nemocenské a předpokládaného výdělku u této společnosti a nikoli výdělku u společnosti , právnická osoba, ., s níž uzavřel pracovní smlouvu až , datum, . Důkaz, který by potvrdil verzi žalovaného, formou dotazu na OSSZ, zda byl žalobce registrován společností , právnická osoba, . již od , datum, , byl však soudem prvního stupně zamítnut jako nadbytečný. Z čestného prohlášení současného zaměstnavatele žalobce pak vyplývá toliko „předpokládaný výdělek“. Žalobce tak podle žalovaného neprokázal skutečný ušlý výdělek. Žalobci nebylo možné přiznat ani separovanou náhradu nákladů řízení, neboť z dopisu zaměstnavatele žalobce vyplývalo, že se po , Anonymizováno, soudního jednání mohl vrátit do práce a dokončit svou směnu. Nárokovat ušlý zisk z celé této směny tedy považoval žalovaný za neoprávněné. Ohledně druhého nároku, tedy náhrady za péči, žalovaný uvedl, že svědkyni dokládající rozsah poskytované péče považoval za nevěrohodnou. Svědkyně i žalobce totiž rozsah péče pouze odhadovali a konkrétně neuvedli, kolik hodin a v jakém období byla péče poskytována. Tyto skutečnosti pak žalobce nedoložil ani jinými, v prvé řadě písemnými, doklady. Žalovaný rovněž rozporoval i skutečnost, že svědkyni byla žalobcem doposud zaplacena částka , částka, , přestože žalobce nárokuje částku , částka, . Žalovaný rovněž zpochybňoval závažnost zdravotního stavu žalobce. V závěrečném návrhu pak požadoval napadený rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá, a přiznat žalovanému vůči žalobci plnou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů., právnická osoba, podanému odvolání se písemně vyjádřil žalobce. Uvedl, že napadený rozsudek považuje za ve výroku věcně správný, před soudem prvního stupně proběhlo v této věci důkladné a rozsáhlé dokazování. Závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl, považoval žalobce za správné, a neměl vůči nim žádné výhrady. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalovanému zároveň uložil povinnost náhrady nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce.5. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. V dané věci se žalobce domáhal dvou samostatných nároků z titulu náhradu škody, spočívajících jednak ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a dále v nákladech na péči o svou osobu po dobu, po niž byla tato péče ze strany další osoby z důvodu zdravotního stavu nezbytná.7. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.8. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.9. Podle § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.10. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.11. Podle § 2962 o. z., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.12. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně zmínil, zaviněné porušení zákonné povinnosti žalovaným vyplývá z pravomocného odsuzujícího rozsudku ze dne , datum, soudu vydaného v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, . S ohledem na závaznost tohoto rozhodnutí pro soud prvního stupně ve věci nároku na náhradu škody způsobené jednáním žalovaného, jež bylo kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti, zabýval se soud sp