30 Co 207/2023-467 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I), druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobkyně na zaplacení regresního nároku za vedení nepřiměřeně dlouhého stavebního řízení o odstranění tzv. černé stavby – kůlny, kterého se žalobkyně domáhala proti prvému žalovanému coby stavebnímu úřadu rozhodujícímu v prvním stupni a druhému žalovanému coby odvolacímu orgánu. Žalobkyni byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , uložena povinnost zaplatit poškozeným manželům Votavovým za nepřiměřenou délku stavebního řízení částku , částka, spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení, celkem , částka, . Řízení trvalo do doby, než svůj dům Votavovi prodali, celkem , hodnota, let, 8 měsíců a 17 dnů. Žalobkyně má za to, že žalovaní přinejmenším z nedbalosti zavinili nepřiměřenou délku stavebního řízení, za níž byla žalobkyně nucena zaplatit náhradu nemajetkové újmy, neboť opakovaně nedodržovali zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Konkrétně žalobkyně vytýkala prvému žalovanému průtahy v celkem , hodnota, jednotlivých případech. Druhému žalovanému pak kromě průtahů při rozhodování odvoláních směřujících proti rozhodnutím prvého žalovaného žalobkyně vytýkala zejména nesprávný postup a porušení povinnosti vyjádřit ve svém rozhodnutí závazný právní názor v řízení vedeném pod sp. zn. OÚPSŘ 83/2008 a dále to, že druhý žalovaný nepostupoval v řízení dle § 80 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Uvedenými pochybeními pak oba žalovaní dle žalobkyně zavinili celkově nepřiměřenou délku řízení, v němž dle žalobkyně nebyly řešeny žádné dramaticky obtížné právní či skutkové otázky.3. Jde v pořadí již o druhé rozhodnutí okresního soudu v této věci, když předchozí rozsudek okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl usnesením odvolacího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve výrocích I a II žalobě částečně vyhovujících a ve výroku V o nákladech řízení zrušen a věc byla okresnímu soudu v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Předmětem řízení byla původně částka , částka, (, částka, , které žalobkyně zaplatila z titulu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení manželům Votavovým, , částka, zaplacených žalobkyní na nákladech řízení vedeného o náhradu uvedené nemajetkové újmy a úroky z prodlení z manželům Votavovým přiznané částky , částka, ve výši 8,05 % ročně za dobu od , datum, do , datum, ), kterou žalobkyně požadovala zaplatit po obou žalovaných společně a nerozdílně. Okresní soud již v rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, uzavřel, že škodou, kterou stát nahradil za postup někoho jiného než svůj vlastní, je právě a jen částka ve výši , částka, přiznaná manželům Votavovým za nepřiměřenou délku stavebního řízení. Pokud žalobkyně byla nucena zaplatit manželům Votavovým také náklady soudního řízení a úroky z prodlení, zavinila jejich vznik ona sama a právo na jejich regresní úhradu zde nemůže být dán. Zároveň okresní soud již v tomto rozsudku uzavřel, že nejsou v daném případě naplněny předpoklady solidární odpovědnosti žalovaných, která by měla být pouze výjimečná, a že je na místě posuzovat jejich případnou odpovědnost u každého z žalovaných zvlášť podle toho, do jaké míry se každý z nich podílel na nepřiměřené délce správního řízení. Takový závěr okresního soudu se pak odrazil i ve výrocích rozsudku, jimiž byla uložena (po zohlednění spoluzavinění žalobkyně) prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení a druhému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení. Ve zbývající části, včetně požadavku na uložení plnění oběma žalovaným solidárně, byla žaloba zamítnuta (výroky III a IV rozsudku ze dne , datum, ). Protože zamítavé výroky nebyly napadeny odvoláním, nabyl rozsudek okresního soudu ze dne , datum, v této části právní moci a předmětem řízení nadále zůstala částka , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení.4. Okresní soud se nejprve k námitce žalovaných zabýval otázkou, zda žalobou uplatněný nárok není promlčen. Poukázal na ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), dle kterého se nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 na regresní úhradu promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody. V daném případě bylo ze strany žalobkyně plněno dne , datum, a žaloba byla podána dříve, než uplynula jednoroční promlčecí doba. Nárok tedy promlčen není. Okresní soud dále uzavřel, že oba žalovaní jsou ve věci pasivně věcně legitimováni a zabýval se jednotlivými pochybeními obou žalovaných, které jim byly ze strany žalobkyně v žalobě vytýkány a v nichž bylo spatřováno žalobkyní zaviněné jednání obou žalovaných v příslušném stavebním řízení, které ve svém důsledku vedlo k nepřiměřené délce řízení.5. Okresní soud u jednotlivých vytýkaných jednání, která dle žalobkyně měla vést k nepřiměřené délce správního řízení, posuzoval, zda došlo k průtahům, zda tyto průtahy jsou omluvitelné, či zda byly způsobeny zaviněním prvého žalovaného, resp. druhého žalovaného, a uzavřel, že ze strany prvého žalovaného jakožto orgánu prvého stupně docházelo opakovaně k průtahům, neboť prvý žalovaný nekonal opakovaně ve stanovených lhůtách či bezodkladně, jak mu ukládá zákon. Pokud by prvý žalovaný konal ve stanovených lhůtách, řízení by bylo jednoznačně zásadně kratší.6. Dále okresní soud zvažoval kritérium složitosti správního řízení. Dle okresního soudu je třeba odlišovat složitost řízení, jak ji chápe zákon č. 82/1998 Sb. od zvlášť složité věci dle správního řádu. V daném případě, kdy ve správním řízení bylo rozhodováno o kůlně, o zvlášť složitý případ, v němž by bylo ospravedlnitelné rozhodování v prodloužených lhůtách, dle okresního soudu nejde. Bylo tedy povinností prvého žalovaného konat v souladu se správním řádem ve stanovených (třicetidenních) lhůtách, resp. bezodkladně.7. V další části svého rozsudku se okresní soud podrobně zabýval všemi 22 skutky, na nichž žalobkyně ilustrovala, jakým způsobem bylo zaviněno celkové prodlení v řízení (jeho nepřiměřená délka) ze strany prvého žalovaného a u každého jednotlivého skutku uvedl konkrétní počet dní, o které byl prvý žalovaný v prodlení s vydáním rozhodnutí. Dospěl přitom k závěru, že prvý žalovaný zapříčinil celkem , hodnota, zaviněných dní prodlev.8. Průtahy okresní soud shledal i v rozhodování druhého žalovaného jakožto odvolacího orgánu, který opakovaně vracel věc k novému řízení prvému žalovanému rozhodujícímu v prvém stupni, a to v celkové délce 91 dní. I v případě druhého žalovaného okresní soud vyšel z toho, že měl rozhodovat ve lhůtě 30 dní. Dále okresní soud hodnotil obsah rozhodnutí vydaných druhým žalovaným, přičemž dospěl k závěru, že 2 z celkem , hodnota, vydaných zrušujících rozhodnutí vydána být neměla. Konstatoval tedy, že zde byla „dvě zbytečná kolečka vedoucí k průtahu o dalších 730 dnů“ zapříčiněná třetím a čtvrtým zrušujícím rozhodnutím.9. Okresní soud tedy shledal zaviněné jednání na straně obou žalovaných, a tedy oprávněnost žalobního požadavku na regresní úhradu dle § 16, § 17, § 18 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Zároveň však okresní soud přihlédl i k jednání žalobkyně ve vztahu k druhému žalovanému. Žalobkyně totiž v rámci dohledové činnosti druhého žalovaného opakovaně kontrolovala a nijak mu nevytýkala rozhodování v „prodloužené“ lhůtě 60 dní, na místo lhůty 30 dní. Nelze tak druhému žalovanému vytýkat, že měl za to, že rozhodování ve lhůtě 60 dní neznamená žádný problém. Okresní soud proto celkové průtahy zjištěné u druhého žalovaného zohlednil jen z jedné poloviny, tedy v rozsahu 46 dní. Celkem tedy druhý žalovaný dle okresního soudu zavinil průtahy v délce 776 dní. Poměr mezi 1961 dny prvého žalovaného a 776 dny druhého žalovaného je pak 7:3.1. Při určení konkrétní výše náhrady okresní soud vyšel z toho, že za první dva roky řízení byla manželům Votavovým přiznána náhrada v celkové výši , částka, , tuto částku proto okresní soud rozdělil dle shora uvedeného poměru na částku , částka, připadající na prvého žalovaného a na částku , částka, připadající na druhého žalovaného. V úvahu vzal skutečnost, že, byť se na celkové délce řízení podílel více prvý žalovaný,