30 Co 251/2024-413 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala původně zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující škodu vzniklou odcizením těžkých topných olejů (dále též jen „TTO“), které si předchůdce žalobkyně uložil u žalované na základě smlouvy o skladování. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že mezi jejím předchůdcem , jméno FO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o skladování č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jíž se žalovaná zavázala od předchůdce žalobkyně odebírat k uskladnění těžký topný olej, stáčet jej do zásobníků, skladovat a zpětně stáčet do železničních nebo automobilových přepravních cisteren. Ke dni , datum, měl předchůdce žalobkyně v zásobníku ZN1 uloženo 1 297 tun TTO a v zásobníku ZN4 měl uloženo 488 tun TTO. V rámci inventury provedené dne , datum, bylo zjištěno, že zásobníky jsou prázdné, resp. v zásobníku ZN1 se nacházela vrstva 11 cm a v zásobníku ZN4 vrstva 20 cm TTO, přitom se v zásobnících mělo nacházet celkem , hodnota, tun TTO. Dne , datum, žalovaná vypověděla smlouvu o skladování, k ukončení smlouvy došlo ke dni , datum, . Protože žalovaná předchůdci žalobkyně nevydala 1 302,54 tun TTO, domáhal se předchůdce žalobkyně zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení, při jejím vyčíslení vycházel z hodnoty TTO určené ke dni, kdy mělo dojít k vydání TTO, tedy z hodnoty , částka, + spotřební daň , částka, + DPH. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, zpochybnila zjištění učiněná při inventuře dne , datum, , jakož i pravost a obsah inventurního zápisu. Rovněž sporovala, že by se v zásobníku ZN1 mělo ke dni , datum, nacházet 1 297 tun TTO a v zásobníku ZN4 488 tun TTO. Od , datum, (11:30 hodin) do , datum, byly vyvezeny pouze dva drážní vozy obsahující TTO o celkovém objemu 100,90 tun, autocisterny v tomto období při 15 průjezdech vyvezly 320,96 tun TTO. Množství uskladněného TTO ke dni , datum, nemohlo překročit 421,86 tun.3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to do částky , částka, a úroku z prodlení od , datum, z této částky, která byla žalobkyni vyplacena ze soudní úschovy dne , datum, , dále do částky , částka, s příslušenstvím představující původně požadovanou DPH. O zastavení řízení do částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a do částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, . Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení.4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že ke dni , datum, měl mít předchůdce žalobkyně u žalované uskladněno celkem , hodnota, tun TTO, v období leden a únor 2012 byly uskutečněny řádné vývozy 570,52 tun TTO, objem nelegálně odčerpaného TTO činil 1 171,404 tun, v zásobnících dále zůstal příměsí vody znehodnocený zbytek TTO o objemu 43,076 tun. Celkový objem odcizeného a znehodnoceného TTO proto činí 1 214,48 tun. Při určení výše způsobené škody vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, který byl zpracován v rámci trestního řízení na žádost Vrchního soudu v Praze, a to z obvyklé ceny jedné tuny TTO ke dni , datum, , kdy bylo zjištěno způsobení škody. K tomu dni činila obvyklá cena jedné tuny TTO bez DPH , částka, . Uzavřel proto soud prvního stupně, že celková výše škody způsobené předchůdci žalobkyně činí , částka, . Za takto způsobenou škodu na skladované věci nese žalovaná objektivní odpovědnost podle § 533 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále též jen „obch. zák.“). Ze soudní úschovy bylo žalobkyni na uvedenou částku vyplaceno , částka, , proto uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Pokud jde o úrok z prodlení, zabýval se soud prvního stupně tím, zda složením částky , částka, do soudní úschovy u Obvodního soudu pro , adresa, dne , datum, nastaly účinky splnění dluhu. V tomto směru poukázal soud prvního stupně na to, že žalovaná plnila do úschovy z důvodu, že není jisté, jaký je okruh věřitelů. V době složení do úschovy nebylo pozůstalostní řízení po předchůdci žalobkyně vedené u Obvodního soudu pro , adresa, skončeno, se všemi nepominutelnými dědici však byly již uzavřeny dohody o odbytném, žalobkyně byla jedinou (a to závětní) dědičkou. Skutečnost, že jedinou dědičkou je žalobkyně, sdělil soudní komisař zástupci žalované dne , datum, . Aby složení do soudní úschovy mohlo být považováno za náhradní plnění, musí být podle soudu prvního stupně dány ze strany dlužníka důvodné pochybnosti o osobě věřitele. Žalované nic nebránilo, aby před složením částky , částka, do soudní úschovy zjistila, že jedinou dědičkou je žalobkyně. Z toho důvodu nedošlo složením peněz do úschovy ke splnění dluhu v rozsahu složené částky, naopak k částečnému splnění došlo až v okamžiku, kdy žalobkyně tuto částku obdržela, tedy ke dni , datum, . Proto uložil soud prvního stupně dále žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V rozsahu množství a ceny TTO přesahující přiznaný nárok soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť cenu uváděnou žalobkyní , částka, bez DPH nepovažoval za obvyklou, navíc žalobkyně vycházela z jiného rozhodného data. Pokud jde o žalované množství odcizených tun TTO, soud prvního stupně uzavřel, že v evidenci předchůdce žalobkyně nejsou evidovány vývozy uskutečněné jejím právním předchůdcem pro , jméno FO, v celkovém objemu 102,28 tun TTO. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), vycházeje ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, a to v rozsahu 67,02 %.5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolaní žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně proti výroku II a žalovaná proti části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, .6. Žalobkyně v odvolání namítá, že TTO o objemu 102,28 tun pro Otu , jméno FO, její předchůdce nevyvezl, proto soud prvního stupně nedůvodně tento objem odečetl od žalovaného objemu 1 302,52 tun. Dále namítá, že škodu je třeba vyčíslit k datu ukončení smlouvy o skladování, tedy k pozdějšímu datu, než ke kterému byla zjištěna. Soud prvního stupně v rámci úvah o ceně nehodnotí ani kvalitu TTO. V daném případě se jednalo o nízkosirný TTO s obsahem síry do 1 %. Navíc soud prvního stupně nepřistoupil ani k výslechu znalce, toliko přečetl znalecký posudek zpracovaný v rámci trestního řízení. Navrhuje proto žalobkyně změnu výroku II napadeného rozsudku tak, že žalované bude uloženo zaplatit i částku , částka, s příslušenstvím.7. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně své odvolání zpět, a to podáním, které bylo odvolacímu soudu doručeno dne , datum, .8. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno je vzít zpět, v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.9. Z důvodu zpětvzetí odvolání odvolací soud řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zastavil.10. Žalovaná v odvolání namítá, že ke dni podání návrhu na přijetí částky , částka, do úschovy, jakož i ke dni jejího složení do úschovy soudu, byla v nejistotě, kdo je věřitelem předmětné pohledávky. Soud prvního stupně pominul, že až usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo potvrzeno nabytí dědictví žalobkyni. Toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Dědické právo je jen titulem k nabytí pozůstalosti, neboť zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí pozůstalostního soudu, tedy ten, komu bylo potvrzeno nabytí dědictví, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyšš