84 Co 279/2022-138 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, (dále jen „zůstavitel“).2. Žaloba byla podána na základě usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vydaného v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, jímž Okresní soud v Litoměřicích žalobkyni vyzval, aby se domáhala určení, že je zákonnou dědičkou zůstavitele. K odkazu na podání žaloby přistoupil soud projednávající dědictví za situace, kdy bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal listinu o vydědění sepsanou dne , datum, formou notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (dále jen „listina o vydědění“), jíž vydědil své děti , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobkyni) a , jméno FO, , narozeného , datum, . Jelikož podle zjištění soudu projednávajícího pozůstalost zůstavitel nezanechal jiné v úvahu přicházející dědice, bylo v pozůstalostním řízení jednáno se státem jako subjektem, jemuž by v případě, že by děti zůstavitele dědictví nenabyly, připadlo dědictví jako odúmrť (§ 1634 zák. řízení. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“). Pozůstalá dcera i pozůstalý syn v pozůstalostním řízení zpochybnili platnost vydědění s tím, že důvody vydědění nejsou dány.3. Ve řízení žalobkyně tvrdila, že po rozvodu rodičů v roce 1985 opustil zůstavitel společnou domácnost a sám se jí neozval, ač se proti němu ničím neprovinila. Snažila se jej kontaktovat již před svou svatbou, vypátrala jej však až v roce 2002, kdy mu oznámila, že je dědečkem. Poté se se zůstavitelem začali navštěvovat, trávili spolu svátky i volný čas. V roce 2004 se manžel žalobkyně stal spoludlužníkem kontokorentního úvěru zůstavitele. Žalobkyně v té době neměla příjem z pracovní činnosti, proto zůstaviteli s manželem pomohli uvedeným způsobem. Dne , datum, utrpěl zůstavitel mozkovou příhodu, po níž byl dlouhodobě hospitalizován. Žalobkyně byla v té době ve vysokém stupni těhotenství (porod druhého syna , datum, ) a návštěvy u žalobce jí lékař z toho důvodu nedoporučil. Následně pečovala o dvě malé děti. V nemocnici proto navštěvoval zůstavitele především manžel žalobkyně, avšak i žalobkyně jej osobně navštívila, a to dne , datum, . V době února až července 2006 žalobkyně zůstavitele nemohla navštívit osobně více než čtyřikrát až pětkrát, právě z důvodu péče o novorozence a další velmi malé dítě. Po propuštění zůstavitele z nemocnice se žalobkyně a zůstavitel pravidelně navštěvovali a udržovali kontakt, avšak v roce 2006 zůstavitel žalobkyni požádal, aby jej vozila k lékaři, což odmítla, neboť neměla řidičský průkaz, a navíc pečovala o děti. Zůstaviteli s manželem nabídli, že by jej vozil manžel podle svých pracovních možností. Zůstavitel se však urazil a přerušil s žalobkyní a její rodinou kontakt. Asi v roce 2016 kontaktoval žalobkyni jménem zůstavitele jeho bratr, zůstavitel se žalobkyni omluvil a kontakty byly opět obnoveny. V uvedeném období, již , datum, se zůstavitel přestěhoval do sociálního zařízení Diakonie ČCE – středisko v Krabčicích, se stěhováním mu pomáhala žalobkyně s rodinou. Rovněž zde žalobkyně zůstavitele navštěvovala cca 5x do roka, brali jej do restaurací, na výlety, vždy za ním byli na Vánoce a byli i v telefonickém kontaktu. Po smrti bratra Jana (, datum, ) zůstavitel více a více chřadl, žalobkyně jej ještě na podzim roku 2019 brávala do zahrady domova důchodců, poslední návštěva proběhla v únoru 2020, poté byly návštěvy z důvodu pandemie zakázány. Po smrti zůstavitele převzala dne , datum, v domově důchodců jeho věci, zařídila pohřeb. Žalobkyně odmítla, že by zůstaviteli neposkytla žádanou pomoc z daňových důvodů, jak bylo uvedeno v listině o vydědění.4. Žalovaná označila tvrzení žalobkyně o tom, že jí lékař nedoporučil zůstavitele navštěvovat v nemocnici, za účelové a navrhla k prokázání vztahu žalobkyně a zůstavitele provést výslech bratra žalobkyně , jméno FO, a vyžádat zprávu Diakonie ČCE – středisko v Krabčicích, kde byl zůstavitel umístěn.5. Okresní soud po zjištění, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené usnesením, jímž byla žalobkyně v pozůstalostním řízení odkázána k jejímu podání, vedl dokazování za účelem zjištění, zda ke dni smrti zůstavitele existovaly důvody vydědění žalobkyně.6. Z listiny o vydědění sepsané dne , datum, okresní soud zjistil, že zůstavitel vydědil žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, z důvodu, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, a neposkytují mu potřebnou pomoc s ohledem na jeho zdravotní stav. Zůstavitel k důvodům vydědění ve vztahu k žalobkyni konkrétně uvedl, že žalobkyně se mu od prvního rozvodu s její matkou, k němuž došlo v roce 1972, ozvala až v roce 2002, kdy mu telefonicky sdělila, že je dědou. Nějaký čas potom se stýkali jednou až dvakrát za tři měsíce. V roce 2005 měl mozkovou příhodu, doma jej našel jeho bratr, přes měsíc byl v nemocnici v , adresa, v umělém spánku a hospitalizován byl až do února 2006, kdy následně si zlomil obratel a poté byl hospitalizován znovu až do července 2006. Za celé období jeho pobytu v nemocnici jej žalobkyně navštívila čtyřikrát až pětkrát. Dále uvedl, že požádal žalobkyni o zajištění dopravy jejím autem v případě potřeby zdravotního vyšetření či ošetření, jakož i o občasnou pomoc, což však žalobkyně odmítla s tím, že se o něj takto postarat nemůže, neboť by jí přijetí finančního příspěvku od zůstavitele způsobilo daňové obtíže. Tím podle vyjádření zůstavitele v listině o vydědění veškerá komunikace s žalobkyní skončila, žalobkyně zůstaviteli žádnou pomoc neposkytla, zůstavitele již nenavštívila a od té doby ji zůstavitel neviděl. Uvedl, že pomoci se mu dostává pouze od sedmdesátišestiletého bratra a jeho ženy. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na všechny potomky žalobkyně.7. Okresní soud dále provedl dokazování výslechy žalobkyní navržených svědků.8. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která měla se zůstavitelem velmi blízké vztahy a byla dlouholetou životní družkou bratra zůstavitele, potvrdila tvrzení žalobkyně, že vztahy mezi ní a zůstavitelem ochladly po rozvodu zůstavitele s matkou žalobkyně, k němuž však došlo v roce 1984, nikoli 1972, jak uvedl zůstavitel v listině o vydědění. Opětovně byly vztahy podle svědkyně navázány až asi po 20 letech. V roce 2005 utrpěl zůstavitel mozkovou příhodu, od roku 2009, kdy procházel osobní krizí, se začal chovat roztržitě a nepředvídatelně. V roce 2015 nastoupil do domova důchodců, kde zůstal až do smrti. Zde měl svatební fotografii žalobkyně a hovořil se svědkyní o žalobkyni, jejím manželovi a vnucích. Žalobkyně zůstavitele pravidelně v domově navštěvovala. Na podzim 2016 zůstavitel svědkyni sdělil, že dostal nějaké peníze z prodeje družstevního bytu a že část přenechá žalobkyni.9. Svědek , jméno FO, , manžel žalobkyně, potvrdil, že se se zůstavitelem začali stýkat a navštěvovat po narození jejich syna asi v roce 2003-2004. Svědek potvrdil mozkovou příhodu zůstavitele v roce 2005, jakož i tvrzení žalobkyně, že na návštěvy do nemocnice za zůstavitelem jezdil převážně sám, neboť žalobkyni to nedoporučil ošetřující lékař z důvodu vysokého stupně těhotenství. Svědek potvrdil, že v roce 2006 či 2007 byla žalobkyně zůstavitelem požádána o zajištění pro zůstavitele potřebné dopravy osobním automobilem, avšak jelikož žalobkyně neměla řidičský průkaz, nabídl se svědek, že by ho vozil on, ale vzhledem k jeho zaměstnání nikoli pravidelně. Zůstavitel prohlásil, že „se na něj vykašlali“ a přestal se s nimi stýkat. K opětovnému navázání kontaktů došlo v roce 2014 nebo 2016, kdy šel zůstavitel do domova důchodců. Pravidelně jej tam navštěvovali.10. Okresní soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, , syna zůstavitele s tím, že tento sám vede soudní řízení o určení svého dědického práva po zůstaviteli, jeho výpověď by tedy nebyla věrohodná, neboť jeho zájmy jsou ve zřejmé kolizi se zájmy žalobkyně.11. Svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, i , jméno FO, okresní soud posoudil jako věrohodné. Konstatoval, že listinné důkazy v podobě rodinných fotografií, na nichž je zachycen zůstavitel s vnuky, jakož i diář, který si vedl manžel žalobkyně, a dopisy svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, adresované zůstaviteli podporují skutečnosti svědky uvedené.12. Okresní soud považoval proto skutková tvrzení žalobkyně za prokázaná. Konstatoval, že to byla žalobkyně, která se zůstavitelem navázala opětovný vztah po narození svého prvního syna, zůstavitel se však s žalobkyní přestal sám ze své vůle stýkat v roce 2006 či 2007 a k opětovnému navázání vztahů došlo až po pořízení listiny o vydědění. Normální rodinné vztahy zůstavitele s žalobkyní trvaly poté až do smrti zůstavitele. Okresní soud uvedl, že zůstavitel na listinu o vydědění pravděpodobně zapomněl, neboť trpěl zdravotními problémy, nebyl na tom po zdravotní ani psychické stránce dob