12 Co 113/2025-134 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ze dne 12. 2. 2024, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1. a 2. přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradu nákladů řízení částku 44 910 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce (výrok II.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 12. 2. 2024, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle obou žalovaných přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, , přičemž tuto smlouvu připojila k žalobě. Zejména tvrdila, že žalovaní jsou v rámci SJM spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , ve vztahu k němuž žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 4. 11. 2021 smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby zařízení distribuční soustavy. Účelem této smlouvy bylo sjednání podmínek pro budoucí uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětnému pozemku pro zřízení, umístění, provozování a opravy zařízení distribuční soustavy v podobě kabelového vedení nn a přípojkové skříně. Žalovaní podpisem smlouvy souhlasili s umístěním a realizací stavby zařízení distribuční soustavy na jejich pozemku a s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva, který odpovídal rozsahu nezbytně nutném dle energetického zákona. Městský úřad , adresa, dne 20. 7. 2022 vydal příslušný kolaudační souhlas se stavbou č. , hodnota, , avšak žalovaní přes výzvu smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřeli. Podmínky realizace stavby byly stanoveny ve smlouvě o smlouvě budoucí, kdy rozsah věcného břemene a konkrétní umístění stavby vyplývá ze situačního plánu, jenž je přílohou této smlouvy. Faktický rozsah věcného břemene a umístění stavby jsou zachycené v geometrickém plánu č. , hodnota, . Dle názoru žalobkyně nedošlo k zásadním změnám, aby v jejich důsledku nebylo možné po žalovaných rozumně požadovat uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaní se žalobě i uzavření požadované smlouvy o zřízení věcného břemene bránili tvrzením, že podmínkou uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byla realizace stavby v souladu s podmínkami uvedenými ve smlouvě ze dne 4. 11. 2021, z níž je patrné umístnění dané stavby a rozsah věcného břemene. Těmto podmínkám ale žalobkyně nedostála, přičemž změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Žalovaní v této souvislosti poukázali na situační plánek, podle kterého přípojková skříň, coby součást stavby provedené žalobkyní, měla být vzdálena 0,8 m od stávající skříně, která byla na dotčeném pozemku již umístěna. Přípojková skříň však byla realizována v rozporu s tímto požadavkem, neboť vzdálenost mezi oběma skříněmi činí 1,3 m, tedy stavba skříně nn provedená žalobkyní je posunuta o nejméně 0,5 m směrem vpravo (blíže k nemovitosti žalovaných) oproti předpokladu dle smlouvy o smlouvě budoucí. To vede k tomu, že parkovací stání umístěná částečně na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jsou posunuta rovněž o asi 0,5 m doprava. Pokud zde parkují automobily, žalovaní nemají zachovaný plný přístup do své garáže. Podle jejich názoru je nutné za okolnost, z níž vycházeli při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, považovat i zachování přístupu k jejich garáži.3. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, vyslechl rovněž druhou žalovanou jako účastnici řízení. Měl za nesporné, že žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy a žalovaní jsou spoluvlastníky předmětného pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Účastníci uzavřeli dne 4. 11. 2021 smlouvu o smlouvě budoucí obsahující závazek uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene podle § 25 odst. 4 energetického zákona ve prospěch žalobkyně spočívajícího v oprávnění žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku. K výstavbě zařízení distribuční soustavy na pozemku skutečně došlo a byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby. Rovněž měl za nesporné, že toto zařízení distribuční soustavy nebylo postaveno na místě, jak předpokládal situační plán dle smlouvy o smlouvě budoucí, neboť i samotná žalobkyně připustila, že došlo k posunutí tohoto zařízení asi o 0,5 m. To bylo zřejmé i z fotografií předložených žalovanými. Rozestup mezi původním zařízením a nově postaveným zařízením distribuční soustavy, k němuž žalobkyně dokonce získala kolaudační souhlas ze dne 20. 7. 2022, činí 1,30 m oproti plánovaným 0,80 m. Toto posunutí předmětného zařízení distribuční soustavy ve spojení s navazující výstavbou zařízení , Anonymizováno, a parkovacích míst dle okresního soudu zjevně vedlo k podstatnému omezení vlastnického práva žalovaných v podobě nemožnosti užívat jejich pozemek v části, kde mají garáž. Již z toho okresní soud dovodil, že pro takové omezení vlastnického práva žalovaných není zákonný důvod, resp. není důvod nahradit rozsudkem jejich vůli k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Podle jeho názoru je požadavek žalovaných na zachování vjezdu do garáže racionální a pochopitelný, tudíž žalovaní logicky nesouhlasí se zřízením věcného břemene. Okresní soud primárně posuzoval střet mezi vlastnickým právem žalovaných a ochranou tohoto práva zakotvenou v ústavním pořádku a legitimním očekáváním žalobkyně při umístění a povolení užívání jejího zařízení distribuční soustavy. Dal přitom přednost vlastnickému právu žalovaných. Samotnou skutečnost, že žalobkyně získala veřejnoprávní povolení k předmětnému zařízení, považoval za irelevantní, neboť soukromé právo se zásadně aplikuje nezávisle na veřejném právu (s poukazem na § 1 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně měla zabezpečit řádnou realizaci díla. Jestliže se tak nestalo a bez vysvětlení došlo k posunutí stavby zařízení distribuční soustavy, nelze žalobkyni přiznat právo na nahrazení projevu vůle žalovaných v podobě uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětné nemovitosti. Okresní soud sice nepřehlížel, že primárně omezení žalovaných způsobuje navazující zařízení „, Anonymizováno, “ s parkovacími místy, to však nic nemění na posunu předmětného zařízení žalobkyně, která se tak nemůže dovolávat porušení povinnosti i někoho jiného. Okresní soud uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že byly splněny podmínky obsažené ve smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodě o umístnění stavby ze dne 4. 11. 2021 a podmínky ustanovení § 1785, § 1786 a § 1787 občanského zákoníku, tedy že je možné nahradit projev vůle žalovaných přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Nebyl-li prokázán vznik povinnosti žalovaných uzavřít předmětnou smlouvu dle smlouvy o smlouvě budoucí, okresní soud se již nezabýval tím, zda byly splněny podmínky dle ustanovení § 1788 odst. 2 občanského zákoníku v podobě změny okolností. Zároveň v odůvodnění rozsudku uvedl, proč neprovedl ve věci další důkazy. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšným žalovaným. Jednotlivé položky nákladů řízení v odůvodnění rozsudku vypočetl.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Nejprve zopakovala podstatu svých žalobních tvrzení, přičemž zdůraznila, že uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí žalovaní udělili svůj souhlas k realizaci a umístění přípojkové skříně na svém pozemku, stejně jako přijali sjednané podmínky pro uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy souhlasili s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva, který plně odpovídal rozsahu nezbytně nutnému k naplnění smyslu § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona. Žalovaní stavbu bez výhrad přijali, což potvrdili podpisem předávacího protokolu. Tím je vyvrácena výpověď druhé žalované o tom, že žalobkyni vytýkala vadu stavby již v průběhu její realizace. Nepravdivost výpovědi žalované mohla být prokázána také výslechem technika žalobkyně , Anonymizováno, a stavebníka , Anonymizováno, , kteří byli navrženi ke svědecké výpovědi právě ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi žalované. Na výzvy žalobkyně k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene žalovaní nereagovali. Na přípojkovou skříň následně navazovala realizace některé ze společností koncernu , Anonymizováno, , která na pozemek instalovala vlastní přípojkové skříně, dobíjecí stanici a parkovací místa. Na této stavbě se žalobkyně nijak nepodílela a nemohla ji ovlivnit. Opak nebyl v řízení tvrzen ani prokázán. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaným nevznikla povinnost uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, a to z důvodu, že přípojková skříň