29 Co 163/2025-356 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 4 375 Kč splatných vždy do 20. dne daného měsíce k rukám žalobce, a to pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci právní moci rozsudku, částku 81 034,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení, a výrokem II stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.2. Rozhodnutí okresní soud odůvodnil tak, že žalobce po žalované coby bývalé manželce žalobou nárokoval zaplacení celkové částky 154 505,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení odpovídající souhrnu částek, které měl vynaložit ze svých výlučných prostředků na společné náklady účastníků (na služby spojené s užíváním společného domu a náklady na společnou nemovitost) v době po rozvodu manželství a před vypořádáním společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Z důvodu uzavření dohody o vypořádání SJM vzal žalobce žalobu částečně co do částky 36 494,50 Kč připadající na , Anonymizováno, nákladů pořízení věcí ve prospěch nemovitosti v SJM (kamerový systém, zahradní svítidla a předokenní rolety) včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky zpět. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět i o částku 36 976,39 Kč odpovídající rozdílu mezi podílem , Anonymizováno, a podílem , Anonymizováno, celkových nákladů vynaložených za úhradu elektřiny, vodného a stočného a odpadu a rovněž za dobu, která předcházela opětovnému přistěhování žalované do společného domu dne 1. 1. 2020. Předmětem řízení tak zůstal požadavek na zaplacení celkové částky 81 034,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení, představující , Anonymizováno, finančních prostředků vynaložených žalobcem na elektřinu ve společně obývané domácnosti v částce , částka, (tj. ½ z 93 921,86 sestávající z vyúčtované elektřiny za dobu od 1. 1. 2020 do 10. 11. 2020 ve výši 19 689,78 Kč, za dobu od 11. 11. 2020 do 15. 11. 2021 ve výši 37 380,97 Kč a za dobu od 16. 11. 2021 do 12. 11. 2022 ve výši 36 851,11 Kč); na vodné a stočné v částce 15 004,38 Kč (tj. ½ z 30 008,76 Kč sestávající z vyúčtovaného vodného a stočného za dobu od 1. 1. 2020 do 4. 11. 2020 ve výši 7 776,43 Kč, za dobu od 5. 11. 2020 do 29. 10. 2021 ve výši 11 005,34 Kč a za dobu od 30. 10. 2021 do 10. 11. 2022 ve výši 11 226,99 Kč; na televizní poplatky v částce 2 430 Kč (tj. ½ z 4 860 Kč sestávající z úhrad televizních poplatků za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 135 Kč); na rozhlasové poplatky v částce 810 Kč (tj. ½ z 1 620 Kč sestávající z úhrad rozhlasových poplatků za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 45 Kč); za internet v částce 8 640 Kč (tj. ½ ze 17 280 Kč sestávající z plateb za internet za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 480 Kč), a na poplatky za odvoz odpadu v částce 2 078 Kč (tj. ½ z 4 156 Kč představující poplatek za rok 2020 ve výši 1 610 Kč, za rok 2021 ve výši 1 610 Kč a za rok 2022 ve výši 936 Kč). Součástí uplatněného nároku je dále úhrada ½ finančních prostředků vynaložených žalobcem na pojištění domu v částce 2 445,50 Kč (tj. ½ z 4 891 Kč sestávající ze zaplaceného pojistného v roce 2021 ve výši 2 611 Kč a v roce 2022 ve výši 2 280 Kč); pojištění domácnosti v částce 2 079 Kč (tj. ½ z 4 158 Kč sestávající ze zaplaceného pojistného na roky 2020-2022 po 1 386 Kč) a daně z nemovitosti v částce 586,50 Kč (tj. ½ z 1 173 Kč sestávající ze zaplacené daně z nemovitosti za roky 2020-2022 po 391 Kč). Žalobou uplatněné nároky nebyly dle žalobce předmětem vypořádání SJM. Obrana žalované spočívala v námitce, že nárokované částky předmětem vypořádání SJM byly a jsou již zcela vyřešeny uzavřeným smírem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022. Dále tvrdila, že po nastěhování do tehdy společného domu v lednu 2020 se účastníci ústně dohodli, že žalobce ponese náklady žalovaných nároků a žalovaná náklady domácnosti a dále žalobce náklady společné hypotéky a žalovaná dokončovací práce na oplocení a stání pro automobily včetně obrubníku a kačírku v hodnotě 200 000 Kč. Požadavek žalobce na úhradu uplatněných nároků žalovaná rovněž považovala za rozporný s dobrými mravy, neboť je nucena realizovat nové bydlení pro sebe a pro syny, a to i v zájmu žalobce z důvodu jeho zdravotního stavu, finančně náročnou stavbou nového domu v bezprostřední blízkosti stávajícího bydliště účastníků. Žalovaná dále vznesla námitku započtení nákladů na domácnost, zejm. potravin, drogérie, léků a na drobnou údržbu domu či zahrady v podílu připadajícím na žalobce dle úvahy soudu za roky 2020 až 2022 v měsíční výši 10 000 Kč za 36 měsíců, a rovněž pohledávky ve výši 200 000 Kč představující její náklady vynaložené na předmětné dokončovací práce a materiál. Žalobce vznesl ohledně započtení nákladů domácnosti tvrzených žalovanou námitku neurčitosti.3. Okresní soud objasnil, že účastníci řízení jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2. 2019, č. j. 16 C 12/2019, který nabyl právní moci téhož dne. Účastníci učinili nesporným, že v období od ledna 2020 do ledna 2023 žili i s dvěma dětmi ve společné domácnosti v domě, jenž v rozhodném období tvořil součást jejich zaniklého SJM, že veškeré žalobou uplatněné nároky uhradil žalobce a že o vypořádání SJM účastníků bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022, zahájené žalobou podanou žalobcem dne 8. 2. 2022 a ukončené smírem účastníků schváleným okresním soudem dne 13. 6. 2023. Okresní soud po provedeném dokazování shledal prokázaným, že žalobce platil žalované nároky po rozvodu manželství jen ze svých mezd a z příjmu z nájmu od své matky, tj. výhradně z vlastních finančních prostředků, a dále, že žalobce ani žalovaná nároky uplatněné žalobou v projednávané věci předmětem vypořádání neučinili. Předmětem vypořádání SJM však učinila žalovaná mimo jiné investice z výlučného majetku do majetku v SJM po rozvodu manželství v rozsahu 200 000 Kč, vynaložené na kovové zábradlí pro stání automobilů na míru, kovové oplocení s pojezdovou bránou, obrubníky a kačírek, které okresní soud shledal totožnými s položkou uplatněnou žalovanou k započtení ve výši 200 000 Kč v projednávané věci jako náklady vynaložené na dokončovací práce. Jelikož účastníci uzavřeným smírem tento předmět vypořádání dle okresního soudu již vyčerpali, nebylo možné jej opětovně zohlednit v dané věci za účelem započtení. Tvrzení žalované o uzavření ústní dohody s žalobcem o jiném hospodaření v lednu 2020 neměl okresní soud ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za prokázané, když k němu žalovaná nenabídla žádný přímý důkaz, její účastnická výpověď se rozcházela s dříve učiněnými tvrzeními a existence dohody nebyla vůbec zmíněna ani v řízení o vypořádání zaniklého SJM ani v opatrovnickém řízení, které probíhalo současně. Soud neměl za prokázané ani to, že by účastníci pod vlivem tvrzené dohody fakticky jednali, když žalobce doložil za dobu od začátku roku 2020 až do konce roku 2022 své útraty u prodejců potravin, nápojů, jídla a drogérie, nákupy i dalších věcí do domácnosti ve spojení s výběry v hotovosti, které korespondovaly s jeho výpovědí o způsobech takových útrat a taktéž doložil i dostatek prostředků na tyto útraty. Za důvod uzavření tvrzené dohody soud neshledal ani zhoršení zdravotního stavu žalobce, neboť nepřivodilo závislost na péči žalované. Soud prvního stupně považoval naopak za prokázané, že veškeré žalobou uplatněné komodity a vybavení domácnosti sdíleli, spotřebovávali a využívali oba účastníci se svými dětmi společně, přičemž podíl každého z účastníků řízení by pro existující vyživovací povinnost k nezletilým dětem neměl být jiný než ½ na každého z účastníků. Okresní soud dále uzavřel, že v řízení o vypořádání zaniklého SJM soud schválil smír s tím, že účastníci vypořádali zaniklé SJM komplexně a do smíru zahrnuli mimo jiné i širší dohodu týkající se budoucích nákladů za vodné, stočné, elektřinu, odpad a internet, které vzniknou po uzavření smíru v souvislosti se společným užíváním nemovitostí. Ačkoliv žalovaná trvala na tom, že komplexní vypořádání SJM je potřeba pojit i s žalovanými nároky, uzavřený smír o nich výslovně nepojednával a ani z průběhu řízení nevyplývá, že by se žalobce žalobou uplatněných nároků výslovně vzdal. V rámci účastnického výslechu v projednávané věci pak žalobce vypověděl, že uzavíral smír ohledně budoucí úpravy bydlení a nákladů a komplexního vypořádání jen zaniklého SJM, a žalované nároky chtěl řešit zvlášť tak, aby je ochránil před promlčením. Jde-li o námitku započtení žalované v rozsahu 360 000 Kč (36 měsíců x 10 000 Kč), žalovaná dle okresního soudu neozřejmila, co konkrétně zakupovala a ani výše položek ve výpisu z účtu neodpovídala jejím tvrzením o plnění v částce 10 000 Kč měsíčně za roky 2020-2022. Při účastnickém výslechu rovněž u