29 Co 274/2025-143 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zastavil řízení co do částky 55 952 Kč spolu s úrokem z prodlení v tomto výroku specifikovaným, výrokem II žalované uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč a výrokem III žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 24 822,42 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Mgr. Slavomíra Hrinka. Z odůvodnění vyplývá, že žalobkyně se domáhala zaplacení 55 952 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na nájemném a na službách spojených s užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Žalovaná dluh uznala a uvedla, že vznikl po rozpadu partnerského vztahu účastnic, kdy zůstala sama na výchovu a výživu nezletilé dcery, jíž je biologickou matkou a která se narodila v průběhu registrovaného partnerství účastnic. Po podání žaloby jistinu dluhu uhradila platbami 30 000 Kč 12. 11. 2024, 952 Kč 2. 12. 2024 a 25 000 Kč 16. 12. 2024 a uvedla, že je připravena uhradit i příslušenství, přičemž žalobkyně potvrdila, že 9. 6. 2025 jí žalovaná na úhradu příslušenství dluhu zaslala 519 Kč. Poté žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně celé jistiny a části úroku z prodlení, nadále však na kapitalizovaném úroku z prodlení požadovala 4 900 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastaveno a úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán v požadované výši. V odůvodnění nákladového výroku okresní soud uvedl, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná ve smyslu § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Žalovanou tvrzené majetkové a další poměry z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. za relevantní nepovažoval. Shledal však okolnost zvláštního zřetele hodnou pro nepřiznání části náhrady nákladů řízení žalobkyni v liknavém přístupu jejího zástupce, který na částečné úhrady dluhu žalovanou reagoval až v závěru sporu zpětvzetím žaloby. Proto při výpočtu náhrady vyšel z tarifní hodnoty odpovídající žalované jistině po odečtení již realizovaných úhrad. Takto přiznal žalobkyni odměnu za 6 úkonů právní služby v celkové výši 13 540 Kč. U úkonů spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě z 27. 5. 2024 a žalobě vyšel z tarifní hodnoty 46 212 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), činí 2 980 Kč; u vyjádření z 11. 12. 2024 z tarifní hodnoty 25 000 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) AT činí 2 100 Kč; u účasti na jednání dne 19. 3. 2025 z tarifní hodnoty 5 419 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. g) AT činí 1 500 Kč; u částečné zpětvzetí žaloby a vyjádření z 2. 7. 2025 z tarifní hodnoty 4 900 Kč, z níž odměna podle § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. d) AT činí 1 000 Kč. Dále žalobkyni přiznal 6 paušálních náhrad hotových výdajů, a to čtyři po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT ve znění před novelu č. 258/2024 Sb. za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a dvě po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT za úkony učiněné po 1. 1. 2025, náhradu cestovného ve výši 1 662 Kč, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, DPH z odměny a náhrad ve výši 3 822,42 Kč a 2 798 Kč za zaplacený soudní poplatek. Za další čtyři žalobkyní účtované úkony právní služby (rozšíření žaloby z 27. 9. 2024, vyjádření z 12. 2. 2025, druhou předžalobní výzvu z 16. 7. 2024, písemné vyjádření z 21. 4. 2025) náhradu žalobkyni nepřiznal, neboť je shledal neúčelnými.2. Rozsudek okresního soudu napadla v rozsahu nákladového výroku III odvoláním žalovaná. Namítá, že výše nákladů je nepřiměřená a spor byl vyvolán zbytečně. V řízení vystupovala vstřícně a věcně, bez prodlev a s maximální snahou o smírné řešení. Byla si svého závazku vědoma a vyvinula úsilí jej vyřešit a předejít tak soudnímu sporu. Byla ochotna a otevřena domluvě. Dlužnou částku neprodleně uhradila a ke dni podání odvolání uhradila též dalších 1 019 Kč na úrocích z prodlení. Dlouhodobě (od května 2021) hradí výhradně sama bez přispění žalobkyně veškeré náklady spojené s péčí o společnou nezletilou dceru (ročník , Anonymizováno, ), která se narodila v registrovaném partnerství účastnic, a to včetně školného, mimoškolních aktivit, dopravy a zdravotní péče. Zástupce žalobkyně jí opakovaně odmítl předložit konkrétní podklady k požadované výši náhrady nákladů řízení, ač byla ochotna i tyto náklady částečně uhradit. Okresní soud jí uložil nahradit žalobkyni na nákladech řízení ještě vyšší částku, než žalobkyně požadovala. Proto navrhuje, aby žalobkyni nebyla náhrada nákladů přiznána buď vůbec, anebo byla výrazně snížena, jinak žádá o splátky.3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že žalobou uplatněný nárok má původ v nájemní smlouvě, jejíž podmínky byly sjednány citlivě, reflektovaly situaci žalované, byly se žalovanou za přítomnosti jejího zástupce projednány a žalobkyně učinila mnoho ústupků, aby byly pro žalovanou akceptovatelné – výrazně snížila původně navrhovanou výši nájemného, symbolicky upravila výši dlužného nájemného, umožnila splácení v minimálních splátkách a upravila dobu nájmu. Přesto žalovaná nájemné neplatila. Žalované ponechala dostatek prostoru, aby své závazky mohla splnit, ale žalovaná nenavrhla řešení, ani se neomluvila a své závazky nesplnila ani po předžalobní výzvě. Občasná vyšší platba nedávala záruku splnění závazku. Žalovaná se k plnění postavila zodpovědně až po podání žaloby. Ani žalobkyně však s rozhodnutím o nákladech řízení nesouhlasí. Namítá, že jí soud nedal možnost vyjádřit se k aplikaci § 150 o. s. ř. a jeho použití odůvodnil nesprávně. Nezpochybňuje, že tarifní hodnotu sporu představuje částka, pro niž podala žalobu, ale nesouhlasí se snižováním tarifní hodnoty v návaznosti na postupné úhrady žalované, neboť takový postup nemá oporu v občanském soudním řádu ani advokátním tarifu. Není zřejmé, jaká ustanovení a principy její zástupce porušil tím, že na úplnou úhradu jistiny v prosinci 2024 reagoval zpětvzetím žaloby 2. 7. 2025. Bylo jen na ní, jaký procesní postup zvolí a jak bude ohledně uhrazené částky postupovat. Není na soudu, aby hodnotil procesní strategii účastníka řízení, natož v jeho neprospěch, byla-li žaloba podána důvodně. Soudní řízení neprodlužovala ani nezatěžovala, dokonce z důvodu snížení nákladů požádala o rozhodnutí v její nepřítomnosti. Rozšíření žaloby bylo účelným úkonem právní služby, neboť šlo o uplatnění jejího nároku, což se promítlo do výše soudního poplatku i do konečného rozhodnutí. Účelná byla i vyjádření z 12. 2. 2025 a 21. 4. 2025. V prvém reagovala na vyjádření žalované a předložila a navrhla nové důkazy, které soud na jednání 19. 3. 2025 provedl, v druhém na výzvu soudu učiněnou při jednání, čemuž soud mohl předejít, pokud by jí včas avizoval nedostatečnost tvrzení. Proto by jí měla být přiznána vyšší náhrada.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v rozsahu napadeném odvoláním žalované, tj. ve výroku III, a shledal důvody pro jeho změnu.5. V důsledku včasného odvolání žalované nenabyde rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech řízení právní moci, a tedy ani vykonatelnosti, dokud o odvolání nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.). Proto se odvolací soud nezabýval návrhem žalované na odklad vykonatelnosti výroku o nákladech řízení do doby rozhodnutí odvolacího soudu.6. Ve výrocích I o částečném zastavení řízení a II žalobě částečně vyhovujícím nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v těchto výrocích zůstal nedotčen a již nabyl právní moci. Je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Okresní soud správně vychází z toho, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, neboť částečně vzala žalobu zpět pro chování žalované, která její nárok po podání žaloby uspokojila, a ve zbývajícím rozsahu jí bylo vyhověno, tudíž by jí podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. příslušelo právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila.9. Okresní soud se však dále zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro užití § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práv