30 Co 122/2025-153 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 172 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 172 544 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 495 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl, výrokem III uložil žalobkyni povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku státu 40,1 % nákladů řízení ve výši 7 269 Kč, výrokem IV uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku státu 59,9 % nákladů řízení ve výši 10 859 Kč a výrokem V uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 55 732 Kč.2. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 288 039 Kč s příslušenstvím představující náhradu újmy na zdraví žalobkyně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný 1) způsobil jako řidič vozidla ve vlastnictví žalovaného 2) dopravní nehodu, v důsledku které žalobkyně utrpěla zranění charakteru těžké újmy na zdraví. Žalobkyně na základě znaleckého posudku MUDr. Luďka Kramáře, MBA, uplatnila u vedlejšího účastníka, u kterého bylo vozidlo pojištěno, nárok na náhradu újmy v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 1 164 489 Kč. Vedlejší účastník však žalobkyni vyplatil pouze částku ve výši 876 450 Kč, a to na základě jím zadaného posudku, zpracovaného prof. MUDr. Robertem Grülichem, CSc. Žalobkyně se tak žalobou domáhala rozdílu mezi částkou uplatněnou a částkou vedlejším účastníkem vyplacenou. Na základě okresním soudem vyžádaného revizního znaleckého posudku MUDr. Jiřího Fialky, CSc. dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 048 994 Kč, a přiznal proto žalobkyni částku 172 544 Kč společně s úrokem z prodlení z této částky, tedy částku představující rozdíl mezi zadostiučiněním ve výši 1 048 994 Kč a vyplacenou částkou 876 450 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 115 495 Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl. O nákladech státu, spočívajících ve vyplaceném znalečném ve výši 18 128 Kč, rozhodl okresní soud podle § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že jejich náhradu uložil účastníkům zaplatit v poměru jejich úspěchu. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého soud může účastníku, který měl úspěch v řízení pouze částečný, přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Právě o takový případ v posuzované věci šlo, a proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v celém rozsahu, celkem částka 55 372 Kč, sestávající se z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 8 020 Kč, jednoho úkonu právní služby po 4 010 Kč, jednoho režijního paušálu po 450 Kč, pěti režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z těchto částek.3. Proti usnesení okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, a to pouze proti výroku III, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 7 269 Kč. Ve svém odvolání namítá, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž toto ustanovení je třeba podle žalobkyně vykládat tak, že stát má právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Měla-li tak žalobkyně vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení, nemůže být účastníkem, jenž by měl podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. hradit státu jím vynaložené náklady řízení. Na podporu svého tvrzení žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 92/08.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.5. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.6. Okresní soud uzavřel, že ačkoli žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná jen částečně, má vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu, neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku, a proto žalobkyni přiznal dle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v plné výši. Tento výrok odvoláním napaden nebyl, je pravomocný, a proto z něho odvolací soud vychází.7. Pravidlo obsažené v § 148 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého soud rozhoduje o povinnosti účastníků nahradit státu náklady jím v řízení vynaložené, spočívá v posouzení výsledku řízení. Výsledek řízení přitom znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Pakliže tedy žalovaným byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celém rozsahu, jsou to právě žalovaní (a společně s nimi též vedlejší účastník vystupující na straně žalovaného 2), kterým má být uložena povinnost nahradit náklady státu, a to rovněž v celém rozsahu. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 92/08, na které žalobkyně v podaném odvolání odkazuje.8. V daném případě stát vynaložil náklady na znalecký posudek v celkové výši 18 128 Kč. Povinnost k náhradě částky 10 859 Kč byla uložena výrokem IV rozsudku okresního soudu, zbývá tedy částka 7 269 Kč, kterou jsou rovněž povinni zaplatit žalovaní společně s vedlejším účastníkem.9. Ze shora uvedených důvodů bylo tedy napadené usnesení okresního soudu ve výroku III dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno tak, že žalovaní a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v České Lípě náhradu nákladů řízení ve výši 7 269 Kč.10. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má vůči žalovaným a vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem. Při rozhodování o výši nákladů postupoval odvolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty 7 269 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), kdy za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu náleží advokátovi odměna ve výši 1 500 Kč (§ 7 bod 4 advokátního tarifu), za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 advokátního tarifu pak odměna ve výši poloviční, tj. 750 Kč. Zástupce žalobkyně v odvolacím řízení vykonal jeden úkon právní služby, a to podání odvolání do nákladového výroku rozsudku, za který mu náleží odměna ve výši 750 Kč (§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu). Dále mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny a náhrady odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 252 Kč (21 % z částek 750 Kč a 400 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady žalobkyně před odvolacím soudem tak činí celkem 1 452 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalovaným a vedlejšímu účastníkovi dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.