30 Co 342/2024-314 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 18 934,40 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 910,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 470,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 507,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 507, 63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále částku 6 590,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 632 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 434,16 Kč od, Anonymizováno, 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky , částka, od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok I). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 12 989 Kč (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Liberci soudní poplatek za odvolání ve výši 1 277 Kč (výrok III).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, a ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, . Předmětem smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, mělo být přenechání finanční částky ve výši 12 000 Kč žalovanému za souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč (kapitalizované úroky ve výši 2 146 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 050 Kč, poplatek za zpracování a doručení 3 404 Kč). Dlužník (žalovaný) se měl ve smlouvě zavázat zápůjčku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách pod 377 Kč, avšak své povinnosti plynoucí pro něho z uvedené smlouvy neměl řádně plnit. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 507,63 Kč, poplatku ve výši 8 426,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 470,44 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 910,24 Kč, úroku z jistiny ve výši 29 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení z jistiny ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení. Smlouvou o zápůjčce ze dne 29. 7. 2017 pak právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému poskytnout finanční částku ve výši 6 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč (kapitalizované úroky 799 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 889 Kč a poplatek za zpracování a doručení 1 952 Kč). Žalovaný měl dle smlouvy splácet zápůjčku v pravidelných 45 týdenních splátkách po 237 Kč, avšak své povinnosti z této smlouvy také neměl plnit. Žalobkyně tak z titulu této smlouvy požaduje dlužnou jistinu ve výši 3 434, 16 Kč, poplatek ve výši 3 156,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 632,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 632 Kč, úrok z jistiny ve výši 29 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení.3. Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodoval již podruhé, když jeho předchozí rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu č. j. 30 Co 72/2022-233 ze dne 24. 1. 2024. V něm odvolací soud uložil okresnímu soudu v prvé řadě objasnit, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček žalovanému s odbornou péčí zkoumala jeho úvěruschopnost, a to v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, a v případě prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru s odbornou péčí dostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky, zabývat se tím, zda smlouvy o zápůjčkách pro jejich parametry obstojí z hlediska dobrých mravů a nejsou absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“).4. Okresní soud žalobě zcela vyhověl. Vyšel z toho, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , byly platně uzavřeny shora uvedené smlouvy o zápůjčce, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovaný však nesplnil své povinnosti plynoucí pro něho z uzavřených smluv a zápůjčky řádně nesplácel. K právnímu názoru vyslovenému odvolacím soudem v jeho kasačním usnesení okresní soud uvedl, že nelze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, na které odkázal odvolací soud, neboť toto rozhodnutí bylo překonáno rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023. Uzavřel pak okresní soud, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaným poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný pak dle smluvních podmínek prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Okresní soud vyšel z obsahu zákaznických karet předložených žalobkyní. Ze zákaznické karty ze dne 29. 7. 2017 zjistil, že žalovaný je svobodný, žije na ubytovně, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako skladník na plný pracovní úvazek. Zaměstnání mělo být prokázáno předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky za období duben 2017 – červen 2017, pracovní smlouva měla být uzavřena na dobu od 20. 3. 2017 do 28. 2. 2018, čistý příjem žalovaného měl činit 9 724 Kč a výdaje 5 200 Kč. V zákaznické kartě z 12. 10. 2017 pak byly uvedeny, pokud jde o osobu žalovaného, shodné údaje s tím, že měly být předloženy výplatní pásky za květen a červen 2017 a čistý příjem žalovaného měl činit 6 497 Kč a ostatní příjmy 2 500 Kč, tj. celkem 8 997 Kč, měsíční výdaje pak měly činit 6 300 Kč a interní splátky poskytovateli úvěru , částka, na základě předchozí zápůjčky. Okresní soud si dále vyžádal zprávu zaměstnavatele žalovaného, společnosti , Anonymizováno, ohledně výše příjmů žalovaného v roce 2017, kdy měl být žalovaný u této společnosti zaměstnán od 20. 3. 2017 do 16. 6. 2017 a od 29. 6. 2017 do 29. 10. 2017 a jeho čistý příjem činil v jednotlivých měsících 4 267 Kč, 10 918 Kč, 10 662 Kč, 6 012 Kč, 10 029 Kč, 10 683 Kč, 11 046 Kč a 9 072 Kč. Dále vycházel okresní soud z toho, že částka životního minima jednotlivce dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. činila „v rozhodné době“ 3 126 Kč. Žalovaný měl tedy dle okresního soudu v době poskytování zápůjček stálé zaměstnání s dostatečným příjmem na to, aby mohl splácet zápůjčku s týdenní splátkou 237 Kč a později ještě zápůjčku s týdenní splátkou ve výši , částka, . Nebylo tak možné v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 pochybovat o schopnosti dlužníka úvěr splácet, a to již jen na základě údajů uvedených samotným žalovaným v zákaznické kartě. Žádné skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti dlužníka zápůjčky splácet, pak nebyly uvedeny ani ze strany žalovaného, resp. jeho opatrovníka.5. Dále se okresní soud zabýval tím, zda plnění, k němuž se žalovaný ve smlouvách zavázal, je přiměřené a zda smlouvy nejsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Okresní soud v tomto směru uzavřel, že smlouvy jsou platné, sjednaný úrok ve výši 29 % ročně shledal okresní soud jako přiměřený, stejně tak shledal přiměřenými dohodnuté poplatky, neboť je třeba vzít v úvahu skutečnost, že zápůjčka byla poskytována v místě bydliště žalovaného a stejně tak i vybírána, a to v týdenních hotovostních splátkách, přičemž s touto činností poskytovatele úvěru se pojí další náklady, které ani nemusí reflektovat výši zápůjčky, na níž jsou zcela nezávislé. Přiměřenost výše úroku a dalších plateb je přitom třeba posuzovat odděleně a nelze učinit závěr o nepřiměřenosti plnění pouze z číselného vyjádření výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen „RPSN“). Okresní soud tedy žalobě vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. Zároveň v řízení neúspěšnému žalovanému uložil dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšné žalobkyni, a to v celkové výši 12 989 Kč. Konečně pak žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 1 277 Kč, neboť soudní poplatek zaplacen nebyl a řízení nebylo z důvodu zastoupení žalovaného opatrovníkem pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.6. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně v celém jeho ro