30 Co 511/2024-447 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 0,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 31. 5. 2019 do zaplacení (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 41 388 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 888 Kč od 31. 5. 2019 do 7. 5. 2024 a z částky 41 388 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení (výrok II) a zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 11 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 31. 5. 2019 do zaplacení a v požadavku na zaplacení částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 5. 2024 do zaplacení (výrok III). Dále okresní soud uložil účastníkům povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů vynaložených státem na svědečné, a to žalobci ve výši 3 648,40 Kč (výrok IV) a žalovanému ve výši 5 472,60 Kč (výrok V), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Roberta Tschöpla náhradu nákladů řízení ve výši 31 761,70 Kč (výrok VI).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno původně o požadavku žalobce na zaplacení částky 77 787 Kč s úrokem z prodlení, sestávající z částky 8 318,61 Kč představující „skutečné náklady na vodné, stočné a srážkovou vodu a elektrickou energii“ dle vyúčtování za rok 2018 splatného 30. 5. 2019 a z částky 69 468 Kč představující nezaplacené příspěvky na správu domu a pozemku v roce 2018.3. O požadavku na zaplacení částky 8 318,61 Kč s příslušenstvím již bylo pravomocně rozhodnuto, a to v pořadí prvním rozsudkem okresního soudu č. j. 15 C 239/2020-198 ze dne 3. 8. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 3/2023-259 ze dne 13. 7. 2023, jímž byla žaloba v této části zamítnuta. Předmětem řízení tedy nadále zůstala částka 69 468 Kč s příslušenstvím představující nezaplacené příspěvky na správu domu a pozemku v roce 2018, ohledně níž byl v pořadí první rozsudek okresního soudu odvolacím soudem zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.4. Žalobce tvrdí, že je osobou zajišťující správu domu č. p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v uvedeném domě (dále jen „bytová jednotka“) na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2016 s právními účinky vkladu ke dni 30. 7. 2017 a že žalovaný jakožto vlastník uvedené bytové jednotky v roce 2018 neplatil předepsané příspěvky na správu domu a pozemku ani zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Nezaplacené příspěvky na správu domu a pozemku v celkové výši 69 468 Kč jsou představovány příspěvky na úklid garážového stání ve výši 12 x 130 Kč, na servis výtahu ve výši 12 x 146 Kč, na úklid společných prostor ve výši 12 x 689 Kč, na pojištění nemovitosti ve výši 12 x 160 Kč, na provoz domu ve výši 12 x 639 Kč, na fond údržby a oprav ve výši 12 x 2 523 Kč a na rezervní fond ve výši 12 x 1 502 Kč. Dluh za rok 2018 byl žalovanému vyčíslen ve vyúčtování splatném 30. 5. 2019, avšak nebyl dosud žalobci uhrazen. V průběhu řízení žalobce s ohledem na změnu vlastnictví bytové jednotky s přivolením soudu změnil žalobu tak, že nadále požaduje po žalovanému žalobou uplatněný nárok z titulu ručení, neboť dluh na příspěvcích přešel na nového vlastníka bytové jednotky a žalovaný za tento dluh nadále ručí.5. Ze skutkových zjištění okresního soudu vyplývá, že vlastníkem bytové jednotky se žalovaný stal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2016 s prodávajícím , Anonymizováno, s právními účinky vkladu ke dni 30. 10. 2017. V průběhu řízení pak žalovaný převedl bytovou jednotku kupní smlouvou ze dne 23. 6. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 26. 6. 2020 na Ing. , jméno FO, . , jméno FO, pak následně kupní smlouvou ze dne 30. 6. 2021 s právními účinky vkladu ke dni 1. 7. 2021 převedl bytovou jednotku na , tituly před jménem, , jméno FO, . Okresní soud s ohledem na změnu vlastnictví bytové jednotky k 26. 6. 2020 uzavřel, že podle § 1186 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění účinném do 30. 6. 2020, na nového vlastníka bytové jednotky přešly dluhy spočívající v nezaplacených příspěvcích na správu domu a pozemku za rok 2018, nikoliv však i dluhy na plněních spojených s užíváním bytu. Tak dle okresního soudu na nového vlastníka domu nepřešly dluhy na příspěvcích na úklid garážového stání, na servis výtahu a na úklid společných prostor. Ty je dle okresního soudu třeba zahrnout do vyúčtování, neboť souvisí s plněním spojeným s užíváním bytu, resp. jsou jednotlivými vlastníky bytů skutečně využívány. Protože však vyúčtování nesplňuje náležitosti dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a nestalo se dosud splatným (jak plyne i z předchozího rozhodnutí odvolacího soudu v této věci č. j. 30 Co 3/2023-259 ze dne 13. 7. 2023), a proto žalobě v těchto požadavcích, tj. celkem do částky 11 580 Kč s příslušenstvím, nelze vyhovět. Nadále se tedy okresní soud zabýval již jen důvodností zbývajících nároků, v součtu představujících částku 57 888 Kč, které nepodléhaly vyúčtování.6. Okresní soud shledal částečně důvodnou žalovaným uplatněnou námitku započtení, jíž žalovaný oproti žalobou uplatněnému nároku započetl nárok na zaplacení pokuty za prodlení žalobce s vystavením řádného vyúčtování ve výši 50 Kč denně dle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., a to za období od 30. 4. 2021 do 30. 4. 2024 ve celkové výši 54 750 Kč. Protože se žalobce dostal do prodlení s povinností řádně vyúčtovat zálohy na služby spojené s užíváním bytu za rok 2018, neboť žalobcem vystavené vyúčtování neobsahovalo zákonné náležitosti, právo žalovanému na zaplacení pokuty vzniklo, avšak za období od 30. 4. 2021 do 6. 5. 2021 je dle okresního soudu tento jeho nárok promlčen a nelze mu právo na pokutu za toto období v důsledku námitky promlčení uplatněné žalobcem přiznat. Neshledal okresní soud, že by právo na pokutu v nepromlčené výši 54 450 Kč bylo v rozporu s dobrými mravy či že by představovalo zneužití práva, shledal však důvody pro její moderaci. Při úvahách o tom, zda je na místě výši pokuty moderovat vzal okresní soud v úvahu skutečnost, že marně uplynula promlčecí doba, v níž se žalovaný mohl domáhat po žalobci vystavení řádného vyúčtování a za důvodný požadoval pouze požadavek na zaplacení pokuty za dobu do uplynutí tří let od doby, kdy mělo být řádně vyúčtováno, tj. do 1. 4. 2022, konkrétně shledal důvodný nárok na zaplacení pokuty ve výši 16 500 Kč (330 dnů od 7. 5. 2021 do 1. 4. 2022 po 50 Kč). Rovněž o tuto částku (vedle již shora uvedených 11 580 Kč s příslušenstvím) okresní soud ponížil žalobou uplatněný nárok a žalobě vyhověl v požadavku na zaplacení 41 388 Kč s úrokem z prodlení. Nedůvodnou shledal okresní soud námitku promlčení žalobou uplatněného nároku z titulu ručení. Obecná tříletá promlčecí lhůta dle okresního soudu běžela nejprve od 31. 5. 2019, kdy se mělo stát splatným vyúčtování, do 10. 6. 2021, kdy byla podána žaloba u soudu. Od okamžiku, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch , jméno FO, , tj. od 26. 6. 2020, pak počala běžet nová promlčecí lhůta pro uplatnění nároku z titulu ručení, k čemuž došlo dne 3. 3. 2022, kdy byl u soudu podán návrh na připuštění změny žaloby, tedy u soudu byl nárok proti žalovanému z titulu ručení uplatněn před uplynutím promlčecí lhůty. Okresní soud se rovněž zabýval platbami hrazenými žalobci pozdějšími vlastníky bytové jednotky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a uzavřel, že jimi nebylo placeno ničeho na dluh žalovaného, který je předmětem řízení.7. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali oba účastníci, žalobce proti výroku III žalobu částečně zamítajícímu a závislým nákladovým výrokům a žalovaný proti výroku II žalobě částečně vyhovujícímu a závislým nákladovým výrokům.8. Žalobce v odvolání zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že příspěvky na úklid garážového stání, na úklid společných prostor a na servis výtahu, které se platí paušálně bez ohledu na skutečnou spotřebu, jsou službami. Dále má žalobce za to, že okresní soud nesprávně vyhodnotil žalobcem uplatněnou námitku promlčení nároku žalovaného na zaplacení pokuty. Žalobce má za to, že nárok žalobce na pokutu je promlčen zcela, a to z důvodu promlčení hlavního nároku, tj. nároku na předložení bezvadného vyúčtování služeb. Krom toho je žalobce přesvědčen, že žalovaným uplatněný nárok na zaplacení pokuty je v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje proto změnu jím napadeného výroku tak, že žalobě bude vyhověno.9. Žalovaný v odvolání zejména nesouhlasí s tím, jak okresní soud posoudil námitku promlčení žalobou uplatněného nároku proti žalovanému jakožto ručiteli. Poukazuje na § 604 o. z., dle kterého změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh dob