30 Co 9/2025-158 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na určení, že žalobce není vlastníkem osobního motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), a výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32 828 Kč. Z odůvodnění se podává, že požadovaného určení se žalobce domáhá na základě tvrzení, že ohledně vozidla uzavřel s žalovanou dne 5. 3. 2020 kupní smlouvu, kterou došlo k převodu vlastnického práva na žalovanou. Žalovaná však dosud neprovedla předpis vozidla v registru silničních vozidel, a žalobci proto vznikají náklady za nezaplacené povinné pojištění vozidla. Žalobce z tohoto důvodu dovozuje, že má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem tohoto vozidla. Žalovaná tvrzení žalobce popírá, když tvrdí, že kupní smlouvu se žalobcem neuzavřela a podpis na této smlouvě není jejím podpisem.2. Okresní soud nejprve konstatoval, že žalobce neprokázal, že by na měl na určení neexistence svého vlastnického práva k vozidlu naléhavý právní zájem, aniž by blíže osvětlil, jak k takovému závěru dospěl. I přes tento dílčí právní závěr provedl okresní soud dokazování. Takto okresní soud objasnil, že žalobce je veden jako vlastník a provozovatel vozidla od 5. 4. 2012 až do současnosti. Dále uzavřel, že nebylo prokázáno, že by došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou, neboť znaleckým posudkem, podaným , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní z oboru kriminalistiky a písmoznalectví, bylo prokázáno, že podpis žalované na originálu smlouvy je technickým padělkem, který vzniká přenesením podpisu například počítačovou, kopírovací či jinou tiskařskou metodou na sporný dokument z jiného dokumentu. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů za zastoupení advokátem, a to odměnu za 6 úkonů právní služby a 6 paušálních náhrad hotových výdajů, to vše navýšené o DPH, a dále náhradu za zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 12 500 Kč.3. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že vozidlo bylo po celou dobu parkováno na pozemku žalované, na který žalobce neměl umožněn přístup, žalovaná má ve své dispozici technické průkazy i klíče od vozidla. Dále tvrdí, že není schopen jakoukoli ze znalkyní uváděných metod opatřit smlouvu technickým padělkem podpisu, se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, nesouhlasí a navrhuje zpracování revizního znaleckého posudku. Trvá rovněž na výslechu svědka , právnická osoba, , který byl podpisu smlouvy přítomen a jehož výslech okresní soud neprovedl. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalovaná s podaným odvoláním nesouhlasí, neboť má za to, že okresní soud dospěl ke správným a zákonným skutkovým a právním závěrům. Uvádí, že pozemek v , adresa, , na kterém je vozidlo odstaveno, je sice v jejím vlastnictví, avšak žalovaná od vozidla nemá žádné doklady ani klíče a po odstavení vozidlo nikdy neužívala. Kupní smlouvu s žalobcem neuzavřela a podpis na smlouvě není jejím vlastním podpisem, přičemž odkazuje na kategorický závěr znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která podpis označila za technický padělek. Dále poukazuje na rozpor mezi kupní smlouvou a žalobním tvrzením, když dle čl. VI. odst. 3) této smlouvy to měl být právě žalobce, kdo měl zajistit přepis vozidla.5. Odvolací soud podle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Okresní soud shledal, že nebyl prokázán naléhavý právní zájem na určení, že žalobce není vlastníkem vozidla, aniž je zřejmé, jakou úvahou se řídil. Nicméně uvedený závěr není správný. Možnost prodávajícího domáhat se v civilním řízení určení, že ačkoli je zapsán v registru vozidel jako vlastník vozidla, vlastníkem není, je předpokládána judikaturou Nejvyššího správního soudu, který například v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. , spisová značka, , konstatuje, že prodávající, který zůstane v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, ač vozidlo prodal, se může domáhat nápravy jiným způsobem a na základě jiného právního předpisu, a to konkrétně opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů. Takové žádosti o opravu údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla. Takový rozsudek pak bude podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to tak, že v daném případě dojde k tomu, že vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel zapsán, resp. nebude uveden nikdo. S ohledem na tyto závěry odvolací soud na požadovaném určení naléhavý právní zájem shledává.9. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně zjistil skutkový stav, ze kterého proto vychází i odvolací soud. Zcela obstojí především závěr okresního soudu o tom, že bylo prokázáno, že podpis u jména kupující na kupní smlouvě ze dne 5. 3. 2020, který měl být dle tvrzení žalobce podpisem žalované, je technickým padělkem.10. V řízení zadaný a zpracovaný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, má veškeré náležitosti a jeho závěry jsou logicky a přesvědčivě odůvodněny, přičemž mají oporu v tom, co znalkyně zjistila v rámci znaleckého zkoumání. Žalobce v průběhu řízení před soudy obou stupňů žádné konkrétní výhrady vůči znaleckému posudku nevznesl, znalkyni vyslechnout nežádal. Odvolací soud neshledal žádný důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, neboť závěry znaleckého posudku, které jsou kategorické, zcela obstojí a je možné z nich vycházet. Stejně tak odvolací soud neshledal důvod pro vyslechnutí svědka , právnická osoba, , který se měl vyjádřit k tomu, zda žalovaná podepsala kupní smlouvu, neboť tato skutečnost byla zjištěna jiným způsobem, a to právě znaleckým posudkem. Pro nadbytečnost byly proto uvedené důkazní návrhy zamítnuty.11. Není důvodná námitka žalobce, že okresní soud výslech svědka přes návrh žalobce neprovedl, neboť ze spisového materiálu je zřejmé, že okresní soud se svědka pokoušel opakovaně vyslechnout, avšak svědek se k žádnému z konaných jednání nedostavil, což konečně vedlo k tomu, že soud po třetím jednání přistoupil k zadání znaleckého posudku.12. Pakliže se žalobce domáhá určení, že není vlastníkem vozidla právě z důvodu uzavření kupní smlouvy ze dne 5. 3. 2020, kterou však žalovaná neuzavřela, neboť její podpis na smlouvě je technickým padělkem, nemůže s podanou žalobou uspět. Nikoli však z důvodu, že nebylo prokázáno, že by došlo k převodu vozidla, jak nesprávně uzavřel okresní soud, neboť aby mohl uzavřít, že nebylo něco prokázáno, musel by nejprve poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a až následně by mohl dovodit důsledky neunesení důkazního břemene. V daném případě bylo naopak jednoznačně prokázáno, že žalovaná smlouvu neuzavřela, když podpis na kupní smlouvě, které se žalobce dovolává, je toliko technickým padělkem, a tedy vlastnické právo podle této kupní smlouvy nemohlo na žalovanou přejít. Ve výroku I byl proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.13. Výrok II rozsudku okresního soudu odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. změnil, a to tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Filipa, LL.M. Okresní soud správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení, při vyčíslení nákladů řízení však nezohlednil, že žalované byla ze složené zálohy na zpracování znaleckého posudku ve výši 12 500 Kč vrácena částka 500 Kč, a tedy hotové výdaje žalované v souvislosti s tímto posudkem nečiní částku 12 500 Kč, ale pouze částku 12 000 Kč. Proto odvolací soud ponížil výši nákladů řízení, jejichž náhrada žalované náleží, o částku 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do vyčíslení nákladů na zastoupení žalované advokátem, byly náklady řízení vypočteny správně, a proto odvolací soud v této části odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř., když zcela ús