35 Co 193/2025-72 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalovaným uložil do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a předat žalobci byt č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a výrokem II uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 13 954 Kč. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále také jako „předmětný byt“) a žalovaní byli nájemci předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené na dobu určitou do , datum, . Poté došlo k prodloužení nájmu do , datum, , avšak žalovaní, přestože byli vyzváni k vyklizení a předání předmětného bytu, nadále jej užívají. Žalovaní tak užívají předmětný byt od „, datum, “ (správně od , datum, ) bez právního důvodu, a proto jsou povinni jej vyklidit a předat žalobci. Za nedůvodnou považoval okresní soud námitku žalované , Jméno žalované A, o nemožnosti předmětný byt vyklidit pro rozpor s dobrými mravy, neboť nijak nespecifikovala neuspokojivý zdravotní stav, který by jí měl vyklizení bránit. Okresní soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu a procesně úspěšnému žalobci přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba žalovaní. Žalovaná , Jméno žalované A, namítá, že doplatila dlužné nájemné, nemá možnost jiného bydlení a její zdravotní stav není příznivý. Navrhuje změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude žaloba zamítnuta. Žalovaný , Jméno advokáta B, v odvolání uvedl, že užívali byt spolu se sestrou , Jméno žalované A, po smrti matky, avšak od , datum, je umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, což je také důvod, proč se nemohl účastnit jednání u okresního soudu. Vytýká okresnímu soudu, že neobdržel žalobu, aby se k ní mohl vyjádřit a navrhnout důkazy. Rovněž považuje rozhodnutí okresního soudu za neurčité a nelogické, jestliže okresní soud dospěl k závěru o prodloužení nájmu do , datum, , přičemž žalovaní měli byt užívat bez právního důvodu již od , datum, . Dále namítá, že nemohl, i kdyby chtěl, předat byt, neboť je nyní umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody. Byt chce užívat i po propuštění z výkonu trestu. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. bylo jednání odvolacího soudu konáno bez přítomnosti žalovaného , Jméno advokáta B, . Odvolací soud totiž neshledal důvodnou žádost o odročení jednání, která byla soudu sdělena dne , datum, telefonicky, a následně e-mailem z adresy , e-mail, , osobou označující se za zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, s tím, že žalovanému nebyla umožněna eskorta k jednání a ani on, jako jeho právní zástupce, se nemůže dostavit z důvodu kolize jednání. Tato osoba nedoložila plnou moc k zastupování žalovaného , Jméno advokáta B, ani potvrzení o kolizi jednání. Nadto bylo odvolacím soudem ve Vazební věznici , jméno FO, ověřeno, že žalovaný , Jméno advokáta B, o eskortu k jednání odvolacího soudu dne , datum, nepožádal. Za takové situace nelze považovat žádost o odročení jednání za důvodnou.4. Předně je třeba odmítnout námitku žalovaného , Jméno advokáta B, spočívající v nedoručení žaloby k vyjádření. Ze spisu (doručenky založené na č. l. 12) jednoznačně vyplývá, že žalovanému byla okresním soudem řádně doručena žaloba do vlastních rukou, a to dne , datum, , kdy její převzetí potvrdil svým podpisem ve Věznici , adresa, . Spolu se žalobou mu byla doručena taktéž výzva k písemnému vyjádření k žalobě dle § 114a odst. 1 písm. a) o. s. ř., a to ve lhůtě 15 dnů od doručení. Žalovaný se však ve stanovené lhůtě ani později k žalobě nevyjádřil.5. Pokud jde o skutkový základ žalobou uplatněného nároku, objasnil jej okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně.6. V řízení bylo zjištěno, že žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Dále bylo objasněno, že žalovaní se stali společnými nájemci předmětného bytu na základě „Nájemní smlouvy“ ze dne , datum, uzavřené se žalobcem, a to na dobu určitou do , datum, . Z kopií doručenek (založených na č. l. 9 spisu) se podává, že dne , datum, žalovaný , Jméno advokáta B, a dne , datum, žalovaná , Jméno žalované A, osobně převzali výzvu k vyklizení a předání předmětného bytu.7. Podle § 2270 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. Podle odst. 2 co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak.8. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.9. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.10. Žalovaní se uzavřením nájemní smlouvy se žalobcem dne , datum, stali společnými nájemci předmětného bytu ve smyslu § 2270 odst. 1 o. z., a to na dobu určitou do , datum, . Protože účastníci v nájemní smlouvě nevyloučili obnovení nájmu podle § 2285 o. z., došlo tím, že pokračovali v užívání bytu i po datu , datum, a že je zároveň žalobce nevyzval ve lhůtě tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, k obnovení nájmu podle podmínek dohodnutých ve smlouvě, tedy opětovně o dva měsíce do , datum, . Po tomto datu další obnovení nájmu zabránil žalobce, neboť v červnu 2024 doručil žalovaným výzvu k vyklizení a předání bytu. Proto nájem skončil dne , datum, a téhož dne vznikla žalovaným povinnost dle § 2292 o. z. byt vyklidit a předat žalobci. Z uvedeného tak vyplývá, že nepochybil okresní soud, jestliže uzavřel, že po tomto datu žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu (nepodstatné přitom je, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku zjevně písařskou chybou uvedl datum „, datum, “, namísto data , datum, ).11. Jelikož žalovaní předmětný byt nevyklidili, přičemž řádné vyklizení bytu předpokládá i jeho odevzdání pronajímateli (typicky odevzdáním klíčů, což žalovaný, který se nalézá ve výkonu trestu odnětí svobody, může učinit například prostřednictvím třetí osoby), neumožňují tím žalobci realizovat své vlastnické právo k předmětnému bytu včetně práva užívat a disponovat s ním, a tedy neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobce. Žalobce je pak jako vlastník oprávněn se ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. domáhat vydání neprávem zadržené věci (v případě bytu jeho vyklizení). Lze proto ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalovaní jsou povinni předmětný byt vyklidit a odevzdat do dispozic žalobce.12. Je nepodstatné, zda mezi účastníky existuje dluh na nájemném či žalovaní nemají možnost si zajistit jiné bydlení. Tyto okolnosti nemají vliv na povinnost žalovaných vyklidit předmětný byt po skončení nájemního vztahu. Stejně tak nepochybil okresní soud, jestliže neměl za důvodnou námitku žalované, že brání vyklizení předmětného bytu její zdravotní stav. Pokud totiž žalovaná ohledně svého nepříznivého zdravotního stavu uváděla, že se nachází v pracovní neschopnosti z důvodu zánětu průdušek, apnoe a revma (přičemž ani tyto zdravotní obtíže nijak nedoložila), tak již z těchto tvrzení je zřejmé, že zdravotní stav žalované nelze mít za natolik neuspokojivý, aby mohlo být nahlíženo na uložení povinnosti k vyklizení bytu za rozporné s dobrými mravy. Z toho pohledu není důvod ani pro stanovení delší než obecné patnáctidenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku ukládajícím žalovaným povinnost vyklidit předmětný byt a předat jej žalobci jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku.14. Nákladový výrok okresní soud správně odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňov