35 Co 212/2025-169 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 23 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 3. 2023 do zaplacení (výrok I) a v řízení neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, (výrok II). V odůvodnění se podává, že má jít o nárok na náhradu škody způsobené při dopravní nehodě dne , datum, na vozidle zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , pojištěném žalobcem, který po výplatě pojistného plnění ve výši , částka, přešel na žalobce jako pojistitele. Okresní soud, vycházeje především z výsledků šetření Policie ČR, jak jsou zaznamenány ve spise vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , objasnil, že při dopravní nehodě, která se udála dne , datum, v , Anonymizováno, hod. na , adresa, u tramvajové zastávky , Anonymizováno, (za křižovatkou , adresa, , ve směru od centra , Anonymizováno, ), došlo ke střetu vozidla zn. , Anonymizováno, , provozovatele , právnická osoba, . a řízeného , jméno FO, , s žalovaným, jenž (nikoli na značeném přechodu) přebíhal vozovku zprava ve směru jízdy vozidla – k zastávce tramvaje. Následkem nehody bylo poranění žalovaného (oděrky na levém lokti a boku a naštípnutí pravé vřetenní kosti) a poškození vozidla spočívajícího jistě v odlomení pravého zpětného zrcátka. Podle okresního soudu zavinil nehodu řidič vozidla, neboť k místu střetu přijížděl rychlostí, která ještě asi 12 m před střetem s žalovaným - v rozporu s § 18 zákona o silničním provozu - přesahovala 50 km.h-1. (dle znalce šlo o rychlost „v rozsahu nejméně 50 km.h-1 nejvýše km.h-1“, dle řidiče „lehce přes 50 km.h-1“) a zároveň nebyla přizpůsobena dané dopravní situaci. Řidič poškozeného vozidla projíždějící křižovatku po , Anonymizováno, ulici směrem od , Anonymizováno, totiž měl z pravé strany při průjezdu křižovatkou omezený výhled vozidlem (dodávkou zn. , Anonymizováno, ) vjíždějícím do křižovatky zprava z , adresa, , do zastávky , Anonymizováno, těsně za křižovatkou vjížděla tramvaj a zároveň bylo možné předpokládat, že někteří z chodců přecházejících ve směru jízdy po přechodu pro chodce u křižovatky , adresa, (mezi nimi i žalovaný) budou zprava přecházet i , adresa, k zastávce tramvaje, a to s částečně omezeným výhledem vlevo (pro stojící vozidlo , Anonymizováno, ). To se také stalo a řidič sice bržděním bezprostředně reagoval na chodce, kteří ulici stačili přeběhnou, nedokázal však zabránit srážce s žalovaným, který vběhl do jízdní dráhy vozidla 0,5 sekundy před střetem. V rychlost vozidla mezi 20-30 km/h tak došlo k tečnému střetu žalovaného s pravým bokem vozidla. Podle okresního soudu nevyplývá z takto objasněných okolností takové „protiprávní jednání žalovaného, které by mělo být příčinou žalobcem tvrzené škody“, nýbrž výlučné zavinění řidiče. Prokázáno pak bylo v řízení pouze poškození pravého zpětného zrcátka, nikoli jak tvrzeno žalobcem i poškození předního nárazníku či držáku pravého předního světlometu. Tato další poškození, která měla být po nehodě spolu s poškozeným zrcátkem (nákladem ve výši celkem , částka, ) opravována, totiž nebyla zachycena šetřením policie a neodpovídají ani znalcem popisovanému „naběhnutí chodce do boku vozidla“). Jedinými a v tomto směru nedostatečnými důkazy jsou „záznam o dopravní nehodě“ sepsaný řidičem, který má spíše hodnotu tvrzení, a zcela nejednoznačná výpověď soudem slyšeného svědka nehody , jméno FO, .2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že okresní soud v právním hodnocení zcela pomíjí závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který nejen v písemném posudku podávaném policii ale i při jednání před okresním soudem uvedl, že pouze žalovaný jako chodec mohl zabránit střetu s vozidlem. Rychlost vozidla nepovažoval znalec za faktor, který by nějak mohl ovlivnit nehodový děj. Znalec odhadl, že by řidič mohl odvrátit nehodu nanejvýš v situaci, kdy by chování žalovaného reagoval v rychlosti 7,9 km/h. Žalobce poukazuje na to, že i svědek události , jméno FO, (, Anonymizováno, žalovaného) vypověděl, že žalovaný do vozovky vběhl, aniž by se rozhlédl. Naopak řidič pojištěného vozidla projížděl křižovatku rovně po hlavní silnici rychlostí, která je povolená a byla i přiměřená dopravní situaci, neboť jednání žalovaného bylo nepředvídatelné. Žalobce se vymezuje proti aplikaci závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3807/2014 o povinnosti řidiče předvídat možný pohyb chodců a zmiňuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 32/2008, v němž bylo mimo jiné vysloveno, že po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení tohoto provozu jinými účastníky. Dle žalobce to byl žalovaný, kdo vběhnutím do jízdní dráhy vozidla (pouhých 0,5 sekund před střetem) porušil povinnost danou mu jako chodci ustanovením § 54 zákona o silničním provozu a tímto svým neodvratitelným jednáním zavinil dopravní nehodu a způsobil poškození vozidla. To, že mohlo dojít k poškození i jiných částí vozidla než prvého zrcátka, mělo být dle žalobce objasněno znaleckým posudkem, jehož provedení však okresní soud odmítl. Důkazem o těchto poškozeních pak jsou „Záznam o dopravní nehodě“, „Oznámení o škodné události havarijního pojištění“, „Žádost o schválení opravy vozidla“ s připojenou fotodokumentací a výpověď řidiče vozidla , jméno FO, jakož i výpověď svědka , jméno FO, , který dle žalobce potvrdil, že vozidlo do žalovaného narazilo světlem a bokem. Měl by proto být napadený rozsudek změněn tak, že bude žalobě v plném rozsahu vyhověno.3. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku. Má za to, že okresní soud objasnil věc správně a dospěl k správnému závěru, že za dopravní nehodu nese výlučnou odpovědnost řidič havarovaného vozidla, který nepřizpůsobil rychlost jízdy dané dopravní situaci. Vedle toho nebylo žalobcem prokázáno, že by došlo při nehodě k poškození jiných částí vozidla než pravého zpětného zrcátka.4. Odvolací soud projednal odvolání žalobce a ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 1 o. s. ř.5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k napadenému meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zároveň zcela dostatečně. Odpovídá provedeným důkazům zejména popis nehodového děje tak, jak je shrnut v odstavci 1 tohoto rozsudku.6. Správným je i nad rámec nosných důvodů, přijatý závěr okresního soudu, že žalobce neprokazuje poškození jiných částí vozidla než poškození pravého zpětného zrcátka. K přiléhavému odůvodnění okresního soud obsaženému v odstavcích 54 – 55 rozsudku dodává odvolací soud pouze tolik, že žalobcem zmiňovaný „Záznam o dopravní nehodě“ nemůže být vnímán jako dostatečný důkaz o poškození jiných částí už proto, že je z tohoto rukou vyplňovaného formuláře zřejmé, že údaj o „hnutých plastech př. nárazníku“ je vepsán dodatečně a s vysokou pravděpodobností jiným pisatelem. Ani výpověď svědka , jméno FO, nemůže sloužit jako důkaz o poškození jiných částí vozidla, neboť poškození konkrétních částí vozidla si svědek nebyl schopen vybavit, na což správně upozorňuje okresní soud citací jeho výpovědi. Správně okresní soud poukazuje na to, že záznamy policie o ohledání vozidla na místě nehody či popis nehodového děje znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, (byť takové poškození zcela nevylučují) nenasvědčují tomu, že by při nehodě došlo k poškození jiných částí vozidla než pravého zrcátka. Jedinými důkazy tak jsou záznamy pořízené před opravou vozidla (, datum, ) pro účely likvidace pojistné události a výpověď řidiče poškozeného vozidla učiněná teprve před okresním soudem (při jednání , datum, ), která však rovněž není zcela jednoznačná („myslím si, že byl i nárazník tam nějak polámaný“). Jestliže za takového stavu vyhodnotil okresní soud tyto důkazy jako nedostatečné, postupoval v souladu s pravidlem pro hodnocení důkazů obsaženým v § 132 o. s. ř. Správně okresní soud také dovodil, že závěr o nedostatku v důkazech nemohl by být zvrácen ani kladnou odpovědí znalce na otázku možnosti poškození i jiných částí vozidla, pročež soud nepochybil, když návrhu žalobce nevyhověl a pro nadbytečnost znalce neustanovil.7. Nesprávným je však právní posouzení objasněných okolností, a to v části, která se týká podílu žalovaného na způsobené škodě. Nekoresponduje totiž s popisem nehodového děje závěr, že ze strany žalovaného nedošlo k takovému porušení právní povinnosti, které by bylo příčinou vzniku škody. Ačkoli jej v rozsudku okresní soud správně cituje, pomíjí při právním hodnocení nehodového děje ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“), podle kterého je mimo přechod pro chodce dovolen