35 Co 290/2024-495 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 187 766 Kč s příslušenstvím, výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 194 278 Kč a výrokem III uložil žalobci povinnost v téže lhůtě zaplatit u okresního soudu náhradu nákladů státem zálohovaných ve výši 55 011 Kč.2. Domáhal se žalobce uvedené částky s tím, že na základě dlouhodobého vztahu prováděl pro žalovanou na základě jejích pokynů rekonstrukci budov , právnická osoba, (dále též jen poliklinika) a za dodaný materiál s dopravou žalobkyni vystavil dne 31. 3. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 23 386 Kč a dne 1. 4. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 35 366 Kč, za práce provedené od 19. 3 do 7. 4. 2014 potom dne 10. 4. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 129 014 Kč.3. Okresní soud vyšel jednak ze samotných faktur s vyúčtováním dodaného materiálu a provedených prací spolu s kopií stavebního deníku (listy , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ), dále znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a z výpovědí svědků, jak zaměstnanců žalované, tak zejména svědků , jméno FO, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , kteří pracovali na rekonstrukci polikliniky s žalobcem. Ti vypověděli, že byť úkoly jim zadával žalobce, jenž rovněž připravoval faktury, tyto byly vystaveny přímo na svědky jako osoby samostatně výdělečně činné, oni inkasovali peníze přímo od žalované na své účty a teprve poté byly peníze z účtu vybrány a žalobcem přerozděleny. Okresní soud potom uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že byla mezi ním a žalovanou uzavřena smlouva o dílo. Žalovaná tvrdila, že uzavírala dílčí smlouvy přímo s pracovníky z Ukrajiny, uzavření smlouvy s žalobcem žádný ze svědků nepotvrdil. Osamocený důkaz v podobě účastnické výpovědi žalobce nepostačuje, zvláště za situace, kdy žalobce ani netvrdil, v jaké konkrétní podobě byla smlouva uzavřena, co bylo předmětem díla, jak byla sjednána cena díla a kdy bylo dílo předáno a komu. Pokud by žalobce dodal nějaký materiál či provedl pro žalovanou práce bezesmluvně, mohlo by mu vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud šlo o vyúčtovanou cenu prací, sám žalobce tvrdil, že krom jeho práce byla účtována i práce svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, a pana , jméno FO, . Za jejich práci bylo fakturováno 175 Kč za hodinu, za práci žalobce pak 195 Kč za hodinu, přičemž počet hodin vycházel ze stavebného deníku. Deník však vedl výlučně žalobce, nikdo jej neověřoval ani nepodepisoval, respektive, pracovníci jej podepisovali, aniž by jej četli. Deník byl předkládán až s fakturací. Správnost rozsahu účtovaných hodiny neprokazuje ani posudek, neboť bylo fakturováno více hodin, než by příslušelo dle ceníků URS (, Anonymizováno, vs , var. symbol, ,5 hodin), přičemž dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byl počet účtovaných hodin dokonce dvojnásobný. Celková nejasnost a neověřitelnost rozsahu prováděných prací potom plyne i z nevěrohodné výpovědi svědka Konovshyi, jenž tvrdil, že veškeré práce vyúčtované shodně s fakturou žalobce provedl sám svědek, což není možné. Nemůže se žalobce domáhat vydání bezdůvodného obohacení za ukrajinské pracovníky, neboť byť měl být koordinátorem veškerých prací, nešlo o jeho zaměstnance, přičemž naopak peníze dostávali od žalované oni, tyto odváděli žalobci, jenž jim vyplácel nikoli 175 Kč, nýbrž 140 či 120 Kč na hodinu. Nepodařilo se proto žalobci prokázat skutečný rozsah jím provedených prací. Shodně potom žalobce neprokazuje oprávněnost vyúčtování za materiál. Byť znalkyně dospěla k závěru, že fakturovaný materiál mohl být na stavbě zapracován, nelze určit, zda jde o materiál na fakturách. Materiál nikdo nepřebíral. Žalovaná nezpochybňuje zakoupení materiálu žalobcem, nýbrž zpochybňuje jeho dodání na stavbu. Pochybnosti o množství dodaného materiálu jsou potvrzovány znaleckým posudkem, z nějž plyne rozdíl mezi fakturovaným a zapracovaným materiálem. Fakturován je materiál na stavbě nepoužitý (obklady a dlažba ve výměrách, fakturované vs zpracované m2 – 49 vs , var. symbol, , 7 vs , var. symbol, ,86, 4 vs , var. symbol, ,97, 5,5 vs , var. symbol, ), či naopak užitý na stavbě v mnohem větším než fakturovaném množství (OSB a Durelis desky 20 + 15 m2 vs , var. symbol, m2, sádrokarton 15 m2 vs , var. symbol, m2). Sám žalobce tvrdil, že materiál byl nakupován průběžně. Nelze proto uzavřít za těchto okolností, že materiál vyúčtovaný právě fakturami č. , hodnota, a 8/2014 byl žalobcem skutečně dodán a zapracován na stavbě, když se mohlo jednat o materiál dodaný a zaplacený již dříve. Nebylo proto ze strany žalobce prokázáno ani bezdůvodné obohacení žalované z titulu dodávky materiálu účtovaného předmětnými fakturami. Okresní soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. Zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za 18 úkonů právní pomoci, 18 režijních paušálů a náhrady daně s z přidané hodnoty z uvedených částek, celkem 194 278 Kč a žalobci uložil dále povinnost nahradit státem zálohované náklady na znalecký posudek ve výši 55 011 Kč.4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce pracoval v sídle žalované a dodal materiál na stavbu polikliniky. Žalobce se domáhá plnění za rozsah prací dle faktury č. 10/2014, když jejich skutečné provedení není rozporováno a potvrdil ho i znalecký posudek. Provedeny byly na základě dlouhodobého smluvního vztahu mezi stranami založeného dohodami mezi žalobcem a , tituly před jménem, , adresa, , jenž za žalovanou jednal. Žalovaná tvrdila, že za tyto práce cenu hradila svědku Konovshyi, jeho výpověď ale považuje za nevěrohodnou i okresní soud. Sám přitom svědek práce, jak tvrdil, provést nemohl. Jeho faktura potom byla shodná s fakturou žalobce. Rozsah prací je řádně zadokumentován ve stavebním deníku. Skutečnost, že deník vedl jen žalobce odpovídá tomu, že na rekonstrukci neexistoval projekt, položkový rozpočet, seznam prací, žalobce prováděl práce dle požadavku , tituly před jménem, , jméno FO, na základě ústních pokynů. Byť ke stavebnímu deníku soud přistupuje jako k běžným záznamům, žalobce je zpracovával precizně a deníky předával žalované, která práce dle nich hradila do doby konfliktu s žalobcem. Jestliže svědek Konovshyi je nevěrohodný a je tu žalobce, jenž tvrdí a dokládá, že práce provedl a jejich rozsah byl potvrzen posudkem, je zřejmé bezdůvodné obohacení žalované. Dále se domáhá úhrady za materiál, který dle závěru znaleckého posudku mohl být na stavbě zapracován. Žalovanou předložená faktura na materiál se ukázala fiktivní. Nelze samozřejmě po letech přesně zjistit, která konkrétní konstrukce kdy byla zhotovena, bylo však znaleckým posudkem potvrzeno, že práce i materiál účtovaný žalobcem v příslušné době mohly být do stavby zabudovány. Skutečnost, že dodavatelem prací i materiálu byl žalobce žalovaná potvrdila množstvím zápočtů vůči fakturaci žalobce, ale i korespondencí, kde se dovolává uzavřených dohod, požaduje po žalobci stavební deník a dotazuje se na další spolupráci. Ve fakturách z , adresa, je jednoznačně určena cena za hodinu práce dělníků z Ukrajiny. Měl dále okresní soud zajistit výslech svědka , jméno FO, , když ten se zdržoval v ČR. Z rozsáhlé fakturace v řádech miliónů měl okresní soud dovodit, že musela existovat ústní smlouva o dílo mezi stranami. Spolupráce probíhala a byla i dříve proplacena. Tento model trval řadu let. Existují faktury z roku 2010, kdy fakturuje přímo žalobce. Ačkoli zejména hodinová sazba žalobce i dělníků z Ukrajiny plyne z řady důkazů, okresní soud to pominul. Protože žalovaná neměla stavební povolení ani stavební dokumentaci, stavební deník nemusel být veden, a tudíž nemusel mít náležitosti dle stavebního zákona. Veden byl žalobcem jako podklad fakturace. Potvrzovala žalovaná správnost v něm uvedených záznamů, když za práce dle něj hradila odměnu. Soud náležitě nevzal v potaz závěry znaleckého posudku, pouze z něj vytrhl z kontextu problematiku rozsahu vyúčtovaných hodin. Nedostalo se rovněž žalobci náležitého poučení, pokud jde o jeho důkazní povinnost. Navrhuje žalobce ze všech těchto důvodů, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno.5. Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Lapidárně okresní soud v bodě 56 napadeného rozsudku shrnul, že žalobce v řízení neprokázal ničeho. Neprokázal v řízení ani uzavření smlouvy či smluv o dílo, ale ani dodání konkrétního rozsahu prací či materiálu. Nevymezil žalobce ani to, co mělo být předmětem díla a za jakou cenu, či jaké plnění a za jakou cenu měl poskytnout, netvrdil a neprokázal, kdy mělo dojít k předání a převzetí plnění.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobce uplatnil v řízení nárok na zaplacení částky 187 766 Kč vyúčtovaných fakturami č. , hodnota, , 8 a 10/2014 s tím, že dlouhodobě prováděl pro žalovanou rekonstrukci budov polikliniky podle