35 Co 312/2025-101 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 199 052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 12. 2023 do zaplacení a výrokem II uložil žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 90 843,16 Kč. Z odůvodnění rozsudku se podává, že okresní soud vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení vyplaceného pojistného plnění v celkové výši 199 052 Kč, které žalovaný obdržel jako vlastník a provozovatel vozidla , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , jež bylo poškozeno dne , datum, při střetu s vozidlem , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , jehož řidička byla nejprve označena jako viník nehody. Posléze však bylo zjištěno, že viníkem nehody byla naopak řidička vozidla ve vlastnictví žalovaného, pojistné plnění tak bylo vyplaceno neoprávněně, avšak žalovaný, ačkoli byl opakovaně upomínán k vrácení neoprávněně vyplacené částky 199 052 Kč ve dnech 14. 7. 2023, 17. 7. 2023 a 7. 9. 2023 žalobkyní a posléze i zástupcem žalobkyně výzvou ze dne 14. 12. 2023, tuto částku nevrátil.2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které neobsahovalo odůvodnění ani odvolací návrh.3. Podle § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), musí být v odvolání vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).4. Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. nelze rozsudek přezkoumat, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a § 209) žádné odvolací důvody. Odvolacím důvodem se rozumí vylíčení toho, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, nebo vad postupu soudu prvého stupně před jeho vydáním, přičemž nepostačuje odkaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů či pouhá citace jeho znění.5. Okresní soud proto žalovaného správně usnesením č. j. 18 C 172/2024-76 ze dne 6. 5. 2025 podle § 43 odst. 1 a § 209 o. s. ř. vyzval, aby své odvolání ve lhůtě 1 měsíce od jeho doručení doplnil o chybějící náležitosti (odvolací důvod a odvolací návrh). Současně byl v usnesení poučen podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o tom, že nebude-li podání řádně doplněno a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, odvolací soud podání odmítne.6. Žalovaný reagoval na výzvu okresního soudu podáním ze dne 12. 6. 2025, ve kterém však odvolací důvod napadení rozsudku v meritorním výroku nedoplnil, neboť pouze citoval zákonná ustanovení upravující odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř.), aniž by odvolací důvody jakkoli konkretizoval. Námitky vznesl pouze k nákladovému výroku, když nesprávnost spatřoval v tom, že okresní soud nepřihlédl k mimořádným důvodům pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, jež mají spočívat ve skutečnosti, že žalovaný předmět sporu nezavinil, peníze přijal v dobré víře a až v průběhu soudního řízení bylo zjištěno, kdo je skutečným viníkem nehody.7. Protože žalovaný přes výzvu okresního soudu a poučení o následcích vytknutou vadu odvolání neodstranil a zcela absentující odvolací důvod nedoplnil, přičemž se jedná o takovou vadu odvolání, která brání dalšímu pokračování v odvolacím řízení proti výroku I okresního soudu o věci samé, odvolací soud jeho odvolání proti výroku I podle § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odmítl.8. Přezkoumal odvolací soud napadený nákladový výrok i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu.9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1529/2017 ze dne 29. 8. 2018).11. Z citovaného pro projednávanou věc vyplývá, že by bylo možné uvažovat o moderaci nároku na náhradu nákladů řízení, který dle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí žalobkyni, v případě, že by žalovaný, jenž oprávněně mohl být v době vyplacení pojistného plnění předpokládat, že mu peněžní prostředky náleží, se až v průběhu soudního řízení dozvěděl o neoprávněnosti vyplaceného plnění a tyto peněžní prostředky by žalobkyni dobrovolně vrátil. V posuzovaném případě byl však žalovaný opakovaně vyzýván ještě před zahájením soudního řízení, aby peněžní prostředky žalobkyni vrátil, přičemž mu bylo také vysvětleno, z jakého důvodu byly vyplaceny neoprávněně. Žalovaný nejenže peněžní prostředky před zahájením soudního řízení nevrátil, ale na svém postoji tyto prostředky nevrátit setrval i v průběhu soudního řízení. Za takové situace, kdy žalovaný neuvádí žádná jiná tvrzení o dalších okolnostech zvláštního zřetele hodných ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., a tyto se ani nepodávají ze spisu, nelze předmětné ustanovení aplikovat a náhradu nákladů žalobkyni zcela či zčásti nepřiznat.12. Okresní soud tak vzhledem k výsledku řízení správně a zcela v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. v odůvodnění zmiňuje, že žalobkyně s ohledem na úplný úspěch žaloby má právo na náhradu všech nákladů v řízení účelně vynaložených k uplatnění práva a že tyto náklady vedle zaplaceného soudního poplatku za žalobu tvoří ve smyslu § 137 o. s. ř. odměna a hotové výdaje zástupce žalobkyně, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty.13. Důvodem pro změnu nákladového výroku však je, že jeden z úkonů právní služby, který měl učinit zástupce žalobkyně během řízení, nelze posoudit jako úkon samostatný, provedený k obraně práva účelně. Jedná se o úkon označený jako „Vyjádření žalobkyně“ ze dne 5. 3. 2025, ve kterém se žalobkyně vyjádřila ke spisu Magistrátu města Liberec, z něhož byly k důkazu provedeny listiny při jednání konaném dne 14. 3. 2025. Učinila tak z procesního pohledu „nadbytečně“, neboť vyjádřit se k provedeným důkazům mohla a měla při jednání konaném dne , datum, .14. Účelně v řízení před okresním soudem vynaložené náklady žalobkyně tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 7 963 Kč, odměny zástupce za 6 úkonů právní služby ve výši po 9 100 Kč (při tarifní hodnotě 199 052 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „AT“), za převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, písemné vyjádření k odporu dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a účast na jednání dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, celkem 54 600 Kč, paušalizovaných hotových výdajů zástupce spojených se 4 úkony právní služby po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024) a se 2 úkony právní služby po 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 2 100 Kč, náhrady za promeškaný čas za 12 půlhodin strávených při cestě zástupce (se sídlem v Praze) k jednání okresního soudu dne 5. 2. 2025 a dne 14. 3. 2025 a zpět po 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 1 800 Kč, cestovného v celkové výši 446 Kč (dle jízdních dokladů) za cesty autobusem na jednání okresního soudu dne 5. 2. 2025 a dne 14. 3. 2025 a zpět a náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 11 937,66 Kč (21 % z 56 846 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 76 746, 66 Kč.15. S ohledem na uvedené byl rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení dle § 220 o. s. ř. změněn tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 76 746, 66 Kč, a to v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně z řad advokátů (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).16. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhr