35 Co 452/2024-211 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala zaplacení jednak částky 18 483,99 Kč s příslušenstvím (tvořeným smluvním úrokem a úrokem z prodlení) coby dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 22. 11. 2019, který měl být splacen nejpozději k 15. 11. 2020 (přičemž částka 18 483,99 Kč se skládá z jistiny ve výši 18 165,68 Kč, smluvních úroků a úroku z prodlení do dne zesplatnění úvěru k 1. 3. 2023 ve výši 318,31 Kč), a jednak z částky 13 969,47 Kč (z toho 12 169,47 Kč činí jistina a 1 800 Kč činí poplatek) s příslušenstvím (tvořeným smluvním úrokem a úrokem z prodlení), představující dluh ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytnutého žalované ve výši 20 000 Kč, který byl zesplatněn k 18. 2. 2023 z důvodu, že nebyl žalovanou řádně splácen. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že předmětné úvěrové smlouvy byly uzavřeny za použití elektronické komunikace na dálku prostřednictvím elektronického bankovnictví žalobkyně, a to proto, že žalobkyně prokazovala uzavření předmětných smluv listinami, které sama vydala (formuláře smluv) s tím, že na tyto listiny žalobkyně sama doplnila, že žalovaná strana je uzavřela „podepsáním elektronickým podpisem“. Žalobkyně dle názoru soudu nepředložila žádný certifikát elektronického podpisu žalované, ani log přístupu žalované do internetového bankovnictví, ze kterého byl návrh bance učiněn. Ve vztahu k úvěru ze smlouvy ze dne , datum, , který měl být poskytnut na splacení dluhu žalované na účtu č. , č. účtu, , učinil soud závěr, že žalobkyně neprokázala ani poskytnutí tohoto úvěru žalované. Pokud jde o kontokorentní úvěr, za situace, kdy není prokázáno platné uzavření smlouvy o poskytnutí tohoto druhu úvěru, nejsou dle soudu žalobkyní předložené výpisy z kontokorentního účtu žalované věrohodným důkazem o jeho poskytnutí. To navíc za situace, kdy z výpisu vyplývá, že žalovaná měla provádět platby a výběry z účtu platební kartou. Bylo proto na místě, aby žalobkyně předložila i důkaz o tom, že žalovaná platební kartu, jejímž prostřednictvím kontokorentní úvěr čerpala, převzala. Podle názoru soudu žalobkyně nedostála ani svým povinnostem řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele podle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když žalovaná v obou případech poskytovaných úvěrů uvedla, že nemá žádné výdaje a jiné splátky, ačkoliv žalující banka měla informace o tom, že v prvém případě má žalovaná úvěr ve výši 13 000 Kč a ve druhém další úvěry s limitem 5 000 Kč a 15 000 Kč. Pak informace o tom, že žalovaná nemá žádné výdaje, zjevně neodpovídá skutečnosti. Navíc z povahy smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že tou dobou měla žalovaná již problémy se splácením jiného úvěru, když tento úvěr měl být použit na úhradu jiného úvěru u žalobkyně. Veškeré uvedené skutečnosti zakládají důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěry splácet. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve sporu úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.2. Proti rozsudku okresního soudu se v celém rozsahu odvolala žalobkyně, namítajíc, že soud nesprávně posoudil důkazy, které doložila k žalobě v elektronické podobě, učinil-li z nich závěr, že nedošlo k uzavření úvěrových smluv. Žalobkyně poukazuje na to, že k oběma úvěrovým smlouvám doložila souhrn procesu sjednání úvěru včetně výpisu z logu k nim, o kterém se zmiňuje soud v napadeném rozsudku jakožto o jednom z důkazů, které prokazují uzavření smluv. Zdůrazňuje, že smlouvy byly uzavřeny v rámci internetového bankovnictví žalobkyně George, z čehož plyne, že neexistuje smlouva v písemné podobě, která by obsahovala písemný podpis žalované. Jednalo se ryze o elektronické právní jednání, ze kterého je možné pořídit obrazové výstupy. K odvolání žalobkyně doložila, že došlo ke zřízení bankovní identity žalované na základě smlouvy o bankovní identitě z , datum, , kdy na základě zmíněné smlouvy tak mohla žalovaná prostřednictvím svého telefonního čísla zadávat pokyny k úhradám a jiným vybraným službám žalobkyně. K uzavření předmětných úvěrových smluv došlo skrze mobilní aplikaci George a George klíč, kdy se žalovaná přihlásila pomocí George klíče do portálu pro správu metod a klikla na aktivaci heslo + SMS, přičemž jí následně byla doručena push-notifikace s aktivační transakcí, kterou musela potvrdit pomocí PINu nebo biometrikou. Po úspěšném ověření aktivační transakce jí byl odeslán 6místný číselný SMS kód, který žalovaná zadala do portálu a dokončila tak aktivaci metody. K ověření aktivační transakce tak dochází na základě ověření PIN, vlastnictví mobilního zařízení s telefonním číslem uvedeným žalobkyní v rámci smlouvy o bankovní identitě a aktivovaným George klíčem. Žalobkyně k uzavírání smluv přes internetové bankovnictví George doložila současně odborné vyjádření k procesu sjednávání smlouvy a podepisování v tomto internetovém bankovnictví z hlediska zabezpečení a platné legislativy, odkazujíc současně na § 562 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), který zakotvuje právní domněnku správnosti záznamu údajů, jestliže jsou elektronické systémy spolehlivé a chráněny proti změnám. Žalobkyně jako bankovní instituce podléhá dohledu ČNB. A jelikož má platnou bankovní licenci, platí dle orgánu dohledu (ČNB), že její systémy jsou bezpečné a chráněné proti změnám, tudíž se na její záznamy uplatní uvedená vyvratitelná právní domněnka správnosti. Pokud by žalobkyní užívané systémy neměly požadované vlastnosti, regulátor by žalobkyni bankovní licenci odejmul. Pokud jde o pohledávku žalovanou z kontokorentního úvěru, žalobkyně se neztotožňuje s názorem soudu, že nebylo možno žalobkyni přiznat ani bezdůvodné obohacení, když neprokázala uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobkyně výpisem z účtu č. , č. účtu, , doloženého k žalobě, prokázala, že kontokorentní účet se nacházel v záporném zůstatku. Žalovaná měla tedy přinejmenším povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v přečerpaném zůstatku na účtu. Za zcela nadbytečné žalobkyně považuje to, aby musela prokazovat převzetí platební karty žalovanou ke kontokorentnímu účtu. Jde o požadavek naprosto rozporný s běžnými požadavky v rámci daného druhu žalobního návrhu. Žalobkyně dále vytýká soudu nesprávné posouzení naplnění povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované. Naplnění této povinnosti žalobkyně nelze dovozovat pouze z toho, co uvedla žalovaná při vyplňování formulářů o jejích poměrech, co se týče jejích měsíčních výdajů. Ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám žalobkyně v odvolání podrobně rozepisuje, jaké konkrétní kroky činila při posuzování úvěruschopnosti žalované. Zejména, že ověřovala informace z bankovních i nebankovních registrů, z databáze vedených exekucí, z obchodního a insolvenčního rejstříku, CCB, z databáze MV ČR. Dále vycházela z informace o příjmech žalované od jejího zaměstnavatele, doložených výpisy z běžného účtu žalované u žalobkyně. Též podrobně žalobkyně popsala, jak dospěla k závěru o schopnosti žalované splácet sjednané úvěry v dohodnutých měsíčních splátkách, současně při tom odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 ze dne 18. 1. 2022 či sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, z nichž vyplývá, že nepochybně klíčovou je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace a nespoléhat se jen na informace předložené úvěrovanou osobou. Žalobkyně dále zpochybňuje závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně za situace, kdy úvěr ze dne 7. 4. 2020 byl poskytnut žalované v souvislosti s jejími problémy se splácením jiného úvěru. Žalobkyně v odvolání rozepisuje, proč uvedený závěr soudu je předčasný, nelze jej učinit bez dalších relevantních informací, které však soud neměl k dispozici, ani nesignalizoval žalobkyni, že v tomto směru má doplnit skutková tvrzení. Žalobkyně v odvolání vysvětluje, že úvěr ze dne , datum, měl být použit ke konsolidaci smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , ale jen z toho důvodu, že žalovaná žádala poskytnout další úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně žalované vyhověla, avšak podmínkou poskytnutí úvěru byla konsolidace předchozího úvěru. Žalobkyně nadto snížila novou smlouvou úrokovou sazbu z 19,90 % ročně na 15,49 % ročně, přičemž splátka úvěru zůstala stejná, a to ve výši 500 Kč měsíčně. Splátkové zatížení žalované se tak nezměnilo. Konsolidace půjček je spotřebitelský splátkový úvěr, který je primárně určený k předčasnému splacení stávajících dluhů klienta žalobkyně vyplývající ze smluv o úvěru sjednaných jak se žalobkyní, tak i s jinými poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Sjednáním konsolidace půjček a předčasným splacením stávajících dluhů žalovaného formou konsolidace půjček tak fakticky došlo k tomu, že žalovaná nadále splácena pouze jeden úvěr namísto více úvěrů. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku v tom směru, aby bylo vyhověno žalobě v plném rozsahu, i