8 Co 247/2025-64 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále již jen soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 076,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 24 870,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 326,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 440,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 900 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 29,79 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 862 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši podle vystaveného rozpisu plateb. Z potvrzení o provedení transakcí zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného byla dne , datum, odeslána částka v celkové výši 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žalobkyni pohledávku za žalovaným převedla na základě smlouvy o postoupení pohledávky, uvedenou skutečnost žalovanému oznámily dne , datum, . Žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 12 923,90 Kč, zbývající část nevrátil, ačkoliv jej v září , rok, o to žalobkyně opakovaně upomínala. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně vyšel ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) a ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně svým postupem před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným porušila § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je podle § 87 ZSÚ na úvěrovou smlouvu třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou. Právní poměr mezi účastníky proto soud prvního stupně posoudil podle ustanovení o. z., upravujícím bezdůvodné obohacení a uzavřel, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. ve výši vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků představujících žalobou uplatněnou jistinu pohledávky, tedy ve výši 37 073,10 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítl žalobu do zbývající požadované jistiny, smluvního úroku a poplatků. Jelikož se žalovaný doposud neocitl v prodlení, nenáleží žalobkyni ani úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Posoudil poměr úspěchu a neúspěchu jednotlivých stran sporu, shledal, že žalobkyně byla úspěšná do částky 37 076,10 Kč, což představuje 59,85 % úspěchu ve věci, žalovaný byl úspěšný do částky 24 870,87 Kč, tj. 40,15 % z celku, rozdíl představuje 19,70 % ve prospěch žalobkyně, která má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 19,70 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka) podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) v sazbě 3 140 Kč (z tarifní hodnoty 50 900 Kč), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a soudní poplatek ve výši 2 036 Kč, tj. celkem 14 523,20 Kč, z čehož 19,70 % činí částku 2 862 Kč.3. Výlučně proti části výroku II. podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nerozporovala právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy, avšak vymezila se proti skutkovému zjištění, že žalovaný čerpal na základě této smlouvy toliko částku 50 000 Kč. Vytýkala soudu prvního stupně, že nezohlednil charakter úvěrové smlouvy jako smlouvy revolvingové, kde částka 50 000 Kč byla toliko limitem případně čerpaných prostředků. Z úvěrové historie je patrné, že žalovaný čerpal celkem částku 55 921,12 Kč, přičemž splatil toliko částku 12 923,90 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak ve skutečnosti činí 42 997,22 Kč. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že žalovanému uloží zaplatit dalších 5 921,12 Kč a dále mu stanoví povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Odvolací soud posoudil podání žalobkyně v souladu s § 41 odst. 2 o.s.ř. za užití § 211 o.s.ř., tzn. podle jeho obsahu a shledal, že jde o změnu žaloby (§ 95 o.s.ř.), která je i v odvolacím řízení obecně přípustná (§ 216 o.s.ř. a contrario), neboť žalobkyně se zjevně domáhá, v rozsahu částky 5 921,12 Kč, nově části jistiny dluhu (žalovaným skutečně vyčerpaných peněz formou revolvingu), kterou v řízení před soudem prvního stupně nepožadovala, o níž nic netvrdila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ani v jeho doplnění ze dne , datum, , a z níž nezaplatila v řízení před soudem prvního stupně ani soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě, odvolací soud změnu žaloby usnesením, které bylo vyhlášeno při nařízeném jednání, připustil.5. Pro úplnost pak podotýká, že v důsledku svého výše vyloženého právního názoru nemohl žalobkyni vyhovět v tom, aby jí vrátil zaplacený poplatek ve výši 1 000 Kč za rozšíření žaloby, neboť ten byl vybrán v souladu s § 7 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souvislosti s odvolacím řízením byl vybrán soudní poplatek za podané odvolání, jehož zaplacení je podmínkou pro zahájení přezkumné činnosti odvolacího soudu; dále byl vybrán soudní poplatek za rozšíření žaloby, bez jehož zaplacení by se odvolací soud nemohl zabývat tím, zda částku 5 921,12 Kč žalobkyně požaduje po právu.6. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání odvolacího soudu nedostavil, odvolací soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.7. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), včas (§ 204 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek pouze ve vytčené části výroku II., a to spolu s řízením předcházejícím jeho vydání v mezích uvedených v § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř., a po nařízeném jednání dospěl k závěru, že změněné žalobě lze vyhovět.8. Soud prvního stupně o věci rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání a vyšel tedy z listin, které byly založeny ve spise. Odvolací soud, vzhledem ke změně žaloby, na nařízeném jednání skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, doplnil o provedení dokazování těmito důkazy:Z listiny „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, konkrétně částky 50 000 Kč, žalovaný se úvěr zavázal splácet sjednanými minimálními platbami.Z historie úvěru vyplývá, že žalovaný dne , datum, čerpal částku 30 000 Kč, dne , datum, částku 20 000 Kč. Ve dnech , datum, , , datum, a , datum, žalovaný zaplatil splátku ve výši 4 308 Kč, případně 4 307,90 Kč. Dne , datum, vyčerpal částku 5 921,12 Kč. Díky dalšímu postupnému čerpání vedle původně poskytnutých 50 000 Kč obdržel ještě dalších 5 921,12 Kč.9. Odvolací soud z těchto provedených důkazů zjistil, že žalovaný vyčerpal celkově částku 55 921,12 Kč a uhradil 12 923,90 Kč.10. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Okresní soud nepochybil, když uzavřel, že úvěrová smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ZSÚ, na který se vztahují, vedle obecných ustanovení o. z. a úpravy úvěrové smlouvy v § 2395 a násl. o.z., i všechna ustanovení ZSÚ (nedopadají na něj výjimky podle § 4, 5 ZSÚ).12. Podle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není – li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.13. Úvěrová smlouva měla charakter tzv. revolvingového úvěru. Pro něj je typické to, že úvěrující úvěrovanému nastaví úvěrový limit, v rámci kterého úvěrovaný může peněžní prostředky čerpat. Vyjádřeno jinak, splacením již čerpaného úvěru úvěrovaný získává možnost v uvedeném rozsahu čerpat úvěr znovu, a to do výše uvedené ve smlouvě.14. Podle § 86 odst. 1,2 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vni